Tomáš Garrigue Masaryk. Oslavovaný tatíček zakladatel, ale i rváč a individualista s výrazným egem. Člověk neoblíbený i oblíbený, neochotný ke kompromisu. Leccos o něm vypovídal i jeho názor, že muž nemá dávat najevo své city.
O prvním československém prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi už bylo řečeno a napsáno leccos. O to těžší je přijít s něčím novým. V povědomí veřejnosti je TGM znám jako tatíček, jako člověk ctěný, milovaný, uznávaný, jako prezident Osvoboditel…
Kým ale ve skutečnosti TGM byl? Byl skutečně jen tím „stmelovatelem“, tím spasitelem národa Čechů a Slováků, člověkem, kterého každý miloval a uznával? Jaký byl Tomáš Garrigue Masaryk jako člověk, pedagog, filosof a sociolog, jaký byl jako dítě, student, jako rodič?
Jiný TGM
A právě Tomášem Garrigue Masarykem, jeho životem a dobou, politikou i společností jeho doby… se zabývá ve své knize spisovatel Pavel Kosatík. Ten dle oficiální anotace sestavil Masarykův plastický obraz pro 21. století, v němž pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly.
Otázkou je, proč autor do názvu zvolil slovo “jiný”. Je to snad proto, že tím naznačuje, že TGM vykreslí co nejvíce skutečného, jako člověka z masa a kostí, nikoli “jen” jako Masaryka ve stylu jeho kultu?
Ať už to je jakkoli, Kosatíkovi se dle mého podařilo představit Masaryka bez zbytečných příkras a pozlátek, jako člověka svérázného, jako dětského nezbedníka, pozdějšího buřiče a rváče, jako individualitu, člověka, který byl milován a oslavován stejně jako kritizován a zatracován, jako respektovanou autoritu, která sama měla pravděpodobně problémy s autoritami a individualitami ostatních.
Kdo hledá, najde
Pavel Kosatík na Tomáše Garrigue Masaryka nahlíží kriticky, a to jak historicky, tak i literárně. A vykreslil skutečně živý obraz TGM. Člověka, který “češství a čechoslovakismus” jako by hledal a nacházel společně až se svým postupným vývojem. A nakonec mu dal určitý řád a celistvost.
Kniha je dle anotace Nakladatelství Paseka pro všechny, kdo přemýšlejí o české demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků.
Kosatík předkládá čtenářům Masaryka jako člověka, který se nebál jít se svou kůží na trh, ale zároveň jako člověka, který byl omylný, nebyl bez chyb, byl náročný, a to nejen ke svému okolí, rodině, spolupracovníkům, ale rovněž i sám k sobě.
Živý obraz TGM
Masaryk tak z knihy jakoby vystupuje, přestává býti idolem a svatým obrázkem, stává se živým obrazem a sondou do vlastního života, nikoli pouze kultu. Odhaluje se tak skutečný Masaryk, který byl vášnivým čtenářem “louskajícím” i více knih denně, člověk, který zejména v mládí neřešil peníze, často se topil v dluzích, z nichž ho mnohdy zachraňovali přátelé i “šťastné” náhody…
… stejně jako problematický politik těžko přijímající a respektující názory jiné než vlastní či hlava rodiny, který za celý život nebyl s to optimalizovat si vztahy s jejími členy. Masaryk byl muž mnoha profesí – pedagog, filosof, sociolog, novinář, spisovatel, politik… Člověk, který celý život jakoby stále hledal a nenacházel klid… Autor tak představuje “kontrastního Masaryka” – oblíbeného i neoblíbeného bouřliváka a rváče, z něhož se stane jedna z vůdčích osobností nově vzniklé republiky.
V Masarykově životě se tak často stávalo, že se z jeho původního obdivovatele a následovníka stal Masarykův kritik. Tak to dopadlo například i s básníkem Josefem Svatoplukem Macharem. Ač původně obdivovatel TGM, postupem času se z něj stal jeden z největších Masarykových kritiků a odpůrců.
