Kateřina Miklíková

Kateřina Miklíková

Nejhůř ze všeho se mi vždy píšou texty o sobě. Přes to se pokusím přiblížit svoji osobu a zároveň nic moc neprozradit 🙂

Do kategorie dívek už se, vzhledem k věku, neřadím, ale nedá se říct, že by mě to mrzelo. Jsem blíženec, takže není divu, že mám potřebu a ráda se vyjadřuji psaním, ať už blogu nebo jiných záležitostí.

Ke čtení jsem se dostala v první třídě, asi jako většina lidí. Byla jsem vždycky „ta divná“, která tahá do školy knížku a čte si o přestávkách (teď jsem divná v práci). Tenkrát ještě nebyl takový výběr žánrů, jako je teď, takže jsem začínala na mayovkách, foglarovkách a knihách ze zásob mojí mámy. Dneska si to vynahrazuju tím, že se nebráním většině žánrů. Nejraději mám fantasy, sci-fi, YA fantasy, historické romány a pak taky všechny ty ostatní 🙂

Nedostatek pohybu při čtení – protože převalování z boku na bok se nepočítá – si vynahrazuji běháním, lezením, plaváním a jógou. Ráda se projedu na koni, když mám možnost. Baví mě i turistika, i když v poslední době se jí nevěnuji tak často, jak bych chtěla.

Miluji klavír, vážnou hudbu, ale občas poslouchám i cokoliv dalšího, co mě něčím zaujme. Jo, klidně i metal 🙂

S Palmknihami a eReadingem spolupracuji od června 2016.

Ráda vás přivítám na svém bloGu:

Katka v pěti bodech

Jaká je moje nejoblíbenější kniha?
Už první otázka může založit nekonečný seznam. Oblíbených knih mám totiž docela hodně a pořád přibývají.  Titul nejoblíbenější ale neudělím, aby to ty ostatní nemrzelo 🙂

Mezi moje nejmilovanější stálice patří Pýcha a předsudek, celá série Ruthshireské kroniky od Jilly Cooperové, Duna – té jsem obzvlášť vděčná, protože mě přivedla ke sci-fi literatuře. Dál třeba Jih proti severu, kdo by totiž neměl rád příběh Rhetta a Scarlett. Pokud neznáte knihu Ptáci v trní, určitě si ji přečtěte. Musím zmiňovat i Harryho Pottera nebo je to úplně jasné? 🙂 Z poezie jsou mojí největší láskou Sonety pana Shakespeara v překladu prof. Hilského. Potrpím si taky na mayovky, což je trochu nostalgie z dětství. Pořád se vracím třeba ke knihám pana Francise, Kulhánka a paní Weirové, Monyové a Lanczové.

Řada nejaktuálnějších oblíbenců se tvoří nejvíc ze zástupců fantasy a sci-fi. Klidně i pro mladší čtenáře. Těch je ale tolik, že raději vypisování ukončím. Co se mi líbí lze najít na mém bloGu.

Kolik knih přečtu za rok?
To je různé. Okolo stovky to je vždycky. Loni například to bylo 111, ale jen proto, že jsem si zakázala poslední dva dny roku číst, aby mi vydrželo tak hezké číslo :). Čtu pořád, nemít nic rozečteného se mi nelíbí, takže proto to tak hezky naskakuje.

Dočtu každou knihu, kterou otevřu?
Ano. Nedokážu si představit, co by to muselo být za hrůzu, abych ji nedočetla. Párkrát se mi stalo, že jsem si v zoufalství „nevímcochcičíst“ vybrala knihu a za pár stran přišla na to, že na ni nemám náladu a odložila jsem ji na později. To jsou ale výjimečné situace a nakonec stejně dočtu každou.

Proč jsem se stala recenzentem?
Ráda si píšu svoje názory na knihy, abych později nezapomněla, proč se mi líbily, co mě na nich zaujalo. Nejdřív jsem si psala jen do sešitu. S příchodem blogu nabraly moje poznámky více veřejný charakter a nakonec se z toho stala pravidelná záliba. Zjistila jsem, že mě baví o knihách psát a doporučovat je ostatním. Mám radost, když díky mému článku někdo objeví třeba svoji oblíbenou knihu nebo aspoň takovou, se kterou mu bude chvíli dobře.

Co chci jednou dělat?
Ráda bych byla rentiérem :), abych měla čas věnovat se pouze psaní v jakékoliv podobě. Chtěla bych napsat knihu a doufám, že to není jen krásný a nedostižný sen. Psát budu každopádně i do šuplíku, i když to s tím rentiérem neklapne 🙂