Zrádce trůnu – Poušť přináší změnu!

Zrádce trůnu – Poušť přináší změnu!

Schyluje se ke krvavé válce!

Amání mladá dívka s nadpřirozenými schopnostmi jen o vlásek unikla vlastní smrti. Díky tomu, že jejím otcem není nikdo jiný než mocná první bytost, je pro všechny lákavou kořistí. Mnozí věří, že má léčivou moc a dokáže zacelit jakékoliv neduhy. Díky tomu je ona, i všichni jí podobní, neustále pronásledována. Teď se navíc připletla k tajemnému spolku, „Nový úsvit, nová poušť“ který je nově se formulující povstaleckou skupinou mající za cíl svrhnout krutého sultána, který neváhal zavraždit svého vlastního otce jen proto, aby se dostal na trůn, a nastolit vládu rebelského prince.

Jenže tahle malá holka z pouště přitahuje problémy jako jeden obrovský magnet, a tak není divu, že ji cesty zavedou rovnou do zajetí. Jenže jejím věznitelem není nikdo jiný než zlovolný panovník. Nyní se nachází za zdmi jeho harému, ze kterého zdá se, není úniku. Avšak i tak neztrácí naději v úspěch své věci, tajně slídí po paláci a sbírá informace, které by mohli pomoci jejím přátelům i budoucnosti celé Miradži. Jenže si po čase začíná uvědomovat, že mocný despota toho ví mnohem více, než je ochoten připustit.

Tuhle košili jsem měla vždycky ráda. Škoda té krve.  Aspoň že většina nebyla moje. Vlastně moje nebyla ani   ta košile, tu jsem si vypůjčila od Šazád a nikdy jsem se ji neobtěžovala vrátit. No, teď už ji nejspíš chtít nebude.

„Stůj!“

Trhnutím mě zastavili. Měla jsem svázané ruce a provaz se mi bolestivě zařezával do odřených zápěstí. Sprostě jsem zaklela a zvedla hlavu, abych konečně odlepila oči od svých

zaprášených bot a upřela pohled do pouštního slunce. Hradby Saramotai v posledních paprscích denního světla vrhaly opravdu dlouhé stíny.

Byly přímo mytické.  Netečně přestály jednu z největších bitev První války, mezi hrdinou Attalláhem a Ničitelkou světů. Byly tak starobylé, že vypadaly, jako by je tvořily kosti samotné pouště. Avšak ta slova, ledabyle načrtnutá nad branou bílou barvou… ta byla nová. VÍTEJTE VE SVOBODNÉM MĚSTĚ.

Alwyn Hamiltonová – Zrádce trůnu

Originální název: Traitor to the Torne
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 440
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Tajemný svět ožívá v představivosti svých čtenářů!

Konečně jsem se dočkala a po dlouhých pochybách, zda vydat pokračování, či nikoliv je „Zrádce trůnu“ konečně na světě. Po akci nabytém začátku mě kniha do sebe doslova vtáhla. Jedno napětí střídá druhé. Nicméně autorka si najde nějakou tu mezeru mezi těmi všemi přestřelkami a připomene svým věrným příznivcům, co se stalo v mezičase, kdy byli od svých oblíbených hrdinů odloučení.

Zvraty a velká odhalení se tady střídají doslova jako na běžícím páse, až budete mít během čtení pocit, že vám srdce buší až v krku. A pak přijde srdcervoucí konec a vy máte pocit, že to s vámi jednoduše sekne. Alwyn Hamiltonová je zkrátka mistryně intrik, servíruje vám je pod nos stránku, co stránku.

Teď jsem však přemýšlela nad tím malinkým sluncem v rukou Raná’a. Bylo neškodné, jak si ho, tak držela v dlaních. Ale kdyby se stokrát znásobilo, už by tak neškodné být nemuselo. Najednou vypadaly   sultánovy vyhlídky poněkud nadějněji.

„Vaše povstání ho zatím udrželo mimo tuhle část pouště. Jak dlouho si myslíš, že to ještě vydržíte?“

Tak dlouho, jak bude potřeba. Radši se propadnu, než bych sultánovi dovolila, aby nějakému jinému demdži udělal to, co Núršamovi. Raná’a sice možná byla vypiplaný fracek s hlavou v oblacích z toho, jak jí celý život lili do hlavy, že je reinkarnací mytické princezny. Ale byla demdži. A my se o svoje lidi starali.

„Můžu ji odvést do bezpečí.“ Tady jsem ji nechat nemohla. Ne, když existovala možnost, že ji najdou a já na ni budu koukat a mířit na ni revolverem. „Ven z města.“ „Já s tebou nikam nechci,“ vzpírala se Raná’a. Obě jsme ji ignorovaly.

Skvělá autorka a ještě lepší knižní série! 

Spisovatelka píše opravdu skvostně. Strhující styl a perfekcionistickou zápletku si jednoduše zamilujete. Po přečtení poslední kapitoly si tak budete přát, aby příběh nikdy neskončil. Dokonalé využití bujné fantasie ve spojitosti s perfektním dějovým načasováním je opravdovou zárukou úspěchu. A samozřejmě nechybí ani trocha té exotiky, cizokrajných slov a příchutě dalekých končin.  Vytříbené postavy, které rozhodně nejsou černobílé, jen přidávají ke kvalitě celkového dojmu!

Čekala jsem velkolepé knižní dobrodružství, ale dostala něco mnohem většího. „Poušť v plamenech“ je vskutku výjimečnou sérií na poli Young adult žánru. Snoubí v sobě klasické westernovky s trochou fantasie a špetkou orientu k tomu. Zajímává kombinace, nemám snad pravdu? Já jsem více než nadšená!

Jednoho dne dorazila k Hawá do Izmánu zpráva o tom, že velké město na druhém konci pouště je v obležení ghúlů a bojuje tam i Attalláh. Město se každý den snažilo vybudovat nové obranné valy, ale ghúlové je každou noc znovu   strhli a nutili tak obyvatele, aby za úsvitu, až ghúlové zmizí, začali znovu.  Jakmile Hawá uslyšela, že Attalláha čeká téměř jistá smrt, vyšla do pouště za Izmánem a ronila tak   mučivé slzy, že jeden z búraqi, nesmrtelných koní z písku   a větru, se nad ní slitoval a přišel jí na pomoc. Přecválala na   něm poušť a zpívala tak krásně, že jakmile dojela Attalláhovi po bok, na oblohu vyšlo slunce.

Když dorazila do Saramotai, udržela slunce na nebi a tím i ghúly od města po   celých sto dní, dost dlouho na to, aby lidé ze Saramotai postavili svoje vysoké neproniknutelné hradby, a tak na nich   pracovali dnem i nocí, dokud nebyli v bezpečí. Když byla práce konečně hotová, Hawá slunce pustila a v bezpečí za městskými hradbami se provdala za svou lásku, Attalláha.

Hawá pak na hradbách hlídkovala každou noc, když    Attalláh vyjížděl do bitvy, a pokaždé se jí za úsvitu vrátil.  Dalších sto nocí Attalláh vyjížděl za brány hájit město. V bitvě byl nedotknutelný. Žádný z ghúlů mu nedokázal zkřivit ani vlásek. Princezna Hawá stála na hradbách každou noc a o stoprvní noci její hlídky zasáhl hradby zbloudilý šíp z bitvy a skolil ji.

Když ji Attalláh viděl padat z hradeb, srdce se mu zastavilo žalem. Ochrana, která mu po sto nocí tak dobře sloužila, najednou zmizela, ghúlové ho přemohli a vyrvali mu srdce z hrudi. Ale v okamžiku, kdy Attalláh a Hawá zemřeli, slunce naposledy zazářilo uprostřed noci. Ghúlové na slunci bojovat nemohli. Místo toho je jeho záře spálila a Hawá s Attalláhem tak město svým posledním dechem zachránili.

E-knihu zakoupíte na těchto stránkách:

Odkaz na knižní blog autora recenze:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *