Nafoukaná krasavice nebo citlivá duše?
Catherine potkal úděl o němž sní miliony malých holčiček, je totiž princeznou. Jenže na rozdíl od pohádkových scenérií není její život ani trochu růžový. Být dědičkou trůnu samo o sobě představuje obrovský krajíc zodpovědnosti nejen vůči sobě, ale i vůči lidu, jenž reprezentuje. Kat je přímím ztělesněním tradice – skromná, vždy dobře naladěná a stojí nohama na zemi. Ideální ikona malé, leč hrdé země. Tedy téměř ideální, jeden háček by přeci jen měla, je sama. O osoby opačného pohlaví již po delší dobu nejeví prach žádný zájem.
Avšak její apatii prolomí americký ornitolog David, který přijede na svatbu své kamarádky, jež se před nedávnou dobou stala „Americkou vévodkyní“. V nóbl prostředí šlechtické smetánky si připadá značně nepatřičně, nemá mezi všemi těmi snobskými povýšenci vůbec, co dělat. A, aby toho nebylo málo, odjíždí Samantha a její nastávající na líbánky, takže mladičký pedant bude muset převzít odpovědnost za chod „Nadace pro budoucnost ptactva“. Což znamená plně proniknout do víru intrik, polopravd a denní rutiny lidí s modrou krví.
Kdyby samotná královna Alžběta oznámila, že se kolem sídla v Rousseau hodlá promenovat ve spodních kalhotkách za zpěvu britské národní hymny, nepřilákala by tolik novinářů, kolik se jich dneska shromáždilo před bránou. Obhlížela jsem situaci škvírou v záclonách v horním patře, když se rozezněl zvonek u dveří – nepochybně oznamující dodávku dalších darů pro budoucí novomanžele. Zhluboka jsem se nadechla a ustoupila od okna.
Nešlo mi na rozum, proč jsem z nadcházející svatby svého bratra tak nervózní. Otočila jsem se k zrcadlu v hostinském pokoji a s povzdechem jsem se opatrně dotkla kruhů pod očima. Odhrnula jsem si z obličeje pramínek vlasů. Modré oči jsem měla vybledlé, ve sterilním osvětlení koupelny bezmála šedé. Celý uplynulý týden jsem se snažila svému bratrovi a Samantě ulevit od předsvatebního stresu a skoro jsem nespala. Před odjezdem na měsíc dlouhou svatební cestu ještě chtějí dotáhnout nedokončenou práci v Nadaci pro budoucnost ptáků a přitom vyřizují jak královské povinnosti, tak neodkladné úkoly na svých panstvích.
Vím, že usilují o to, abychom s Maxem, mým bratrem, neměli v jejich nepřítomnosti přespříliš závazků, přesto mě to rozčiluje. Je mi jasné, že mě chtějí šetřit, ale co naplat, spíš mi připadá, že mají obavy, že tak velkou odpovědnost nezvládnu.
Nichole Chase- Princezna
Originální název: Recklessy Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2014)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet
Šťastná existence, či snad zlatá klec? Jaký to je život?
„Princezna“ je druhým dílem z plánované trilogie ze života šlechty. Stejně jako její předchůdkyně, tak i ona sází na klasické vzorce, které zvednou ze židle nejednu mladou ženu. Namakaní pánové, blyštivé prostředí a láska všude, kam se podíváš. Zkrátka a dobře, Nichole Chase vám naordinuje přesně to, co slibuje – krásnou obálku, sympatickou anotaci a obstojný příběh, který je obalen v moři cukrových slov a mužných svalů. Pravda prostředek série je o něco slabší než úvodní dílko, poněvadž se tu nedějí žádné převratné a dech beroucí momenty, ale i tak se jedná o obstojné počteníčko.
Pilotní protagonistka je každým coulem ideální ženská. Krásná, milá a velice oblíbená. Zkrátka jako vystřižená z módního časopisu, avšak ani krásky to nemají jednoduché. Musí se potýkat s obrovským množstvím problémům od ideálního rozvržení svého dne, až po stalking, či krutou zradu svých nejbližších. A k tomu všemu jí ještě tikají biologické hodiny. Ovšem jak má najít toho pravého? Někoho, kdo by jí miloval takovou, jaká ve skutečnosti je? Kdo dokáže míti rád ztřeštěnou puberťačku a přehlédnou královský lesk spolu s nepřeberným bohatstvím?
