Lucie Kalendová

Lucie Kalendová

Ahoj! Jmenuji se Lucka.

Jsem studentka střední školy s ekonomickým zaměřením, která od malička žije na vesnici. Odmalička krom čtení miluje hudbu, potápění v moři, fotografování a jídlo 😀

Kdybych sama sebe měla popsat, první, co mě napadne je upřímná, ukecaná, náladová a netrpělivá. Jak tak koukám, samá pozitiva. Každopádně krom knih se zajímám i o psychologii a další společenské vědy, snažím se doplazit do maturitního ročníku a neusnout při čtení ve vlaku ze školy (čtení v posteli jsem dávno vzdala).  Jo a jsem člověk, který miluje smajlíky. Nenávidím totiž psaní přes FB, mail, apod. Jsem ten typ, co potřebuje tomu druhému vidět do obličeje a do očí. Tak si to těmi smajlíky kompenzuji.

Co se týče čtení, jsem fanoušek protichůdných žánrů. Dejte mi do rukou tu největší nechuťárnu na trhu a já se budu tetelit blahem stejně, jako kdybych v rukou držela YA klišé romanťárnu. Tudíž se řadím mezi univerzálního čtenáře, který přečte vše. Na vrcholku mých oblíbených žánrů jsou ale YA knihy všeho druhu (contemporery, romantika, fantasy, dystopie),(psycho)thrillery, detektivky, ale i historické romány a ságy.

neváhejte navštívit můj blog 🙂

Lucka v pěti bodech:

Jaká je moje nejoblíbenější kniha?
Nejhorší otázka, kterou můžete knihomolovi položit. Opravdu. Na světě je tolik milionů úžasných knih a každá nám „něco dá“. Ale kdybych měla vybrat knihy, které patří k té naprosté špičce (plný seznam je kilometrový), rozhodně sem řadím fantasy sérii Nástroje smrti od Cassandry Clare, která mě společně s Vampýrskou akademií od Richelle Mead neskutečně ovlivnila a mou lásku ke čtení tyto dvě série ztrojnásobily rovnou na maximum.

Nesmím ale opomenout ani Annu Todd a její After série, což jsou knihy spíše kategorie New Adult a většina lidí v nich hledá jen to, co charakterizuje právě tento žánr. Jenže nehledají to, co opravdu chtěla Anna touto sérii světu sdělit. Seznam se zdá nekonečný, ale neodpustím si zde alespoň názvy knih či jména autorů alespoň vypsat: autorka J. L. Armentrout, kniha Chvíle před koncem, Moje sestra žije na krbové římse, Vadná, Devět dní, Bez srdce, série Pod nekonečnou oblohou nebo nově objevená K. A. Tucker a konečně nějaké ty thrillery Ta druhá, Nemilování, Bikini, Cizinec a mnoho dalších…

Kolik knih přečtu za rok?
Většinou se tento počet pohybuje okolo stovky. Předloni to bylo 120 knih, loni jen 74, ale v průměru to ta stovka cca je.

Dočtu každou knihu, kterou otevřu?
Snažím se o to. Když už to s právě čtenou knihou tzv. nedávám, odkládám ji a po době se k ní vracím. Stojím si zatím, že každá kniha nám něco dá. Ať už věci pozitivní či negativní, vždy tam to „něco“ je a byla by škoda nedočtením o ně přijít. Když už to ale fakt nejde, knihu odkládám a nevracím se k ní. To se mi ale stalo snad jednou.

Proč jsem se stala recenzentem?
Knihy jsem začala číst sama od sebe již v první třídě. Vyrůstala jsem s nosem i hlavou v nich, ale nikdy jsem neměla nikoho, s kým bych se o zážitcích a dojmech z knih mohla bavit. Když jsem jednoho krásného dne zjistila, že existují něco jako knižní blogy, klikala jsem jako o život a nečekala jsem, že z radostného psaní na internet se stane koníček, který mě v životě tolik posune a nabídne tolik příležitostí. A být redaktorkou tohoto blogu je jedna z nich.

Co chci jednou dělat?
Chci dělat to, co mě baví a naplňuje. To je asi sen každého z nás, ale myslím, že jsem ve věku, když už na tomto snu musím začít pracovat. Každopádně mým momentálním snem, co se týče práce, je trestní právo či psychologie, ale nikdy nevíme, kam nás osud zavede. Taková filozofická fráze na konec.