Princezna, zrádce, lovkyně a zloděj. Čtyři hrdinové mají v rukou osud světa. Čtyři národy stojí na pokraji konfliktu.
V Brigantsku se princezna Catherine připravuje na politické manželství bez kapky lásky, které pro ni chystá její krutý a ambiciózní otec. V Calidoru touží zhrzený sluha March po pomstě knížeti, který zradil jeho lid. V Pitorii cestuje lehkomyslný Edyon od města k městu a krade přitom jednu cetku za druhou, jen pro ten závratný pocit. A na pusté Severní planině při lovu démonů utíká třináctiletá Tash o holý život. Každý je jiný, a přesto je něco spojuje. Všem osud rozdal karty, se kterými hrát nechtějí, a oni z nich musí dostat to nejlepší.
Všechno se mění. Spojenectví se přelévají a rozpadají, staré jistoty tříští a životy našich hrdinů i všech kolem nich se obrací naruby. Jejich budoucnost je neoddělitelně propojena nepředvídatelnými vlivy magie a války. Kdo povstane a kdo padne? Komu se podaří vybojovat si své místo v životě?
Autor: Sally Green
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež
Počet stran: 416
Rok vydání: 2019
Nejprve bych začala obálkou, kterou jsem si hned zamilovala. Barevné skvrnky na tvrdých deskách knihy čtenáři zjevně měly připomenout dým démonů a jejich různorodé zbarvení, což se autorům obálky opravdu povedlo. Pokaždé, když jsem vzala knížku do ruky jsem neodolala a musela jsem po zlatavém nadpisu hned několikrát přejet dlaní.
Jelikož se příběh točí kolem pěti hlavních postav, ráda bych se v recenzi soustředila především na ně a na to, jaký pocit jsem z nich během čtení měla.
Prince Borise jsem z duše nenáviděla! Jeho krutost nejen ke Catherin neznala hranic a ta jeho povýšenost a nenávist vůči všem, kteří se jeho přáním nepodřídili…co dodat, jeho temná duše zde byla opravdu dobře popsaná. To, jak nutil Catherin dívat se na popravu jen proto, aby se poučila, co čeká každého zrádce, který půjde proti jejímu králi, mi přišlo naprosto odporné a já se už po prvních pár stránkách těšila, až mu někdo dá na frak. Naštěstí se tam od půlky knihy už příliš neobjevoval, i když důsledky jeho odporných činů čtenáře provázely dalšími kapitolami i nadále.
Catherin jsem obdivovala. Ze začátku mi jí bylo opravdu líto, neboť neměla kolem sebe nikoho – žádné spojence, ani přátele. Byla vychována za hradbami jejich paláce a s nikým se nesměla stýkat. Učila se pouze z knih a svoje názory a myšlenky si musela nechávat pro sebe. Její bratr byl neoblomný v tom, jak se má chovat a byl k ní velmi chladný a urážlivý. Na to však už byla Catherin zvyklá a i přesto se jím nenechala vyprovokovat k odporu a odmlouvání, neboť věděla, jaký by ji za to stihl trest. Pomalu se však učila, jak bratra svými menšími rebelskými kousky donutit k trošku volnějšímu životu.
Musím říct, že mě nejvíce bavil příběh Ambrose s Catherin a to nejen kvůli jejich zakázané lásce, ale také proto, že podle mého názoru byli hlavními postavami celého příběhu. Čtenáři se totiž dozvídají o blížící se válce pouze z jejich pohledu a pro mě tím pádem byli hlavními aktéry, kteří určovali budoucnost jejich království. Druhé místo získala Tash s Gravellem. Zde mě překvapil způsob, kterým lovili démony a kradli jejich vzácný dým. U Edyona mě velmi zajímalo, jakou stranu si nakonec vybere. Protože i když to sám nevěděl, jedna znamenala utrpení a smrt, zatímco ta druhá slávu a bohatství. Jeho linka mě bohužel zajímala nejméně z celé knihy, naštěstí ale bylo kapitol z jeho pohledu velmi málo.
Četla jsem v komentářích, že někteří čtenáři měli problémy s množstvím postav, ve kterých se ztráceli, ale já takový problém rozhodně neměla. Již na začátku jsem si každé jméno spojila s jistým dějem a když se ve vyprávění postavy střídaly, ihned jsem věděla, k jakému z příběhu se vracím.
I přes všechnu tu chválu na Zloděje dýmu si nemůžu pomoct, ale občas jsem měla pocit, jakoby byly některé popisy či dialogy psané velmi primitivně…jako kdyby je psalo malé dítě. Nedávaly smysl, nebo byly naprosto jednoduché, prosté, až zbytečné a některé kapitoly mi přišly nedokončené. Například to, že autorka napsala hned několik kapitol jen o tom, jak se jedna z postav neustále opíjí a nedokáže celý den dělat nic jiného, než ležet v hostinci, na kvalitě příběhu moc nepřidalo. Copak by o tom nestačila pouze jedna kapitola?
Dále mi přišli úsměvné (a opět velmi primitivní a nedomyšlené) situace, kdy měli hlavní postavy před sebou jednu velkou záhadu, kterou nemohli po celý příběh rozlousknout. Chvíli totiž bloumali nad odpověďmi a najednou na to všechno přišli, čistě sami od sebe. Aniž by sbírali důkazy…prostě z ničeho nic celou záhadu vyřešili. Nejčastěji byla tato skutečnost doprovázena větou, která zněla zhruba takto: „A najednou všechno pochopil“, nebo „A pak mu to celé došlo“. V tu chvíli jsem jen nevěřícně kroutila hlavou.
I přes pár mých výhrad mě Zloději dýmu mile překvapili. Byla to příjemná, oddechová a čtivá knížka, u které se mi líbil nápad zapojit do příběhu více rozdílných dějů a linek, které se na konci vzájemně propletou. Knížka sice nebyla úplná pecka, díky které bych na ni ještě pár dní po dočtení myslela, ale i tak ji musím pochválit. Jsem zvědavá na pokračování, neboť je příběh celkem dobře rozehraný a konec zajímavě otevřený.
HODNOCENÍ: 7/10
Knížku si můžete zakoupit zde:
Autorem recenze je Petra Heřmanská
