Lauren Beukes: Dívka, která se třpytila
Tato kniha je momentálně nejspíš jednou z nejčtenějších knih v České republice. Není divu, vždyť nabízí originální námět, napínavý příběh a navíc láká i nádhernou obálkou. Jak se povedly či nepovedly vyplnit všechny mé představy a očekávání, se můžete dočíst níže.
Tuto knihu bych bez váhání mohla označit jedním jediným slovem – zvláštní. Opravdu si troufnu říci, že podobnou knihu jste ještě nikdy nečetli. Liší se skoro vším od ostatních knih, dokonce i od těch podobného žánru – ale nebojte, slova složená do vět přeci jenom má, alespoň tímto nevybočuje z řady.
Největším lákadlem pro mě byl námět cestování časem a vraždění dívek. To, přiznejme si, je prostě geniální myšlenka. Vrah, který svou oběť brutálně (ano, opravdu brutálně, kolikrát létají vzduchem střeva – doslova) zbaví života, a pak si prostě a jednoduše odcestuje do jiného desetiletí. Proč ne, zkuste si ho potom chytit. Námět by zasloužiljedničku s hvězdičkou a pokud jste fanoušky krve a brutality, také nebudete zklamáni. Ovšem nečekejte ji na každém kroku, Harper je sice rychlovrah a zvládne toho docela dost za krátkou dobu, ale na každé stránce o mrtvoly zakopávat nebudete.
Ovšem to, co trochu pokulhává za námětem, je pro mě zpracování, a to hlavně postav. Největším problémem pro mě byl sám Harper, kterého jsem si prostě nemohla oblíbit ani znelíbit tak, jako většinu vrahů v ostatních thrillerech. Někteří jsou prostě tak geniální, že je musíte obdivovat, jiné zase z hloubi duše nenávidíte. Mně byl Harper tak trošku jedno, četla jsem o jeho počínání bez nějakých větších emocí. Líto mi bylo jeho obětí, to ano, protože si většinou vybíral takové ženy, které byly zajímavé, měly zajímavou práci a obecně bych mohla říct, že bych o nich četla raději, než o Harperovi.
Musím však zmínit jednu světlou výjimku – Kirby. Ta slečna je přesně má krevní skupina, sedla mi do noty a byla neskutečně sympatická. Celou knihu táhla hlavně ona a kapitoly s ní jsem jenom hltala. Byla vtipná a sarkastická, neskutečně silná žena a obrovská bojovnice. Tahle postava byla tím, co tu knihu dokázalo dostat ještě o stupínek výš. Mírně mi připomínala Lisbeth Salanderovou, a proto jestli máte rádi tento typ postav, určitě se po knize podívejte.
Příběh se celkově četl docela rychle, některé pasáže byly pomalejší, jiné rychlejší, ale občas mi dělala problémorientace. Někdy jsem začala číst novou kapitolu a měla pocit, že jsem musela vynechat několik stránek, neboť mi text nezapadal do kontextu. Jasně, četla jsem o cestování časem a nemůžu čekat, že vyprávění bude chronologické, ale určitou logiku bych v tom ráda našla. Nakonec se ale vše spojilo a dotvořilo mi celkový obraz o celém ději.
Autorka sama v doslovu uvádí, kolik práce ji dalo zjistit si veškeré zajímavosti, udělat průzkumy a výzkumy, doučit se spoustu věcí ze spousty oborů, aby mohla knihu vytvořit. Nejsem si ale jistá, zda by kniha nebyla lepší, pokud by se autorka nesnažila vměstnat do ní všechny poznatky. Samozřejmě, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, ale pro mnohé to může působit až přeplácaným dojmem.
Konečné hodnocení:
Kniha mě nesmírně zaujala svým námětem a nakonec pro mě dopadla dobře, líbila se mi a byla čtivá. Děj měl spád, bylo to napínavé a cestování časem dodávalo knize zvláštní nádech. Hlavní záporná postava, Harper, mě nicméně vůbec nedokázal zaujmout, jak negativně, tak pozitivně a více jsem se zajímala o jeho oběti. Ovšem všechno dohnala Kirby, která mi byla nesmírně sympatická a díky ní jsem knihu ráda četla. Konec byl napínavý, ač možná pro mě trochu zmatený, jako místy celá kniha. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože to byl zajímavý zážitek a myslím si, že nic podobného už nikdy číst nebudu. Pokud vás zajímá námět a máte rádi brutální vraždy, silnou ženskou hrdinku a taky trochu toho sarkasmu, určitě si ji zkuste sami přečíst. Za sebe dávám 3/5.
Jana Mádlová
Dívka, která se třpytila – Lauren Beukes
Jednou z hlavních postav je Harper Curtis, vrah a násilník. Objeví možnost cestování v čase a využívá toho k vraždám mladých dívek. Děj se dělí na mnoho kapitol, jak Harper cestuje. V těchto kapitolách čtenář míjí spoustu jeho obětí, zjišťuje informace o nich, jak je sledoval a co jim udělal. A jednou z těchto obětí je Kirby, dívka, která přežila. Tím se stávají hlavními průvodci příběhem. Kirby to totiž nedá spát a začne po něm pátrat.
Nejenže jsem se přesouvala v různých časových rovinách, v různých letech, neustále sem a tam. Ale navíc občas autorka prozradila nějaké dění z budoucna a pak se vrátila, aby popsala cestu, jak k tomu došlo. Díky tomu jsem místy ztrácela niť a byla mírně zmatená. Chvíli trvalo, než jsem to pochopila.
Co se týče psaní, stávalo se mi, že jsem zapomínala, že autorkou je žena. Především proto, že daný text, sprostá slova a mnoho dalšího, byl psaný otevřenou formou, bez nějakého tabu, vše na přímo, bez servítky a trochu drsně. Jediné co mi tedy vadilo, což nemá s originální knihou nic společného bylo, že utíkaly uvozovky. Takže jsem se musela v textu kousek vrátit, abych věděla, jestli je to stále součást rozhovoru, nebo dané věty patří už vypravěči.
Příběh byl zajímavý a poutavý. V mnoha chvílích jsem byla opravdu napnutá. Hlavně co se týče konce. Čekala jsem na to hlavní vyústění a závěr byl opravdu tím nejlepším na konec. Sice jsem to trošku očekávala, ale to ničemu nevadí. Rozhodně to bylo skvěle řešené.
V konečném rozsudku se mi kniha velmi líbila. Pro mě, jako fanouška fantasy, to byla velká změna žánru, ale rozhodně nelituji. Vůbec jsem se nenudila. Mít více času, zhltla bych knihu i rychleji. A i přes chvílemi nechutné popisy mrtvol, se mi kniha zdála zdařilá, s velkým potenciálem, dobře promyšlená a s koncem slibujícím něco víc…
Valoušková Lucie
Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.