Tomáš Králíček

Tomáš Králíček

Český PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od roku 1994 jsem pracoval na pozicích redaktora, editora, zástupce šéfredaktora a šéfredaktora v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku (zaměřených především na ekonomiku, finance a politiku). Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací.

Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře (aktivně i pasivně), historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Rád vás přivítám na svém blogu: tomaskralicek.blog.idnes.cz


Tomáš v pěti bodech

Jaká je moje nejoblíbenější kniha?
Na tuto otázku je více než těžké odpovědět, to prostě nedokážu. Těch knih a autorů, které mám “v sobě uložené” jako oblíbené, sledované, vyhledávané mám poměrně mnoho. Jsou mezi nimi autoři z nejrůznějších historických období až po současnost, autoři mnoha žánrů, ať už jde o literaturu faktu, odborné autory, beletristy, klasiky, opomenout bych nemohl ani autory dětských knížek… Takže by asi nebylo fér tu zmínit jednu dvě knihy, které by se mi právě vybavily, protože bych byl nespravedlivý k dalším desítkám knih a autorů…

Kolik knih přečtu za rok?
Obecně lze říci, že jde řádově o více než stovku knih ročně. Některé z nich recenzuji, jiné čtu ze zájmu mimo svou recenzní činnost, další pak v rámci své práce… Rád bych četl mnohem více, ale při práci a rodině je to nemožné. Už takhle si ukrajuji rodinou, prací a literaturou ze svého spánku tolik, že jsem rád, když spím denně aspoň tři čtyři hodiny…

Dočtu každou knihu, kterou otevřu?
Vždy jsem se snažil vybírat si takové knihy, abych je všechny dočetl. To jsem dříve ostatně vždy dodržel. Je ale pravda, že s věkem a při mém pracovním vytížení se to poněkud mění. Občas – byť je to spíše výjimečné – se tak stane, že nějakou tu knihu raději odložím, třebaže mám přečtenu více než polovinu. Pokud prostě nevidím smysl ji číst dále, protože za to dle mého nestojí, zavřu ji a sáhnu po jiné. Nemám čas zbytečně ztrácet čas četbou, která mě prostě nenaplňuje. Na to je můj čas skutečně příliš drahý. To se raději začtu do jiné.

Proč jsem se stal recenzentem?
Už je to pár let, co recenzuji. Důvodů, proč jsem s tím začal, bylo více.

Zaprvé jsem ročně utrácel desítky tisíc za nové knihy, a když pak přijde rodina, potřebujete finance investovat jinam.

Zadruhé jsem měl a stále mám takovou ambici, že bych chtěl tímto způsobem naučit tento národ číst. Respektive především ty mladé, kteří mají hromady jiných zájmů, ať už jde o nové technologie, sociální sítě, počítačové hry apod. Vzhledem k tomu, že jsem i učil na základní škole a přednášel na vyšší odborné, často jsem se setkával u studentů s názory, že čtení je pro ně ztráta času. A tento přístup je podle mého velice nešťastný. Vždyť čtením se člověk nejen vzdělává, ale učí se i jazyku jako takovému, rozšiřuje si obzory, probouzí se u něj citová stránka a mnoho dalšího. Byť je pravdou, že dnes jsou občas knihy šity horkou jehlou a korekturám textů se před vydáním zřejmě nevěnuje taková pozornost jako dříve. I proto často ten pravopis, čistota bez překlepů a mnohdy i stylistika poněkud pokulhává.

Zatřetí jsem si říkal, že by bylo dobré, kdybych byl lidem a čtenářům mých recenzí alespoň částečně nápomocen svými radami, názory a hodnocením při výběru jejich čtiva.

A v neposlední řadě jsem byl vždy zvyklý jako novinář psát hromady textů. Za svůj profesní život jsem napsal tisíce, možná i desetitisíce článků, glos, sloupků, komentářů… Mnoho z nich ještě ručně na papír, na stroji a s nošením do písárny (v době, kdy nebyly v novinách běžně počítače), aby mohly následující den vyjít v tištěných novinách, později jich byla řada i v on-line médiích. Když jsem ale s profesionální novinařinou jako takovou skončil, zjistil jsem, že mi tato “droga” – psaní článků a autorských komentářů – tak nějak chybí…

Co chci jednou dělat?
Myslím, že tato otázka je určena spíše recenzentům z řad studentů. Já už mám svou práci danou a dělám ji desítky let. Pohybuji se neustále v oblasti PR a médií, a nutno podotknout, že mě stále baví a naplňuje. Občas si také dám nějakou tu tematickou přednášku, snažím se věnovat svým dětem, rodině…

A v neposlední řadě chci nadále také číst a psát… 🙂 A občas bych si klidně troufl i nějakou tu knihu načíst či společně s dalšími interprety zdramatizovat v rámci její audio verze. A kromě toho mám sám rozepsány nějaké ty knihy, ale času není dostatek, takže stránky nepřibývají, spíše naopak… A pak jednou bych se rád těšil i na vnoučata a zúročil své životní zkušenosti… Ale to asi není úplně odpověď, na kterou jste čekali. 🙂