Jak na tom vlastně je česká a slovenská společnost? A co politika a politici? Jací jsou vlastně politici v Česku a na Slovensku, mají lidem co nabídnout? V čem jsou liberálové stejní jako fašisti? A jaké to je, když vás vaše společnost nenávidí? Lze překonat společenské propasti? Nad tématy naší současnosti a minulosti se setkávají dvě generace novinářů: česko-slovenský intelektuál, jehož formovalo dětství a mládí v disentu spolu s listopadovým angažmá (Martin Milan Šimečka), a mladí žurnalisté, kteří se narodili už do svobodné společnosti.

Řeč je o knize Jsme jako oni s podtitulem Rozhovor s Martinem M. Šimečkou o liberálech, pokrytcích a fašistech. Jejími autory jsou Filip Zajíček a Kirill Ščeblykin, kteří ve své knize zpovídali – ale rovněž i byli zpovídáni – Martina Milana Šimečku, někdejšího šéfredaktora týdeníku Respekt či třeba deníku Sme. A nedá se než souhlasit s oficiální anotací ke knize, že bychom jen těžko “hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech.

Prozíravý vhled

Před pár týdny vydaná kniha rozhovorů s uznávaným novinářem Šimečkou je přesně tím typem knihy, kterých by mělo vznikat více, pokud jsou skutečně precizně propracovány. Jde o knihu plnou přemítání o politice, historii nedávno minulé, o společnosti, systému, svobodě, demokracii… O dění v dobách komunismu, v listopadu 89, o Mečiarovi, Václavu Havlovi a jeho kultu, o rozpadu Československa, o vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky, o proměně Róberta Fica v autoritářského politika, o Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi…

Šimečka prokazuje svůj prozíravý vhled do československé, české i slovenské společnosti, politiky i kultury. S knihou to až tak nesouvisí (mimo zmínek v ní obsažených), ale celkem se není čemu divit, že Šimečka se přátelí se světově uznávanými profesory a historiky a navíc i “kolegy intelektuály” a historiky Timothym Snyderem či Tonym Judtem.

Nenaplněný potenciál

Jsme jako oni je určitě zajímavý a záslužný pokus o knihu, která má především v této době v knižním světě své místo. Problémem je, že podle mého názoru nedostála svému potenciálu. Šimečka svými odpověďmi prokazuje svůj obrovský pozorovatelský cit, svou schopnost prohlížet politiku a politiky, společnost téměř až rentgenovýma očima. Nedostal k tomu však zřejmě příliš prostoru, což knize výrazně ublížilo. Knižní rozhovor tak působí místy až příliš jednoduše, prvoplánově, jede pravděpodobně jen podle autory předem nastavené šablony, kdy autoři nejdou v otázkách a odpovědích do takové hloubky, do jaké by jít mohli a měli… Prostě jí chybí ta akčnost, pružnost a filozoficko-novinářská jednoduchost, která by ji výrazně prospěla. A to je velká škoda…

Je otázkou, jak by kniha vypadala, kdyby byl jejím autorem někdo jiný a především zkušenější. Skoro bych si dokázal představit někoho typově podobného například Jindřichu Šídlovi či třeba Petru Honzejkovi, případně by mohlo být zajímavé, kdyby tuto tematiku rozebíral s Šimečkou třeba spisovatel Pavel Kosatík.

Jiný tazatel či jiný formát

A možná by nebylo vůbec od věci, kdyby se do jakéhosi úvahového přemítání nad historií i současností, potažmo budoucností pustil Šimečka zcela sám. Hodnota podobně vzniklé knihy by dle mého názoru mohla být na kvalitativně mnohem vyšší úrovni, než tomu je v knize Jsme jako oni. Ano, vyvstává tu pak otázka, zda by Šimečka sám sebe “vyprovokoval” k hloubkovému rozhovoru sám se sebou tak dobře, jako kvalitní “zpovědník”, který dotazovaného zásobuje a chrlí na něj otázky, kdy jedna navazuje na druhou, umě vkládá a doplňuje dle odpovědí i takové dotazy, s nimiž původně nepočítal… Přesto bych si podobně zpracovanou knihu dokázal představit. Navíc za sebe musím říci, že s mnoha myšlenkami Šimečky se naprosto ztotožňuji.

Ať už jde o myšlenky politické, případně o hodnocení české společnosti a žurnalistiky. Včetně hodnocení právě stavu české žurnalistiky, kdy Šimečka říká, že “brutální cynismus sem zavedl Pavel Šafr, to on je hrobařem české žurnalistiky”.

KIRILL
V čem se tedy podle vás projevuje české napětí? Jak se liší od toho slovenského?
Například v masové podpoře Miloše Zemana. Na Slovensku dnes není politik, který by takto rozděloval společnost a měl by tak velkou podporu. Robert Fico sice také hraje na negativní emoce, ale je mnohem méně populární než Zeman.Jakmile společnosti řeknete, že může být zlá, její část zlá opravdu bude. Fico na podobné struny brnkal, ale voliči uvěřili spíš Kotlebovi, který byl v nenávisti přirozený. Lidé hledají autentický výraz zloby. A právě u Zemana je možné, že to nepředstírá, že je v nenávisti opravdový. V Česku máte dnes dokonce dvě osobnosti, které ostře rozdělují společnost, kromě Miloše Zemana je to ještě Andrej Babiš. Dovedu si představit, jak frustrující je poznání, kolik Čechů je schopno volit Babiše a Zemana.

KIRILL
Babiš je potenciálně hrozivý politik, ale zatím pořád vysílá pozitivní zprávu. Tvrdí, že mu jde o práci pro lidi, zlepšování, modernizaci, nechce nikoho vyhánět a nevymezuje se nijak zvlášť proti menšinám.

FILIP
Umí kombinovat naštvanost s postojem „já vám rozumím“. Babiš je podle mě ještě nebezpečnější než Zeman. Intuitivně se totiž snažíme nebezpečí poměřovat nějakou zkušeností z minulosti. Zeman má dnes velmi blízko k fašismu a zároveň je to taková komunistická figurína. Babišovo nebezpečí se skrývá v koutech, do kterých nevidíme, je to invenční politik. Nejsme připraveni na to, čeho je schopen, a dojde nám to, až bude pozdě. Je trochu jako Mečiar, protože si upřímně myslí, že může českému národu pomoct. Ale až narazí na demokratické instituce, což je při jeho současné trajektorii nevyhnutelné, bude se je pokoušet zničit, má to v povaze. Dostane se tím do spirály, ze které nebude cesty zpět. Mečiar taky původně demokratické instituce demontovat nechtěl, jenže zjistil, že to jinak nejde. Češi si pořád nepřipouštějí, že to bude průšvih.

(Filip Zajíček, Kirill Ščeblykin – Jsme jako oni, kapitola Nenávist, str. 37, 38)

Pár slov o autorech a dotazovaném

Autory knihy jsou novináři mladé generace Filip Zajíček a Kirill Ščeblykin. Filip Zajíček (1992) po studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci strávil Erasmus v belgické Lovani. Pracuje jako editor nových projektů v internetové televizi DVTV. S Kirillem Ščeblykinem se vystřídali v pozici šéfredaktora studentského webu The Student Times. Za interview s Andrejem Babišem získali Novinářskou cenu udělovanou Nadací Open Society Fund za nejlepší rozhovor roku 2016 v kategorii psané žurnalistiky. Kirill Ščeblykin (1993) studuje právo a východoevropská studia na Karlově univerzitě. V rámci programu Erasmus strávil část studia v německém Heidelbergu. Pracuje v Deníku N jako redaktor zahraničního zpravodajství. Martin M. Šimečka (1957) je slovenský spisovatel a publicista českého původu. Po dráze samizdatového spisovatele (Vojenská knížka, Výpoveď, Žabí rok – Cena Jiřího Ortena 1988, Džin) na Slovensku založil a vedl vydavatelství Archa (1990-1996), působil jako šéfredaktor týdeníku Domino fórum (1997-1999) a deníku SME (1999-2006), poté v Čechách vedl týdeník Respekt (2006-2008) a do roku 2016 v něm působil jako editor. Je redaktorem a šéfem redakční rady slovenského Denníku N.

Co říci závěrem

Na exkurz do historie nedávno minulé, do let komunismu i těch porevolučních, stejně jako do současnosti zve čtenáře knihy Jsme jako oni její duo autorů, Filip Zajíček a Kirill Ščeblykin. Jejich oboustranně více než rok vedené rozhovory se spisovatelem a publicistou Martinem M. Šimečkou přinášejí čtenářům netradiční a velmi zajímavý pohled na veledůležitá československá a česká a slovenská společensko-politicko-kulturní témata od komunismu až po současnost, a to prostřednictvím 240 stran velmi zajímavého a čtivého textu.

Knihu vydalo Nakladatelství Paseka, s. r. o., v Praze v roce 2019, a to jako vydání první. Grafickou úpravu, sazbu a technickou redakci si vzal na svá bedra Vojta Sedláček, fotografie pak Milan Jaroš. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha celkem 13 kapitol (či textů) s vlastními názvy. Nechybí však ani stručné věnování, předmluva, úvod, poděkování a také pár řádků o autorech a Šimečkovi.

Jsme jako oni za pozornost i přečtení jednoznačně stojí. Knihy s podobnou tematikou, především pak rozborem společensko-politicko-kulturních otázek jsou zejména v dnešní době více než potřebné. Je však škoda, že autoři podle mého nedokázali úplně využít potenciálu, který se jim nabízel.

E-knihu koupíte zde