Lee Child: Varovný signál
Reacher je klasický prototyp muže, který je zvyklý na řád a pořádek. Naučila ho tomu vojenská disciplína. Nic jiného v životě nepoznal. Když je ze dne na den uvržen do civilního „normálního“ života, najednou neví co si s ním počít. Nedovede se začlenit do života a tak se jen tak potlouká světem a hledá příležitostné práce. Hlavně bez závazků a zodpovědnosti. Snaží se nějak přežít.
Krev do žil mu vrátí tři muži, kteří se po něm znenadání začnou vyptávat. Reacher zbystří a svým, léty praxe vytříbeným, vojenským šestým smyslem zjistí, že je něco špatně. Chtěl být bezejmenný občanem jakéhokoliv amerického městečka a najednou se stává hlavním hrdinou. A kladné hrdiny chce většinou někdo zabít. Než zjistí, kdo a proč najednou už není sám. A on není zvyklý být zodpovědný za jiné lidi. Jenomže Julie, dcera jeho učitele a téměř jakoby otce ho nenechává chladným již řadu let. A najednou je to ona, kdo je první na seznamu nežádoucích osob a tedy v ohrožení života.
Reacher zapojí veškerá svá umění, obroušené lety válečných akcí, a začne chránit nejen ji, ale i sám sebe.
Akce, cit, soucit a láska. To vše by nemělo chybět v jakémkoliv akční krimi. V knize Varovné signály se střídá akce s napětím a rozuzlení, dokážete odhadnout až v závěrečné kapitole.
Jitka Zahrádková
Lee Child: Varovný signál
Třetí díl série o Jacku Reacherovi. 376 stran přečteno za pět hodin a patnáct minut. Poprvé v životě jsem si stopovala, jak dlouho knihu přesně čtu, speciálně pro účely této recenze. I když je to třetí díl, v mém případě se jednalo o díl první, a taktéž o první knihu tohoto autora. Nemůžu se zbavit dojmu, že tato první kniha bude zároveň i má poslední, kterou si o Jackovi přečtu.
V recenzích bývá tato kniha označována jako zatím nejslabší, takže jsem při výběru měla zřejmě hodně špatnou ruku. Nedá se nic dělat. Hlavní zápletka nebyla nejhorší. Dokonce bych mohla říct, že zachránila knihu od toho, abych ji nedočtenou odložila. I když se mi nechtělo se k příběhu vracet, stejně kdesi vzadu hlodal červíček zvědavosti, který toužil po uspokojení.
A čím u mě tedy autor narazil? Je až přehnaně detailní! Mám poměrně bujnou fantazii a ocením, když mě autor nechá, abych si některé detaily dotvořila sama. Což Lee Child nedělá. Popíše všechno, přesně, podrobně, únavně, utahaně a nudně. Chápu, že někdo si na to potrpí. Omlouvám se, ale já rozhodně ne.
Další věc, která mi nepředstavitelně lezla na nervy, byla milostná zápletka. Klišé jako z učebnice, které se do příběhu naprosto nehodilo a akorát mě štvalo. Kniha se začala opravdu rozjíždět až přibližně sto stran před koncem, což je dost smutné. Přitom hlavní myšlenka je velice dobrá, překvapivá, napínavá a zajímavá. Jen by si zasloužila lepší zpracování. Takhle u mě kniha naprosto propadla a Lee Child se zařadil mezi autory, kterým se obloukem vyhnu.
Kateřina Dušáková
Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.