Juile Nováková – Prstenec prozření (kniha první)
Už kvůli upoutávce na “evropskou space operu” jsem ke knize přistupoval spíše skepticky. Nebudu zde moc rozepisovat děj, protože je možné si jej přečíst v každém úvodníku. Spíše bych se soustředil na to, jak kniha působila na mě a jak se četla.
Musím říci, že prvních pár desítek stran mě spíše odrazovalo, autorka se snažila čtenáře dostat do prostředí, ale byl jsem z toho spíše zmatený. Navíc jsem některé pojmy musel číst na několikrát a vyhledávat si je na wikipedii, abych pochopil, o co jde. Některé pojmy se mi zdály poměrně šroubované a přitom na děj měly poměrně malý vliv. To byly trošku těžší začátky, které jsem nakonec překonal a byl jsem za to rád. Děj se pak poměrně rozjede a kniha se začne číst velmi dobře. Jednotlivé souvislosti do sebe začnou zapadat a vše najednou dává smysl. Jen způsob vyprávění mi činil sem tam potíže, protože některé situace byly popisovány trochu kostrbatě a chvíli jsem nevěděl v “které hlavě” zrovna jsem. V příběhu si také budete muset zvyknout na, pro mě, celkem novou věc. Hlavní prim zde totiž hrají ženy. V podstatě vše mají v rukou ony, muži jsou zde trochu upozaděni, někdy řekl bych, až příliš. Nicméně není to nic hrozného. Jako čtenář sci-fi jsem zvyklý na vyrovnanější zastoupení rolí. Možná až příliš navyklý na mužnější vedení děje. Tato kniha to změnila, což nevadí, ale přes to bych v dalším díle chtěl vidět role třeošku vyváženější.
Teď bych se chtěl podívat na stránku technologickou. Technologie, s nimiž postavy přichází do kontaktu, jsou pečlivě promyšlené a pokrok jsem byl schopen akceptovat. Nenarazil jsem na místa, která by mi něčím vadila, anebo z nich vyzařovala “nesouměrnost” s pokrokem v ostatních oblastech. Jednu výtku bych přeci jenom měl, no možná dvě. Trochu mi připadal nedovysvětlený způsob cestování mezi planetami. Okrajově se postupně dovíme, jak to asi je, ale přece jen, pokud se hned na začátku řeší problémy s pohonem, měl by o něm čtenář aspoň trochu něco vědět. Druhá věc, která mi přišla taková hůře představitelná, bylo propojení myslí/mozků. Toto prostředí mě trochu mátlo.
Celkově na mě kniha působila dobře a i přes začáteční trampoty jsem si příběh začal užívat. A nebýt o něco “hloupějších” mužů, kniha by se mi líbila ještě víc, protože po technické stránce bylo vše domyšleno a technologie a vývoj společnosti takovýmto směrem mi připadal velmi uvěřitelný.
Kniha od poměrně mladé spisovatelky mě příjemně překvapila. Čeká vás zajímavý a uvěřitelný příběh ve kterém se podíváte na jiné planety a poznáte trošku vylepšené lidi. Celkově můžu knihu s klidným svědomím doporučit všem, kterým žánr sci-fi něco říká.
Julie Nováková – Elysium (kniha druhá)
Nyní se blíže podíváme na druhou knihu série Blíženci. Kniha má název Elysium. Trochu si knihu probereme, bez toho, abych prozradil podrobnosti. Ještě bych chtěl varovat, že následující text je určen především pro ty, kteří první knihu četli a neví, jestli číst dál. Pokud se rozhodujete o čtení první knihy, přečtěte si recenzi na díl první.
Kniha plynule navazuje tam, kde první skončila. V příběhu jsme pokročili. Na planetě jménem Jitřní posel se odehrávají nové objevy, které mají, nebo spíš budou mít, značný dopad na celé lidstvo. Dozvíme se o Entech a pravděpodobném účelu jejich vzniku, také doktor Thuy učiní pokroky při výzkumu vermise (velmi slibného červa) V laboratoři Hewitová slušně pokročí v komunikaci s dvojčaty, což je sice super, ale není to zadarmo. Spojení jsou náročnější a jejich vliv na její myšlení je znatelný. Její myšlení se změní až do té míry, že bez pomoci svého implantátu nebude schopna zastírat dopady spojení s dvojčaty. Mezitím na Nové Andalusii dochází objevu neznámého zařízení vejcovitého tvaru. Na to, co je to, bude muset přijít nová postava v příběhu Amelia Valdezová. Tilde, Lennox a Atrhur (který si “dovolenou” poměrně dobře užije) se dostanou na Zemi a zahájí pátrání.
Nejprve bych se chtěl vyjádřit k obrazu země, který je nám představen. Kolébka lidského života se změnila na velkou pokladničku. Vše je orientováno na turisty. Země se rozdělila na jedné straně na prodejce zážitků, “stánkaře” a spousty dalších odvětví turistického ruchu. Některá města se dokonce mění tak, aby odpovídala určitému historickému období. Sem také patří lidé, kteří udělají cokoli, aby se ze Země dostali. Na straně druhé zde máme lidi, městečka, které nějaký vesmír vůbec nezajímá, a dál žijí normální život. Tenhle obrázek světa budoucnosti považuji za velmi zajímavý. Vidíme to stejné už dnes ve velkých metropolích, jež se orientují hlavně na turisty. Tak že rozvoj naší planety tímto směrem mi připadá reálný.
V knize se také objeví jedinec, jehož nenávist vůči jiným, může zmařit velké množství životů a ještě přitom uvrhnout všechny snahy o mír v zapomnění. V napjatých vztazích už pak mnoho lidí nehledá pravého viníka, ale rovnou se vrhne na nejpravděpodobnějšího.
Julie Nováková – Hvězdoměnci (kniha třetí)
Kniha Hvězdoměnci je poslední v sérii Blíženci z pera (klávesnice) Julie Novákové. Konečně tedy máme všechny knihy přečteny a můžeme se dát do hodnocení série. Nejprve se teď podíváme na poslední knihu, pak si zhodnotíme celou sérii.
Knihu jsem jako jedninou ze série přečetl na dvě posezení. Musím říct, že tady se děj rozjel svižněji, než v knihách předchozích. Dostaneme se do válečného konfliktu mezi dvěma světy. Boj o jednu planetu, která je velmi zvláštní (o většině zde učiněných objevů, se dovídáme v předchozích knihách) a každému začne být pomalu jasné, že je třeba mít tyto objevy nejlépe ve svých rukou. Ve válce o planetu nás čeká zajímavý zvrat, která nakonec vyústí v její překvapivý konec. Na Jitřním Poslovi dojde k průlomu v oblasti tvorby tunelů z rozvinutých Calabiho-Yaulových variet. Z další dějové linie se zase pomalu dovídáme o podstatě těchto tunelů. Dějové linie se začínají viditelně propojovat. Také odhalíme původ záhadného vajíčka a jeho pilota. To by v bodech bylo zestručněné dění, jeho vyprávění nebude nudit. Všiml jsem si však jedné věci. Na začátku knihy jsem četl o upravených asteiodech, ale nějak jsem si při čtení nevšiml, co se s nimi nakonec stalo. Snad teď upozornění budete moci vysledovat místo, které jsem snad přehlédl. Z ukončení série jsem ale trochu rozpačitý. Konec byl trošku záhadnější, ale zase skýtá půdu pro další pokračování.Pokud jste četli první a druhý díl, je hloupost nepřečíst poslední. Kniha se mi četla asi nejlépe ze všech tří. Pojďme k celkovému shrnutí.
Pro přečtení celé série jsem se s hodnocením ustálil na takových šedesáti procentech. Série není špatná, rozhodně nelituji jejího přečtení. Zvlášť jsem si užíval použité technologie, které jsem kladně hodnotil už od první knihy. Autorka opravdu tuto stránku nepodcenila, a nastíněný vývoj by v některých případech mohl být i reálný. Co mě naopak zklamalo, byly některé dějové linie. Sem tam jsem si všiml trochy vatových úvah, které byly v podstatě o ničem (bez viditelného vlivu na děj). Dokonce osoba generála Schumanna se mi začala zamlouvat. Myslím, že dostat více prostoru, máme tu výborného záporňáka. Kdo ví, jestli se ještě někdy neobjeví. Bohužel se musím vrátit k výtce, kterou jsem měl v první recenzi, a jež na mi celé čtení trochu kazí. V celém příběhu máme více hrdinek, což ničemu nevadí. Muži však kolem nich působí poněkud nemotorně, nerozhodně, někdy až neschopně. Přičemž muži, kteří v dějových linkách kolem sebe ženy moc nemají (vracíme se k našemu generálovi), působí mnohem sebejistěji, více jako muži. Přitom bych chtěl upozornit, že jsem přečetl mnoho knih s ženami v hlavních rolích. V této sérii však cítím nesouměrnost a ta mi trochu kazí zážitek. Pak si také musím postesknout při vzpomínce na ukončení příběhu. Přeci jen jsem čekal, že se něco dovíme o tajemných Kumalínech. Také mi přišel moc zjednodušený samotný konec, kdy po uzavření všech tunelů a zanechání všech světů sobě samým napospas, se s tím prostě smířili. To mě trochu mrzelo, protože cestování mezi světy by znamenalo minimálně několik tak pokročilých planet, které by bez zásobování potravinami měly větší problémy. Všechny světy rozhodně nemohly být úplně soběstačné. Celkem se mi série líbila. Byla to vlastně pěkná ironie, kdy se lidstvo v honbě za pokrokem prostě odrovnalo (ztrátou cenných tunelů) a teď se začne znova. Z více míst, ale znovu. Jak se mu to podaří, se dozvíme třeba v další navazující sérii, kterou bych dříve či později očekával.
Petr Valenta
Celou sérii Blíženci si v elektronické podobě můžete zakoupit zde.