Miroslav Žamboch – Živí a mrtví
Povídková sbírka Živí a Mrtví od Mirka Žambocha je autorova jediná kniha, která vyšla jen a pouze v elektronické podobě. Některé povídky už byly vydány, některé díky této e-knize spatřily světlo světa vůbec poprvé. Najdete tu sci-fi, fantasy a občas si autor i lehce zafilozofoval. Ale na to, že se filozofii vyhýbám jako čert kříži, se mi povídky četly opravdu dobře a nenašla jsem ani jeden kus, k jehož přečtení bych se musela nutit.
Kromě předmluvy napsal Mirek ke každé povídce kratičký komentář o zrodu povídky, co ho inspirovalo a pár dalších zajímavůstek, na které nikdy nikde nenarazíte.
Na konci je i medailonek o autorovi a seznam všeho, co kdy napsal.
A teď už k samotným povídkám.
Invaze – kratičký dvoustránkový vtípek o ufounské invazi na jedno malé městečko.
Ještě po dvaceti letech – opravdu vydařená povídka. Barbara Conana určitě všichni znají. Ale nikdy nikdo nenapsal Barbara Conana po dvaceti letech. Tedy, nikdo kromě Mirka Žambocha (alespoň pokud vím, jestli už tu někdo takový byl, tak se mu hluboce omlouvám). Důchodce Conan opravdu stojí za přečtení.
Kameny osudu – jedna z těch, kde si Mirek lehce zafilozofoval. Ale rozhodně to není bezduché cosi, naopak. Děj je velice zajímavý a i to napětí se tu najde.
Lovec vlků – tuhle povídku jsem znala už z dřívějška, ale přečetla jsem si jí znovu s velkou chutí. Opět se tu podíváte do světa Koniáše do doby, kdy ještě existovaly čarodějné klany a s oblibou se mezi sebou likvidovaly. Dočtete se o osudu čaroděje-zabijáka, který právě přišel o klan a kvůli rozsáhlé čistce prchá před pronásledovateli.
Messenger, neboli Poslíček – co udělá poslíček, který má lehce paranoidní pocit, že ho někdo pronásleduje?
Monstra – povídka je takovou reakcí na Zaklínače od Andrzeje Sapkowskiho, kde se autor rozmýšlel nad tím, kdo to vlastně monstra jsou.
Pendulum – druhá z filozofických povídek, kde si Mirek hrál s principem jin a jang. Tahle povídka mě zaujala asi nejvíce a jen potvrzuje, že zlo a dobro se od sebe nemusí až tak moc lišit.
Stojí za to žít – upírská povídka, kde hlavního záporáka představuje Al Žamboch – postava, kterou autor pojmenoval po svém bratrovi. Tohle je údajně (dle autorova komentáře) jedna z prvních povídek. Nevím, jestli před vydáním prošla nějakou úpravou, ale mně se povídka moc líbila. Jen trošičku jsem skřípěla zuby nad závěrečným soubojem, ale opravdu jen trošičku.
Q2 – povídka dle počítačové hry Quake. Hru jsem nehrála, proto nemohu posoudit, jak moc se od sebe herní svět a Mirkův povídkový lišily. Každopádně povídku jsem si užila (až na ten jeden až moc dlouhý odstavec, kde já bych ho rozdělila minimálně třikrát, ale nebudu kritizovat, tohle má být recenze) a její závěr mě dosti pobavil.
Soldateska – když autor vymyslí svět a někomu o něm poví, takový svět skutečně začne existovat. A soldateska je tu od toho, aby napravovala chyby. Tahle minipovídka je velice šikovně propojená s jiným autorovým dílem, které nebudu jmenovat. Jen si to zjistěte sami. Každopádně závěr povídky mě opravdu dostal.
Svět se s nikým nemazlí – velice zajímavá povídka, kde od začátku skoro až do konce přemýšlíte, kdo vlastně hrdina je. I když vypadá jako trpaslík, trpaslíkem není. Další Mirkův svět plný magie, který ale nepatří do světů Koniáše a spol.
Hrdinové a zabijáci – Mirkova reakce na Pána prstenů. A protože mu už všichni ti elfové lezli krkem, hlavním hrdinou téhle povídky je skřet. Co myslíte, může být skřet kladným hrdinou?
Divoké zásnuby – povídka psaná z pohledu mladé dívky, která se rozhodla přijmout nabídku k sňatku. Sice se jen nerada vzdá svého milovaného luku, přesto je pro svého budoucího nastávajícího ochotna riskovat i život. Svižná povídka s překvapivým závěrem.
Cestou Clausewitze – kratičká vtipná povídka napsaná po té, co se Mirek zase jednou naštval na politiky.
Sladkých sedmnáct – jak Mirek uvedl, tuhle povídku napsal, když viděl kousek ze seriálu Buffy přemožitelka upírů. Seriál jsem před přečtením povídky neviděla (ano, i takoví lidé existují), tak jsem si pro porovnání jeden díl pustila. Mirkova verze je lepší, ale to je čistě můj názor.
Na konci apokalipsy – postkatastrofická povídka odehrávající se v Evropě zhruba třicet let poté, co se lidstvo navzájem téměř vymazalo z povrchu světa atomovými bombami. Povrch je zamořený, všude radioaktivní spad, lidé by bez téměř neustálé lékařské péče nepřežili. Povídka je depresivní a na mně je tu až moc velký výskyt odborných termínů. Řekla bych, že tady se projevilo Mirkovo zaměstnání.
Knížku určitě všem doporučuji přečíst, ať už jste zapřisáhlí Mirkovi fanoušci, nebo vám jeho jméno nic neříká. Každopádně Mirek Žamboch opět dokazuje, že patří k našim předním spisovatelům fantastiky.
Kristýna Šimlová
Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.