A. J. Finn

A. J. Finn

Jen málokoho minul na podzim roku 2017 psychologický román Žena v okně. Věděli jste však, že zatímto bestsellerem stojí americký sympaťák Daniel Mallory?

Co bylo tím přelomovým okamžikem, kdy jste se rozhodl stát autorem?

Jedné noci v roce 2015, zatímco jsem rozvalený na sedačce sledoval Hitchcockovo Okno do dvora, všiml jsem si periferně bliknutí světla: Moje sousedka přes ulici rozsvítila lampu. Jak už je v New Yorku ve zvyku, sledoval jsem chvíli, jak se usadila v křesle a zamířila ovladač na televizi. Za mnou Thelma Ritter zrovna říkala: „Cítím v tomhle bytě potíže,“ a vyčinila tak Jimmymu Stewartovi, který zrovna zíral do Burrova okna. „Díváš se kolem a vidíš věci, které bys radši neměl.“ A když jsem se otočil zpět k obrazovce, herečka na mě vrhla zlostný pohled.

Pomyslel jsem si, jak je zajímavé, že o 60 let později ze svého bytu špehuji svou sousedku stejně, jako to dělal Steward. Zvědavost umírá jen těžko. Otočil jsem se znovu k sousedce. Byla oblečena do županu a seděla před televizí, lampička jí propůjčovala nazlátlý odstín. Něco na té scéně mi přivodilo pocit zvláštní osamělosti. A najednou z ničeho nic se v mé hlavě zrodila postava Anny Foxové.

Nikdy jsem v zásadě neuvažoval, že začnu psát, protože jsem neměl ten správný příběh. Za dlouhou dobu mé kariéry v nakladatelství jsem si všiml trendu opisování – stejných námětů psaných proto, že právě letí. Takhle jsem já psát nechtěl. Chtěl jsem vytvořit živý, poctivý příběh. A Anna Fox k němu byla klíčem.

One night in 2015, while parked on my sofa watching Hitchcock’s Rear Window, I clocked a light in my peripheral vision: my neighbor across the street, switching on a living-room lamp. In accordance with New York City custom, I watched her for a moment as she settled herself in her armchair and aimed a remote at the TV. Behind me, Thelma Ritter spoke up: “I can smell trouble right in this apartment,” she chided Jimmy Stewart as he peered into Raymond Burr’s window. “You look out. You see things you shouldn’t. Trouble.” When I turned back to the screen, she was glaring at me.

Interesting, I thought, how—sixty years later—I’m spying on my neighbors exactly as Stewart did his. Voyeurism dies hard. I turned back to my neighbor. She was dressed in a bathrobe in front of her television screen, her lamp shedding pale gold light; something about the scene struck me as quite lonely. And just like that, the character of Anna Fox strode into my head.

I had never seriously aspired to write, as I didn’t have a story. Over my decade-long career in publishing, I’d learned to spot ‘copycat’ novels—books written in order to cash in on a trend. That wasn’t the sort of book I wanted to write; I wanted to create an organic, honest story. And Anna Fox was the key.

Co bylo na cestě za vydáním první knihy to nejtěžší?

Propagace knihy je jak vzrušující, tak vyčerpávající. Na jednu stranu miluju cestování po světě, setkávání se zahraničními nakladatelstvími, rozhovory s reportéry a knihkupectvími, a především komunikaci se čtenáři. Na druhou stranu si to vybírá svou daň. V posledních měsících jsem se musel vzdát představy nějakého soukromého života. Jakmile v listopadu skončí cestování, chtěl bych se přestěhovat a pořídit si párek psů.

Promoting a book is both exhilarating and exhausting. On the one hand, I absolutely love touring the world, meeting my international publishers, speaking to journalists and booksellers, and (especially) getting to know my readers. On the other hand, it takes a toll! I’ve had to forfeit any semblance of a personal life in recent months; once my tour ends in November, I hope to move house and get a couple of dogs.

Je psaní tou hlavní denní aktivitou, nebo se věnujete i něčemu jinému?

Jsem uprostřed jedenáctiměsíční tour a ženu v okně jsem začal promovat půl roku dopředu (v ČR vyšla kniha dokonce o dva měsíce dřív než v Americe!), takže jsem ještě neměl čas stanovit si nějakou „psací“ rutinu. V ty vzácné chvíle, kdy jsem doma v New Yorku, vstávám v pět ráno a píšu do osmi. Poté si jdu zaplavat, následně znovu píšu až do jedné odpoledne, jdu s zacvičit do posilovny a dám si oběd. Odpoledne trávím čtením, procházkami nebo prohlížením obrázků francouzských buldočků na instagramu. Miluji psi, plavání a zmrzlinu. Nemám nijak extra rád cvičení, ale trénuju prakticky každý den. Samozřejmě i kvůli té zmrzlině.

I’m in the middle of an eleven-month tour, and I started promoting The Woman in the Window six months before its initial publication (in the Czech Republic, two months ahead of the American publication!), so I haven’t had a chance to develop a writing routine. On those rare occasions when I’m home in New York, I rise at 5.00 AM, write until 8.00 AM, go for a swim, return to my desk and write until 1.00 PM, hit the gym, then eat lunch and spend the afternoon reading, walking, or looking at Instagram pictures of French bulldogs. I love dogs, swimming, and ice cream; I don’t love working out, but I do it pretty much every day. In part because of the ice cream!

Jaká kniha ve vás zanechala největší dojem?

Z nedávno přečtených knih mě uchvátil román Tany Frenchové – V lesích. Opravdu vynikající detektivka typická svým stylem a psychologickou hloubkou. Co se týče celkových favoritů, Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery, Howards End od E. M. Foster a Utažení šroubu od Henryho Jamese mě pronásledují dodnes. Toto jsou romány, které skvěle mísí zkušené vyprávění s ryzí sondou do lidské mysli.

Among recent reads, I was dazzled by Tana French’s novel In the Woods, a supremely accomplished crime novel distinctive for its style and psychological depth. Among all-time favorites, Milan Kundera’s The Unbearable Lightness of Being, E. M. Forster’s Howards End, and Henry James’ The Turn of the Screw all haunt me still; these are novels that blend swift, sure storytelling with genuine insight into the human mind.

Čtete opakovaně nebo i pravidelně své knihy?

Svůj text čtu bezustání a natolik podrobně, že si ho po dokončení prakticky celý pamatuji. Občas se do románu znovu ponořím, ale už ho nečtu od začátku do konce. Jak jsem ale řekl, toto je má první kniha, takže se to možná časem změní.

I read and re-read the text so incessantly as I write a book that I’ve pretty much memorized it by the time it’s finished. Occasionally I’ll dip into the novel once it’s published, but I haven’t yet read it start to finish. That said, I’ve only published one book so far, so maybe my habits will change…

Na jakou otázku byste chtěl odpovědět, ale ještě nikdo vám ji nepoložil?

Ha! Nikdo se mě nezeptal, jak plánuji pojmenovat svoje psy. Labrador, kterého jsem zachránil z útulku, se bude jmenovat Q (vymyslel jsem ho proto, že mnoho útulků doporučuje dát psovi nové jméno, aby se mu se starým nepojily špatné vzpomínky). Štěněti francouzského buldočka, kterého jsem adoptoval, budu říkat Ike.  Doufám, že spolu budou vycházet.

Ha! I’ve never been asked what I plan to name my dogs. The Labrador whom I rescued from a shelter will be called Q (a name I came up with, as many shelters recommend giving a dog a new name, in case there are unhappy associations with the old one); the French-bulldog puppy I adopt will be called Ike. I hope they get along with each other…

Chtěl byste něco vzkázat svým fanouškům?

Česká Republika byla úplně první země, kde Žena v okně vyšla. Bylo to dokonce o dva měsíce dřív doma než v Americe. A protože čeští čtenáři záhy přijali knihu s takovým nadšením, ostatní nakladatelé – a jsem šťastlivec, protože jich je 43 – začali vyhlížet knihu ještě nedočkavěji. Česká Republika byla klíčovým faktorem, který popohnal moji knihu až na status globálního bestselleru. Stala se nejprodávanějším románem pro dospělé tohoto roku a za to můžete právě vy!

The Czech Republic was the very first country in the world to publish The Woman in the Window, two months before the novel was released in my home country of the United States. And because Czech readers embraced the book so early and so enthusiastically, the rest of my publishers—and currently I’m lucky enough to have 43!—became even more excited about the novel. The Czech Republic was a key factor in propelling this book to global-bestseller status; it’s now the world’s biggest-selling adult novel of the year, and I give a lot of credit to my Czech readers.

O autorovi

Narozen: 1979, USA

A. J. Finn je pseudonym Daniela Malloryho. Studoval na Oxfordu a při doktorandském studiu se zaměřil na detektivní literaturu. Poté působil v prestižním londýnském nakladatelství Little, Brown UK. Roku 2012 se vrátil do New Yorku. Milovník starých filmů a bývalý literární kritik je v současnosti na vedoucí pozici v imprintu William Morrow nakladatelství HarperCollins. Debutoval psychologickým thrillerem Žena v okně, který byl prodán hned do čtyřiceti zemí světa.

Tituly v elektronické podobě najdete na Palmknihách a eReadingu