Jussi Adler Olsen: Složka 64
Další, v pořadí již čtvrtý, díl v hlavní roli s nerudným detektivem Carlem Morckem nepřekvapí. Což nemusí být nutně na škodu, protože to značí, že si Olsen drží nastavenou laťku, která je v jeho případě poměrně vysoko. Žádný velký skok v kvalitě – ať už pozitivní nebo negativní – se tedy nekoná, takže pokud vás zaujaly předchozí díly, bez obav se můžete pustit do čtení.
Olsenovy knihy jsou postaveny z podstatné části na humoru založeného převážně na postavě Carlova snědého pomocníka Asada. To zůstává i v tomto díle, avšak nutno říci, že místy je humor přidaný lehce na sílu. Vzhledem k tomu, že vtipy často spočívají v Asadově neporozumění některým dánským slovům, je vcelku možné, že je to způsobeno překladem.
Vraždy, které Oddělení Q nyní řeší, jsou spáchány snad tím nejtradičnějším způsobem, avšak zajímavé je hlavně prostředí a okolnosti jejich páchání. Autor nás provádí ostrovem, na který byly v minulosti deportovány ženy, které se do tehdejší společnosti určitým způsobem nehodily (tento ženský ostrov prý ve skutečnosti existoval… kdo by to byl do Dánska řekl). Souvisejícím tématem jsou pak nucené sterilizace za účelem dosažení „čisté rasy“, tedy téma v historii známé, avšak bohužel stále tak trochu aktuální. Zajímavé je také prolínání minulosti s přítomností a postupné vysvětlování motivu.
Jediná věc, kterou bych knize vytkla, je poměrně uspěchaný konec. Slušelo by se dozvědět více o dalším osudu postav, ale autor nás nechává napospas vlastní fantazii a domýšlení. Olsen stejně jako v minulých dílech navíc otevírá záhadný starý případ, při kterém Carl málem přišel o život, avšak místo odpovědí nabízí jen další otázky. Na druhou stranu je jasné, že si potřebuje nechat materiál pro další knihu.
Co dodat? Snad jen, že pátý díl se jmenuje Marco a již se chystá vydání dílu šestého, takže není na co čekat 🙂
Adéla
Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.