Možná teď máte plnou hlavu naší akce na detektivky (my vlastně taky), to ale neznamená, že bychom všichni společně zapomněli na zajímavé novinky, které tento týden vyšly. Dvě představíme trochu podrobněji, protože si to vážně zaslouží.
Fakt Není co závidět
Představte si, že se jednou ráno probudíte a zjistíte, že žijete v zemi, kde je jediná rozhlasová a televizní stanice (státní), kde se kolem vás ztrácejí známí, kteří si dovolili postěžovat si na nedostatek (kterého jako jediného je všude dostatek), a kde vás při manifestacích, oslavujících vládu Strany, sleduje pečlivé oko Velkého bratra, který vás ztrestá, pokud vaše tvář neprojevuje dostatek nadšení.
Přestěhujte se do Severní Koreje a nebudete si muset představovat nic. Takhle se totiž v posledním skanzenu totálního komunismu na světě žije. Kim Ir-Sen byl povýšen na Boha, zemi vládne jeho vnuk, strach a hlad. Ale i tady, v zemi, kde slovo zítra znamená „stále rychleji do středověku“, jsou ti, kdo smýšlejí jinak. Jistě, zatím se musí skrývat. Zatím.
Novinářka Barbara Demicková ve své knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji odhaluje nevídané skutečnosti ze země a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny milující Kim Ir-Sena víc než svou rodinu a její vzdorovité dcery.
Mnohé knihy o Severní Koreji se soustředí na problematiku jaderného zbrojení. Není co závidět je jedna z mála, které se zabývají tím, jak se žije obyčejným občanům této země. V knize ožívá v pozoruhodném detailu realita všedních dní v nejrepresivnějším totalitním systému dneška. Při čtení jejího popisu budete mít pocit, že se procházíte po jedné z temných ulic severní Koreje. Kritici přirovnali tuto knihu k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaca McCarthyho.
Ještě dodám, že knížku vydalo nakladatelství Kniha Zlín, což už samo o sobě je záruka, že jde o čtivo kvalitní a povšimnutí hodné.
Urban fantasy s „cejchem“ Ceny Arthura C. Clarka
Thriller, urban fantasy, dystopie, kyberpunk, magie. Tohle všechno se ukrývá v románu, jenž se odehrává ve městě, ve kterém nám v posledních letech udělal tolik ostudy jistý pan Krejčíř. V Johannesburgu. Knížka má skvělé reference (najdete je na e-shopu přímo u knížky), autorka za ni získala Cenu Arthura C. Clarka – prapodivný příběh dívky s lenochodem na zádech má velké kouzlo.
Zinzi s sebou všude vláčí lenochoda, je závislá na vymýšlení podvodných e-mailů a umí nacházet ztracené věci. Ale když jednu starou paní stihne náhlá smrt a policie jí zabaví šek s její poslední výplatou, nezbývá jí nic jiného, než vzít práci toho typu, který ji rozčiluje ze všech nejvíc – případ pohřešované osoby.
Zakázka od samotářského hudebního producenta Odiho Hurona, který Zinzi pověří pátráním po mladičké popové hvězdě, by ji správně měla vysvobodit z prohnilé chudinské čtvrti jménem Zoo City, kde zločinecká spodina a jejich zvířecí společníci žijí ve stínu pekelného protiproudu. Místo toho ji však uvrhne ještě hlouběji do chřtánu velkoměsta zmítaného zločinem a magií, v němž bude muset čelit temným tajemstvím předešlých životů – včetně svého vlastního.
Já se do Zinzi pustím hned po Sádrácích, Toddovi a Viole. Ty bych vám rád doporučil taky.