Zakryla jsem si oči předloktím. Chtěla jsem umřít. Takovou kocovinu jsem v životě neměla. Kdybych nutně nepotřebovala na záchod, zůstala bych v posteli navěky, jenže můj močový měchýř měl jiné plány. Se zaúpěním jsem se překulila na bok a zamžourala jedním okem.
Na nočním stolku u postele jsem objevila láhev vody a dvě malé pilulky. Jako by božstvo alkoholu vědělo, co potřebuju. Nebo co Chadwick prozíravě předvídal. Sáhla jsem pro pilulky a potom, co jsem rozeznala logo aspirinu, hodila jsem si je na kořen jazyka a zapila vodou. S rozechvělým nádechem jsem spustila nohy na podlahu a odvlekla se do koupelny.
Bezmyšlenkovitě jsem rozsvítila a zmučeně zakňourala. Poslepu jsem nahmatala vypínač a opřela se o chladivé dlaždičky na stěně. Otočila jsem hlavu, přitiskla tvář ke studenému povrchu a vzdychla. Proč jen jsem včera tolik pila? Kdy jsem polkla tu pověstnou poslední kapku, při níž přetekl pohár? Pomalu jsem se odšourala k umyvadlu a ošplíchla si obličej. Pamatuju si láhev šampaňského a pár dalších skleniček. Co jiného jsem ještě provedla?
Jednoduchý příběh, který vám vykouzlí úsměv na tváři!
Dějová linie opět neoplývá žádnými dramaty, tragickými rozchody, či snad thrillerovými okamžiky. Poklidný úvod střídá vcelku promyšlená zápletka, která je tu a tam proklatá milostnými scénkami, jež však nepůsobí vůbec rušivě, možná právě naopak. Obyčejná rutina rovnice v podobě dvou proměnných v roli mladičké panovnice a prosťáčka z lidu odvádí svou práci na výbornou. Jistě, je to ohrané, každodenní a předvídatelné, ale i tak se jedná čtivo, kterým nepohrdne žádná dívka. Celkem vzato, i přes pár much a jednoduché zakončení, se jedná o skvělou kamarádku třeba někam k vodě. Jestliže hledáte něco nenáročného, ale zároveň logicky strukturovaného, dejte knížce šanci.
Za sebe mohu dílko doporučit především představitelkám něžného pohlaví. Dámy, ruku na srdce, která z nás si aspoň jednou nechtěla přečíst něco neochvějně kouzelného, ač nepříliš reálného? Proč nedat průchod svým choutkám zrovna teď? Sedněte si na lavičku v parku, lízejte zmrzlinu a ponořte se do novodobého zázraku. Mám za to, že 3.5 z 5. hvězdiček bude perfektně reflektovat hlavní myšlenku tohoto počinu. Rozhodně plánuji sledovat i další tvorbu této spisovatelky.
„On nebo Margie.“ Napila jsem se a snažila se nevnímat, že stojí hned vedle mě.
„Margie?“ Upřel na mě tmavé oči. Rázem mi bylo jasné, proč jsem ho v opilosti požádala, ať se svlékne. „Je absolutně senzační. kuchařka.“ Při dalším loku jsem se přinutila nevnímat, jak ostré linie jeho tváří zvýrazňují čokoládové oči.
„Kuchařka.“ Vzdychl a opřel se o linku. „Kolik lidí tady pracuje?“
„Moc ne.“ Pokrčila jsem rameny. „Snad deset? Početnější personál by Sam znervózňoval.“
„Deset,“ opakoval. „Tak to je podle mě dost početný personál.“
„Představte si to jako rekreační letovisko. Jsou tady, aby všechno fungovalo a my měli k dispozici to, co potřebujeme.“ Samo sebou jsem neřekla, že v D’Lynsal je zaměstnanců dvakrát tolik a v paláci desetinásobek.
Napřímil se a upřel zachmuřený pohled do hrnku. Vypadal tak nesvůj, až mi ho bylo líto. Je těžké nechat svůj obvyklý život za zády a dělat něco jiného. A David je tady jenom proto, že mu Sam bezmezně důvěřuje, svěří mu práci v Nadaci pro budoucnost ptáků, která se za uplynulý rok stala jejím dítětem, a navíc ho ubytuje u sebe doma, zatímco bude pryč.
E-knihu zakoupíte na těchto stránkách:
Odkaz na knižní blog autora recenze: