Drogy, drogy, drogy… To je asi hlavní téma téhle podle mého názoru ne moc povedené knihy. Drogy, moc, šílenství, nenávist – ano určitě tohle všechno hýbe současným hektickým světem, ale skutečně je to s námi až tak špatné?
Název: Macbeth– Autor: Jo Nesbo – Počet stran: 544 – Nakladatelství: Práh – Rok vydání: 2018 – Moje hodnocení: 3/5
Mackbeth – hlavní postava, je muž, který se vypracoval z „děcáku“ až na nejvyšší posty policie, ale to mu nestačí, chce ještě víc – touží stát se starostou. Ale touží on nebo jeho milá Lady? A při té strhující cestě vzhůru zapomene na vše – na přátelství, na hodnoty slušných lidí a jde jen za svou vizí….
Jestli tohle je zpráva o současném světě, tak není proč žít, ale doufám, že to tak není a nebude.
V první části knihy jsem měla pocit, že autor psal sám pod vlivem drog anebo pod vlivem nějaké ošklivé zkušenosti, kterou měl on nebo někdo jemu blízký s drogami, zpočátku jsem měla i problém se do knihy začíst – to je něco, co u Nesba neznám. Ta živočišná nenávist ke všem a ke všemu, to pohrdání životem, ať dospělých ale i malých dětí, ta neúcta k blízkým a k přátelství – k těm hodnotám, které náš život dělají snesitelným, když se vyskytnou problémy… Běhal mi mráz po zádech, když se Mackbeth, odnaučený „feťák“ znovu vrací ke droze.
Ve druhé části se situace trochu obrátí, jako by se Nesbo snažil smazat ošklivý dojem z první části knihy, objeví se několik statečných, kteří se spojí a jdou do boje za lepší zítřky, ale ten zvrat je tak veliký, že máte trochu problém mu uvěřit – najednou na vše svítí jen slunce bez mráčku – trochu mi to připomíná filmy o Indiánech, kdy i přes přesilu vládních vojsk, je Indiánů pořád stejný počet, padlí se zázračně zvedají a bojují dál…
Mám ráda šťastné konce (a kdo nemá) tak se mi druhá část knihy, četla trochu líp, ale pak je toho štěstí až zase nějak moc – tak snad až úplně poslední část knihy to všechno trochu vyváží.
Takže poslední Jo Nesbo mě dost zklamal (a to jsem si myslela, že mne už nemůže překvapit), tohle dílo mi připadá jako veliký úlet. Myslím si, že nejlepší, co napsal, je série „Krev na sněhu“, některé díly s Harry Holem (hlavně zpočátku série) se mi líbily, postavy mi připadaly víc skutečné, nakonec i Harry měl lidské slabosti, ale i pozitivní vlastnosti, které ho polidšťovaly, tady autorovi nevěřím skoro nikoho, snad inspektor Duff nebo mladý Flaence jsou výjimky. Postava starosty Tourtella určitě stojí za zmínku – ta mi asi přijde nejzajímavější, odporně popsaný tlusťoch, který má zájem jen o slasti života, se změní na charakterního otce…
A tak mě asi nejvíc zaujaly poznámky o Česku – českém křišťálu, ze kterého je vyroben krásný lustr v kasinu.
Za poskytnutí knihy děkuji „Palmknihám a eReadingu“ – stejně se těším, že Jo Nesbo zase něco napíše a překvapí nás.
Eknihy koupíte zde: