Madison Montgomeryová pochází z bohaté a vlivné rodiny, když ale její matka spáchá ten nejhorší zločin, Madison musí žít po zbytek svých dní s pošpiněným jménem. Doufá, že na soukromé Akademii Riverside v Hamptons začne s čistým štítem. Jenže nepočítala s desítkou drsných hochů, kteří škole vládnou. Když Madison upoutá pozornost jejich vůdce Bishopa Hayese, odkryje se jí zcela nový svět, o němž neměla sebemenší tušení. Svět, který začíná a končí u Elitního klubu králů, jí převrátí život naruby. Zaplavují ji tajemství a odhalují se rodinné lži. Ani sama Madison neví, co je vlastně zač.
Autor: Amo Jones
Nakladatelství: Baronet
Žánr: Pro děti a mládež, Dívčí romány
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Madison Montgomeryová se se svým otcem stěhuje do Hamptons, aby zde oba začali nový život. Její otec se chce znovu oženit a Madison tak musí přijmout novou školu, kamarády, byt – a dokonce i svého nového a nevlastního bratra Natea.
Již první den ve škole je pro Madison hotové fiasko a to jen díky pravdivým historkám, které kolují o její matce. Kdysi spáchala ten nejhorší zločin a celá rodina za to teď musí pykat. Jedinou oporou jí jsou nejlepší kamarádky Tatum a Tillie.
Madison však brzy zjistí, že na této škole něco není v pořádku – a to Elitní klub králů. Tak si říká sedmička bohatých a zazobaných kluků, kteří této škole prakticky vládnou. Proč si ale vybrali Madison, aby ji neustále sledovali na každém kroku? Co od ní chtějí a proč jí pokládají tak zvláštní otázky? Jako by ji snad znali z jiného života…
Jejímu vzrůstajícímu strachu nepomůže ani výhružný telefonát, který jí slibuje brzkou a bolestnou smrt či záhadná kniha beze jména, jejíž příběh jí až příliš připomíná cosi z minulosti. Jak jen ten příběh ale začal…a jak vlastně skončí.
NÁZOR:
Knížka Stříbrná labuť mi silně připomínala sérii od Erin Watt – hlavní hrdinka, krásná mladá slečna, a hned několik přitažlivých chlapů, kteří nestojí o nikoho jiného, než o Madison. Nebo to tak aspoň ze začátku příběhu vypadalo.
Musím říct, že si autorka pěkně pohrávala s našimi city a názory na hlavní postavy – neustále měnila charaktery všech Elitních kluků, takže jsem nevěděla, jestli je mám milovat či nenávidět. Proto mi taky ani jeden během čtení nepřirostl k srdci – a to si myslím, že je velká škoda. Každý se těší na to, až si opět oblíbí svého nového knižního hrdinu. Tady mi však k tomu nedala autorka prakticky šanci.
Hlavní hrdinka, Madison, mi byla celkem sympatická – nejvíce se mi na ní líbilo, že se nenechala urážet od svých spolužáků bez pořádně šťavnaté odplaty, u které vám zaručuji, že se pořádně zasmějete.
Zápletka mi přišla nová a neotřepaná, bohužel si myslím, že ji autorka plně nevyužila. Od půlky knihy se Madison chovala opravdu divně – jakoby se jí snad líbilo, že jí neustále ubližují a hrají si s ní jako s hadrovou panenkou. Vždy se urazí na pouhých 5 minut a hned poté na všechno zapomene a dělá, že se nic tak hrozného vlastně nestalo. Jedním polibkem se všechno smaže a opět je z toho love story. To podle mě byla chyba, protože tak z hlavní hrdinky udělala hloupoučkou holku, která se nechá vláčet bahnem a ještě jim za to všem poděkuje.
Na druhou stranu měla kniha spád a byla plná tajemství. Nejvíce mě bavily pasáže, kdy četla záhadný příběh z nepojmenované knihy a já musela neustále přemýšlet nad tím, jak do jejího příběhu Madison zapadá. Trnula jsem pokaždé, když byla Madison sama, protože to se jí ve většině případů vymstilo. Nemohla jsem přijít na strůjce telefonátů se vzkazem o její smrti a do toho všeho jsem ještě nějakým způsobem musela zakomponovat Elitní klub a jejich tajemnou minulost. Tajemství, která jsou do sebe všemožně propletena Vás nutí knihu co nejdříve dočíst až do konce. Po této stránce se to autorce velmi povedlo.
I přes tuto chybu se mi prvotina od Amo Jones celkem líbila. Dostáváte do ruky příjemné a oddechové čtení, nechybí zde pořádné napětí a romantika, záhady a zrady. Ale především Vás drží v šachu to největší tajemství ze všech – kdo je ve skutečnosti Madison Montgomeryová a s čím vším je nevědomky spojena?
„Nazdar, Madison. Ty nás možná neznáš,
ale my známe tebe. Chceme si zahrát hru.
A poslouchej, co se stane, pokud prohraješ…“
Po přečtení názvu a anotace mi přišlo, že tahle knížka bude (jak já říkám) typická slaďárna. Po dočtení celé recenze, která je mimochodem výborně napsaná, se mě doslova zmocnila touha si to přečíst (kéž bych tak neměla rozečtených 10 knížek zároveň).
Děkuji, že se vám povedlo mě navnadit do dalších knížek.
Děkuji za komentář, jsem velmi ráda, že jsem svou recenzí mohla pomoci v rozhodování 🙂 Také jsem po přečtení anotace měla stejné dojmy, jako Vy, ale zdání někdy může klamat :)) Doufám tedy, že se Vám bude knížka líbit tak, jako mně.