Agnes Martin-Lugand

Agnes Martin-Lugand

Agnes se u nás proslavila romány pro ženy. Své postavy staví do těžkých životních situací a poté spolu s nimi hledá nový smysl života. Co stálo za stvořením těchto bestsellerů?

Co bylo tím přelomovým okamžikem, kdy jste se rozhodla stát autorkou?

Radost z psaní jsem objevila na konci svého studia psychologie. Myšlenku na to, že bych mohla psát, jsem nosila v hlavě několik let. A pak se ze mne stala máma, do života mi vstoupil můj starší syn, což tuhle touhu znovu postavilo do popředí. Jednoho dne v roce 2010 si můj osmnáctiměsíční syn hrál v obýváku se svým otcem – a čas se zastavil. Najednou se mě zmocnila strašlivá úzkost, říkala jsem si, co by se se mnou stalo, kdybych oba ztratila. Potom jsem si řekla, že musím tenhle příběh vyprávět, a pustila jsem se do psaní Šťastných lidí, co čtou a pijou kávu. Nemůžu říct, že jsem se rozhodla stát spisovatelkou. Chtěla jsem jen vědět, jestli jsem schopná napsat román. To čtenáři rozhodli, že jsem spisovatelka, ne já!

J’ai découvert le bonheur de l’écriture à la fin de mes études de psychologie. J’ai gardé l’idée d’écrire en tête durant plusieurs années. Et puis, je suis devenue maman, l’arrivée de mon fils aîné dans ma vie a fait revenir au premier plan ce désir. Un jour, en 2010, il avait 18 mois, il jouait dans le salon de ma maison avec son papa, et le temps s’est arrêté. Une angoisse terrible m’a saisi, je me suis demandée ce que je deviendrais si je les perdais tous les deux. Ensuite, je me suis dit que je devais raconter cette histoire et je me suis lancée dans l’écriture des gens heureux lisent et boivent du café. Je ne peux pas dire que j’ai décidé de devenir écrivain. Je voulais savoir si j’étais capable d’écrire un roman. Ce sont les lecteurs qui ont décidé que j’étais écrivain, pas moi!

Co bylo na cestě za vydáním první knihy to nejtěžší?

Moje cesta byla poněkud netypická. Nakladatelství mě odmítla, a tak jsem se rozhodla, že si román vydám sama. Proto říkám, že čtenáři rozhodli za mne! Krátce, dala jsem svůj román do prodeje na Amazonu, čtenáři na něj okamžitě zareagovali, po třech týdnech jsem byla na prvním místě v prodeji, což mi připadalo naprosto neuvěřitelné. A pak mě zkontaktovali lidé z nakladatelství Michel Lafon; přečetli můj román, líbil se jim a byli přesvědčeni, že může mít krásný život i v knihkupectví a v papírové formě! V tu chvíli pro mne začalo velké dobrodružství.

J’ai un parcours atypique. Ayant été refusée par les maisons d’éditions, j’ai décidé de me lancer en auto-édition. Voilà  pourquoi je dis que ce sont les lecteurs qui ont décidé pour moi ! Bref, j’ai mis mon roman en vente sur Amazon, les lecteurs ont été immédiatement au rendez-vous, après trois semaines d’existence, j’étais première des ventes, ce qui était tout simplement incroyable pour moi. Et là, les éditions Michel Lafon m’ont contactée, ils avaient lu, aimé mon roman et étaient convaincus qu’il pouvait avoir une belle vie en librairie au format papier ! La grande aventure a débuté pour moi à ce moment là.

Je psaní tou hlavní denní aktivitou, nebo se věnujete i něčemu jinému?

Při psaní mám několik period. V té první jenom tak v duchu bloumám, dělám si poznámky do notesů, ale nesnažím se o žádnou disciplinu; procházím se, chodím na vzduch, občas cestuju a čtu! Ale jakmile jsem v druhé periodě, věnuju se naplno psaní, začínám v půl šesté ráno a píšu, než se děti vrátí pozdě odpoledne ze školy. V přestávkách, které si sama udělím, se naprosto věnuju rodině.

 J’ai plusieurs périodes dans l’écriture. La première, je laisse mon esprit vagabonder, je prends des notes sur des carnets, mais je ne m’impose aucune discipline, là, je prends le temps de me promener, de prendre l’air, de voyager de temps en temps ou encore de lire ! En revanche, lorsque je suis dans la deuxième période, je suis intégralement tournée vers l’écriture, j’attaque à 5h30 du matin et je ne m’arrête que lorsque mes enfants rentrent de l’école en fin d’après-midi. Les pauses que je m’octroie sont exclusivement consacrées à ma famille.

Jaká kniha ve vás zanechala největší dojem?

Je obtížné nějakou vybrat! Takže jich uvedu víc! Théova cesta od Catherine Clémentové, příběh malého, těžce nemocného chlapce, který cestuje kolem světa náboženství se svou energickou tetou, byla jsem naprosto ohromena tím, co prožívá a objevuje: toleranci, sbližování, hodně mě ten román naučil. Potom Hvězdy nám nepřály od Johna Greena pro krásu a sílu nádherného příběhu lásky mezi dvěma mladými lidmi, odsouzenými k smrti, na jejím konci jsem brečela mnohem víc než u jiné knihy. Moje romantická duše neodolala kráse Pýchy a předsudku od Jane Austenové. A teď mě napadá i trilogie od Marie Labergeové Gabrielle, Adélaïde a Florent, to je úžasná sága, která mě sebrala a pořád mě okouzluje. Kdykoli si na ni vzpomenu, mám jedinou touhu: vrhnout se na ni a opět si ji přečíst.

Difficile de faire un choix ! Alors, je vais en citer plusieurs ! Le voyage de Théo de Catherine Clément, l’histoire d’un petit garçon gravement malade qui fait le tour du monde des religions avec sa tante fantasque, j’ai été bouleversée par ce qu’il vivait, découvrait, la tolérance, les convergences, j’ai beaucoup appris avec ce roman. Ensuite, Nos étoiles contraires de John Green, pour la beauté et la violence de cette magnifique histoire d’amour entre ces deux adolescents condamnés à mourir, j’ai rarement autant pleuré à la fin d’un livre qu’avec celui-ci. Mon âme de romantique n’a pas résisté à la beauté d’Orgueil et Préjugés de Jane Austen. Et puis, en vous répondant, je repense à la trilogie de Marie Laberge Gabrielle, Adélaïde, et Florent, c’est une splendide saga, qui m’a embarqué et qui m’embarque encore. À chaque fois que j’y repense, je n’ai qu’une envie, c’est de courir me jeter dessus et de la relire.

Čtete opakovaně nebo i pravidelně své knihy?

Ano, občas ano. Zaprvé proto, že mi chybí moje postavy! Potřebuju se s nimi čas od času setkat. A druhý důvod je v tom, že se občas chci zamyslet nad svým psaním, vidět vývoj mezi romány. Pomáhá mi to získat odstup, než se pustím do nového psaní.

Oui, ça m’arrive. D’abord, parce que mes personnages me manquent ! J’ai besoin de les retrouver de temps en temps. Et puis, il y a une seconde raison, de temps en temps, je souhaite faire le point sur mon écriture, voir mes évolutions entre chaque roman. Ça m’aide à prendre du recul, puis à me relancer dans un nouveau roman.

Na jakou otázku byste chtěla odpovědět, ale ještě nikdo vám ji nepoložil?

Myslím, že na žádnou! Položili mi spoustu zajímavých, znepokojivých, dojemných otázek. Ale ta vaše mě možná vyvádí z míry nejvíc, protože o ní musím chvíli uvažovat! Ale vycházím z principu, že otázka, která není položena, možná není dobrá otázka! Mám ráda spontánnost.

Je crois bien que non ! On m’a posé des questions intéressantes, troublantes, émouvantes. C’est peut-être la vôtre la plus déstabilisante;-) parce qu’il me faudrait y réfléchir un bon moment ! Mais je pars du principe qu’une question qui n’est pas posée n’était peut-être pas la bonne ! J’aime la spontanéité.

Chtěla byste něco vzkázat svým fanouškům?

Díky, díky, díky! Jsem hluboce dojatá a nadšená tím, jak mé romány a mé postavy přijímáte. Doufám, že budu mít jednou příležitost setkat se s vámi osobně a poděkovat vám ústně!

Merci, merci, merci ! Je suis profondément touchée et émerveillée par l’accueil que vous offrez à mes romans et mes personnages. J’espère avoir un jour l’occasion de vous rencontrer pour vous remercier de vives voix !

 

O autorce

Narozena: 1979, Francie, Saint – Malo, Bretaň

Narodila se ve francouzském přístavním městečku Saint-Malo. Už od dětství se chtěla stát spisovatelkou, ale osud byl jiný. Stala se dětskou psycholožkou. Šest let pracovala na klinice a po narození syna zůstala v domácnosti. V té době napsala svůj první román Šťastní lidé čtou a pijou kávu (Le gens heureus lisent et boivent du café, 2013), který nejdřív vydala na internetu a mezi literárními bloggery zaznamenal okamžitě úspěch. Krátce poté vyšel v renomovaném francouzském nakladatelství Michel Lafon. Kniha byla přeložena do několika jazyků (češtiny, ruštiny, polštiny, němčiny, španělštiny, italštiny, turečtiny, korejštiny). V červnu 2014 jí vyšel druhý román Entre mes mains le bonheur se faufile. V srpnu 2015 pak pokračování románu Šťastní lidé čtou a pijou kávu pod názvem Šťastní lidé mají šťastný život (La vie est facile, ne t’inquiète pas). V roce 2016 román Lituji, čekají mě… (Désolée je suis attendue). V roce 2016 Merci la maîtresse, nouvelle dans 13 à table. V roce 2017 J’ai toujours cette musique dans la tête.

Je vdaná, má dvě děti. Podle její první knihy se natáčí i film, na nějž získal práva v roce 2015 americký producent Harvey Weinstein (společnost TWC)

Více informací najdete na webu autora

Tituly v elektronické podobě najdete na Palmknihách a eReadingu