Robert J. Mrazek: Valhalla
Co kdyby Eriksson dorazil přesně tam, co Kolumbus, ale o pět set let dříve?
Co kdyby Eriksson byl někým zcela jiným, než islandským průzkumníkem z učebnic?
Kryštof Kolumbus, nordické božstvo a americký kongres. To vše nachází společného jmenovatele v románu Valhalla z pera Roberta Mrazka. Právě on je bývalým členem amerického kongresu a autorem strhujícího thrilleru, který zahajuje mrazivou sérii rozsáhlé a často neúprosné honby za relikviemi. Mrazek s sebou čtenáře bere na putování ledovou krajinou za nordickými bohy a (nejen) jejich tajemstvími.
Úvodní část románu nás zavádí do grónské základny expedice, která pátrá po ztraceném letadlu ze druhé světové války. Netrvá dlouho a skupina dosáhne vytipovaného cíle, když pod masou ledu objeví zmíněný válečný kolos. Ovšem to není jediné, co na ně pod ledem čeká. Ukrytá hluboko pod zmrzlými vrstvami se již po staletí ukrývá vikingská loď spolu s posádkou. Ledová rakev však také uchovala do lodi vyryté znaky, které je potřeba rozluštit, což odstartuje zběsilý hon za odhalením starodávné záhady.
Neuplyne však ani den a tým archeologů je napaden teroristickou skupinou, která po brutálním zásahu za sebou zanechává pouze hromadu obětí a, jak se ukáže, i dva přeživší. Lexy Vaughan, archeoložka a odbornice na staré runy a symboly, je jednou z přeživších a spolu s bývalým generálem Macaulayem se vydává mrazivou krajinou na cestu za pravdou.
Mimo jiné, zmíněné teroristické uskupení je součástí tajné společnosti uctívající nordické bohy. Tato společnost je financována jedincem o jehož fascinujícím příběhu se čtenář vzápětí dozvídá a jehož identitu si nechám pro sebe, neboť bych vás pouze okradla o element překvapení. Tajná společnost má své následovníky v mnoha světových institucích a Mrazek tak svůj poutavý, mytologický příběh zasazuje do realistického prostředí amerických a evropských nejvyšších úřadů.
Uváděním nových postav Mrazek uchovává čtenáře v napětí a nevědomosti. I přes neustálé spekulování se čtenář jen těžko dobere ke správnému závěru, to vše díky autorově schopnosti ohýbat děj a plnit ho zvraty a odbočkami. Dalším velmi ceněným faktem je přítomnost vedlejších postav a jejich pozice v příběhu. Vedlejší postavy mají tendenci se v ději ztrácet, čemuž se Mrazek vyhýbá a sekundární postavy naopak hrají důležité role v celkovém příběhu a leckdy se dostávají na úroveň hlavních postav, Lexy a Macaulayho.
Právě s Lexy Vaughan vnáší Mrazek do svého příběhu příjemnou svěžest, neboť se jedná o hrdinku, která si velice snadno a rychle najde své oblíbence v řadách čtenářů. Inteligentních a silných hrdinek, které ovšem nemusí ztratit na své ženskosti a půvabnosti, aby čtenáře zaujaly, je stále v současné literatuře nedostatek, a nejen díky tomu je tedy Mrazek velmi sympatickým autorem.
Jen těžko si čtenář živě nepředstaví mrazivé jehličky bodající do obličeje či neúprosné kručení v břiše. Mrazek velmi zkušeně pracuje se slovy a svižným tempem poutá čtenářovu pozornost. Po zdánlivě pomalejším úvodu se román rázem stává knížkou, která se vám bude jen těžko před spaním odkládat. Valhalla je tak ideálním čtením jak do parných letních veder, tak do ledových zimních plískanic, kdy bude skvěle doplňovat kalamitu za okny.
Karolína Stránská