Masarykovo náboženství a Prozřetelnost
A nikdy nekončící kapitola, která TGM provázela prakticky po celý život, se nazývala náboženství a jeho vztah k němu, hledání té pravé víry. Masaryk, ač se evidentně celým svým srdcem a duší cítil býti věřícím a náboženství jako takové pro něj bylo extrémně důležité, bloudil mezi katolíky, protestanty, husity, chtěl de facto vlastní náboženství…
Zvláštní byl i jeho vztah k Rusku, obával se bolševismu, ale nejvíce varoval postupem času před Německem. A to ještě dávno před propuknutím nacistické horečky. Ani samotný Hitler ho nenechával nikterak klidným. Byť spolu měli leccos společné. Například oba věřili v Prozřetelnost, která je provádí jejich životy. Nicméně se domníval, že nic horšího než teokracie, odvozované z Boží vůle a pomazané, tedy ta stará císařství, jež skončila na smetišti dějin, už přijít nemůže.
V roce 1933, po Hitlerově příchodu k moci, otiskl Masaryk v deníku Prager Presse recenzi jeho knihy Mein Kampf. Za skoro jisté lze považovat, že ji četl mnohem dříve, v Německu poprvé vyšla v roce 1925 a prakticky od stejné chvíle patřila k diskutovaným tématům. Prezident se rozhodl zareagovat v momentě, kdy se diktátorovy smělé plány začaly stávat skutečností — a neskrýval při tom zejména svůj úžas nad až dosud v politice nepoznal. Hitler se vymkl Masarykovým měřítkům.
Vlastně, jakkoli to bylo absurdní, měli oba něco společného. Hitler shodně s Masarykem věřil, že ho životem vede Prozřetelnost. Zatímco však Masarykovi tato jeho víra dávala sebevědomí a schopnost nacházet smysl i v těch nejobtížnějších vývojových okamžicích, Hitler se koupal v lázni své sebedůvěry prostě coby fanatik vlastního názoru. V obou vlastnostech, na nichž si Masaryk v životě zakládal, tedy v otázce sebedůvěry a vůle, Hitler Masaryka předčil: zašel mnohem dál, než Masaryk kdy považoval za myslitelné. A nějak, i když šíleně, to fungovalo.
Pro Masaryka muselo být toto poznání šokující. Až do té chvíle se pořád považoval za vítěze dějin, nebo se tak aspoň tvářil. Pokud to o sobě tvrdil, přinejmenším v Československu si skoro nikdo nedovoloval to vyvracet. Nástup jeho „světové revoluce“, opět s výjimkou Československa, sice nikdo neviděl, po určitou dobu se však dalo tvrdit, že není alespoň vyloučen. V roce 1933 se situace změnila.
(Pavel Kosatík – Jiný TGM, kapitola Masaryk a Hitler, str. 358, 359)
Kdo je Pavel Kosatík
Jedno je však jisté – Kosatík stvořil velmi čtivou a důležitou knihu o TGM, která svým pojetím i obsahem na tuzemském i světovém trhu doposud chyběla. Dle mého jde o naprosto zásadní a neotřelé dílo, které by mělo být povinnou četbou nejen pro školáky a studenty, ale pro každého občana naší milované země.
Autor knihy Jiný TGM, spisovatel a scenárista Pavel Kosatík (*1962), je autorem řady monografií významných osobností české historie a kultury – například Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Ferdinanda Peroutky, Přemysla Pittera, Pavla Tigrida, Jarmily Novotné.
Je rovněž autorem televizních scénářů a originálních sond do české historie, jako jsou knihy České snění (2010) či České okamžiky (2011). Bestsellerem se stala také jeho Sběrná kniha (2017) – knižní rozhovor s Helenou Třeštíkovou. Získal mnohá ocenění, mj. Cenu Toma Stopparda (2001) či Cenu Ferdinanda Peroutky (2009).
Co říci závěrem
Na exkurz do světa prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a jeho doby zve čtenáře knihy Jiný TGM její autor, spisovatel Pavel Kosatík. Jeho pohled na prvního československého prezidenta je opravdu netradičně pojatý, jako by se Kosatík rozhodl využít pro svou práci metody Masarykovy. Čtenáři tak předkládá poměrně ucelený obrázek TGM buřiče, revoltisty, kantora, novináře, politika a neméně člověka prostřednictvím 400 stran velmi zajímavého a čtivého textu a 24 stran obrazového doprovodu.
Knihu vydalo Nakladatelství Paseka, s. r. o., v Praze v roce 2018, a to jako vydání první. Typografie, obálka a sazba s písmem Jaroslav a Academica Martin Pecina. Ilustrace si vzal na svá bedra Alexey Klyuykov. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha celkem 56 kapitol s vlastními názvy. V úplném závěru knihy nechybí ani seznam použité a doporučené literatury, rejstřík a také pár řádků o jejím autorovi. Elektronickou verzi koupíte zde:
