Hlavní trilogii Učedníka od spisovatele Taranu Matharu jsem si velmi oblíbila. Měla jsem i tu čest se s autorem knih setkat a mohu říci, že je to neuvěřitelně milý a skromný člověk! Z překladu čtvrtého dílu či „předdílu“ jsem měla ohromnou radost, jelikož jsem postavu Arktura měla vždy ráda a samozřejmě jsem se velice těšila na jeho vlastní příběh… A jak to vlastně dopadlo?
Název: Učedník – Zjevení démona – Autor: Taran Matharu – Počet stran: 328 – Nakladatelství: Alpress – Rok vydání: 2018 – Moje hodnocení: 3/5
Existuje jen pár vyvolených, kteří mají tu schopnost a moc vzývat démony. Hlavní hrdina, mladičký Arktur, k nim bohužel nepatří. On totiž nepatří k nikam. Jeho život sirotka se ale změní v tom okamžiku, kdy najde prapodivný svitek, po jehož přečtení se všechno změní. Arktur získá jedinečnou schopnost vyvolávat démony, jenž přísluší pouze lidem ze šlechtických rodů. Společně se svým démonem Sacharisou je poslán do slavné Vokanské akademie, aby se naučil tajuplné umění ovládání démonů. Ještě než se stihne vůbec sžít s novou životní situací a najít si přátele, musí se vydat na nebezpečnou misi na území Orků nebo se stát svědkem zničení svého rodného Hominia.
„Drž hlavu pěkně zpříma a každému oplácej tak, jak se on chová k tobě. Tvůj starý život skončil. Ve výhni Vokanské akademie musíš překovat samotnou svou duši, jak se říká.“
Příběh je vyprávěn er-formou, jehož ústřední postavou je mladičký Arktur, kolem kterého se vše točí. Musím autora pochválit, že i ve čtvrtém „pokračování“ si udržel kvalitu vyprávění. Kniha obsahovala živé a detailní popisy, které si dokázaly pohrát s mojí fantazií a během čtení mě přenést do samotného příběhu. S dějovou linií to bylo už horší. Neříkám, že bych pociťovala zklamání nebo něco podobného, jen jsem prostě čekala více akce, napětí, zvratů a překvapení. Mnoho věcí už čtenář věděl nebo si dokázal odvodit z předešlé trilogie, kde Arktur coby dospělý jedinec dostal prostor pro svá vyprávění… A proto jsem si občas během čtení pokládala otázku, proč vlastně autor knihu vůbec napsal?
Zmíněná dějovost byla jediným problémem, který jsem v knize spatřovala. Takže dále mohu jen Tarana opět chválit za návrat do milovaného Hominia, ke všem těm obyčejným lidem, ale i neobyčejným tvorům. Za velmi dobře vykreslené prostředí a hlavně postavy, které jsem si, jak jinak, než zamilovala. Zjistit jací byli jako děti či teenageři bylo kouzelné.
„Ty máš větší odvahu než já, Arkture. Mám štěstí, že stojíš při mně.“
Celkově mohu říci, že jsem si knihu, i přes pokulhávající děj, užila a měla z návratu do tohoto světa upřímnou radost. Bylo to milé, nenáročné dobrodružství s již známými hrdiny, které stojí zato číst.
Za recenzní e-knihu mockrát děkuji internetovému obchodu Palmknihy!
