Knihu jsem se rozhodla přečíst proto, že její autorka Cara Delevingne je asi jediná současná modelka, kterou znám, takže mě zajímalo, jaký příběh chtěl člověk jako ona vyprávět. Jenže rovnou přiznávám, že mě slavné jméno na obalu i částečně odrazovalo. Je vidět víc, než název knihy a zdálo se mi, že je použito prostě jako marketingový tah na příběh, který by se bez jména neprodal. Ke knize jsem proto přistupovala prakticky bez očekávání. A musím říct, že mě hodně překvapila.
…
Být dospívajícím není úplně jednoduché – všichni víme svoje, že :). Na jednu stranu je to jedno z nejhezčích období, kdy člověk pozná spoustu věcí. Na druhou stranu musí poznat především sám sebe a to nemusí být vždy jednoduché, hlavně když vnější okolnosti spíš nepřejí klidnému dospívání.
V podobné situaci se nacházejí čtyři hlavní hrdinové knihy, přátelé a členové kapely Zrcadlo, zrcadlo.
Zrzi, vypravěčka příběhu, je holka, která ani omylem nepřipomíná princezničku londýnského Temžského gymnázia. V kapele Zrcadlo, zrcadlo sedí za bicíma, nosí pankáčský účes, před matkou skrývá tetování a před světem svoji lesbickou orientaci. U ní doma je všechno na levačku. Matka pije jak duha a dceři projevuje spíš odpor, otec tráví více času s milenkou a domů si chodí jen vyprat.
Leo žije s matkou v činžáku a oba s hrůzou očekávají den, kdy se jeho starší bratr vrátí z vězení a začne svým osobitým způsobem (rozuměj násilím) uplatňovat své nároky a vliv na Lea. Přátelé a kytara jsou to jediné, co Leo teď má.
Rose patří ke školním kráskám a navíc nádherně zpívá. Na první pohled má všechno, včetně bohatého otce. V minulosti však zažila cosi, s čím se ještě nedokázala vyrovnat. A možná to z ní dělá tak trochu potvoru.
Poslední z kapely je Naomi. Ta je na tom nejhůř. Před třemi měsíci zmizela a byla nalezená polomrtvá v řece. Textařka a basačka kapely teď leží na jednotce intenzivní péče v komatu a je otázkou, jestli se probudí a pokud ano, jak moc naživu ještě bude. Bude to ještě vůbec ona?
…
„Mně na tom, odkud lidi jsou, jakou mají barvu kůže nebo kolik mají peněz, nezáleží, ani na tom, jestli mají rádi kluky, nebo holky, nebo… Prostě na ničem z toho. Proč nemůžou být lidi zkrátka jenom lidi?“
„Protože lidi jsou zmrdi. A svět by měl být lepší, férovější místo, jenže není. A jen tak brzy se to nezmění. Takže se můžeme jenom starat sami o sebe, to je všechno.“
…
Po dočtení jsem celkem plná dojmů. Tahle kniha je totiž skvělá, sice žádné historické veledílo, ale koho to zajímá, když se tak dobře čte. Poselství, které chtěla Cara předat a o kterém píše v úvodu a v doslovu, se jí předat skutečně podařilo a navíc dost srozumitelným stylem.
Povaha a uvažování postav jsou dobře propracované a umožnilo mi to se do nich skutečně vcítit, i když jsem (díky Bohu) nezažila nic podobného. Paní autorce se podařilo ukázat prožívání jednotlivých postav a jejich vnímání situace a sebe navzájem. V průběhu příběhu se také částečně proměnilo jejich vnímání světa i náhled na sebe samé. To vše z nutnosti čelit vnitřním démonům i vnější nepřízni.
Svůj příběh o těžkostech dospívání a hledání sebe sama paní autorka propletla s téměř detektivní linkou, ve které se trojice přátel za pomoci Naominy sestry snaží zjistit, co se Naomi přihodilo. Nevěří totiž závěru policie, že jejich kamarádka utekla z domova a pokusila se o sebevraždu. Kolem celého případu se pro ně vznáší jakési tajemství a pocit něčeho hodně špatného. Náznaky a stopy na sebe nedají dlouho čekat.
V kapitolách se střídá časové období, kdy se děj odehrává. Dozvěděla jsem se tedy, co předcházelo Naomině zmizení, jak a proč se dala kapela dohromady a ve vzpomínkách postav (především Zrzi) jsem probrouzdala některé zásadní události minulé. Změna času je vždy označena na začátku kapitoly, takže jsem se nijak neztrácela a nemátlo mě to při čtení. Jako ozvláštnění příběhu byly přidány i chaty mezi jednotlivými postavami a texty některých písní kapely Zrcadlo, zrcadlo. Oboje bylo pěkně včleněné do děje a obzvlášť chaty ilustrovaly hezky současnou neotřesitelnou pozici sociálních sítí. Ty dokonce docela zásadním způsobem ovlivnily děj a jejich pozice v příběhu svádí k zamyšlení nad tím, jakým způsobem jsou používány.
Jak si nepotrpím na LGBT tématiku v knihách, musím uznat, že zde mi to připadalo konečně srozumitelné a pochopitelné. Nevím, jestli je to tím, že autorka ví, o čem píše, ale pocity lesbické dívky mi podala tak, že jsem jim věřila a ani mě nenapadlo myslet si, že je to v knize jen proto, aby se využilo současné módní vlny. Knihy s touto tématikou, které na mě působí přirozeně a ne účelově, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Toto však není jediná věc, kterou se kniha zabývá. Nejedná se o žádné pseudoproblémy, ale o skutečně vážné věci, jako je alkoholismus, drogy, vliv sociálních sítí a lhostejnost vlastní rodiny a blízkých. Možná příběh leckomu změní pohled na vzdorné dospívající. I oni mají svůj názor, své představy o životě a touhu po něčem, co třeba nemusí být pro každého úplně srozumitelné. Jsou proto horší?
Jak tedy knihu hodnotím celkově?
Nejdřív jsem si myslela, že to Cara přepískla a jako začínající autorka neukočíruje takové množství dost vážných témat, kterými je kniha nabitá. Překvapila mě, protože to zvládla bez problémů s velkým citem a porozuměním pro postavy, které vytvořila.
Nevím, jestli jí v tom pomohly vlastní zkušenosti nebo rady zkušené autorky Rowan Coleman, ale výsledek stojí za to. Styl psaní Cary mě hodně oslovil a dokázal mě propojit s postavami tak, jak to mám ráda.
Možná bych očekávala, že vzhledem k tématům, které si Cara vybrala a použila je jako problémy svých postav, bude její líčení poněkud, řekněme, ostřejší a drsnější. Šlo přeci jen o drogy, kriminalitu, alkoholismus a … (bez spoilerů :)). Vlastně bych trochu přiostření ocenila, vneslo by to do příběhu o něco málo víc syrovosti a emocí, strachu o postavy a podobných čtenářských zážitků. I tak ale hodnotím prvotinu jako podařenou a těším se, co si paní autorka připraví příště.
Pokud vás kniha zaujala, určitě neváhejte a nenechte se odradit obřím slavným jménem, jako se to málem stalo mně. Myslím, že ty, co oblibují YA literaturu bude příběh bavit. Psán je sice spíš lehčím stylem, odpočinkovějším, ale pokud si postavy budete chtít procítit, zvládnete to bez problémů.
Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky najdete pod přiloženým odkazem:
