Vydání druhého dílu Perunovy krve se blíží, připomeňme si ještě jednou díl první – recenzi pro nás napsal Pavel Koutský, člověk, který Peruna spoluvydává. Berte to jako takové Vyznání řezníkova nakladatele;)
Prohrát v kartách s Frantou Kotletou není jen tak. Naštěstí žiju! Přeci jen někdo mu ty elektronické knihy vydávat musí, zároveň jsem ale slíbil, že veřejně přiznám, že se mi druhý díl Perunovy krve skutečně líbil a přestanu se schovávat za tu intelektuální hradbu, která mi umožňovala kamarádům tvrdit, že toho Kotletu vydáváme jen proto, že to nese prachy…
První díl Perunovy krve byl sám o sobě docela nářez. Oproti předchozím nářezům (Hustýmu, Fakt Hustýmu a Mega Hustýmu) mi přišlo, že se Franta konečně vypsal a vykašlal se na zbytečné moralizování, řešení filozofických otázek a rozjímání nad nesmrtelností brouka.
Nic takové v Perunově krvi nehledejte! Je to čirá, neskutečně rychlá akce. Hlavní hrdina Martin Fridrich spolu se svými parťáky (všichni jsou to bývalí vojáci a takhle divnou partu jsem v knize ještě neviděl – expert na výbušniny na vozíčku a stopadesátikilová elitní snajperka?!) šlápnou na kuří oko pár Slovanským bohům. Těm se to logicky nelíbí a rozhodnout se ukázat těm třem lidským červům jak chutná správná slovanská pomsta, jenže tak úplně jim to nevyjde a parta okolo Fridricha to slovanským bohům docela obstojně vrátí. Nechci spoilerovat, ale věřte mi, že jednička končí takovým cliffhangerem, že bych Kotletu nejradši zabil!
Naštěstí se mi dostala do ruky dvojka v době, kdy jsem ještě rozdýchával (a fakt vám to čekání na oficiální datum vydání nezávidím!) ukončení jedničky a tak jsem to nakonec Kotletovi velkoryse odpustil. Druhý díl nijak neslevil z rychlého tempa dílu prvního, dokonce bych řekl, že akce se stala ještě zběsilejší, až jsem se občas v těch končetinách a krvi ztrácel. Hlášek oproti předchozímu dílu lehce ubylo, ale on taky člověku dojde humor, když je na něj naštvanej zbytek přeživšího panteonu slovanských bohů, no ne? Závěr byl přesně tak epickej, jak se na akční fantasy sluší a patří, jen bych si možná odpustil tak velký happyend, ale ty já všeobecně nemám rád.
Abych to shrnul – Oba dva díly Perunovy krve jsou čistokrevná akční fantasy, obsahují přesně vyváženou dávku násilí, erotiky, drsných hlášek a úchylných hrdinů a je opravdu vidět, že nám Franta s každou knihou zraje jako víno. Sice jsem tím přišel o svoji intelektuální přetvářku, ale co – mně se tvorba Franty Kotlety prostě líbí a trhněte si intoši! J
P. S.: Až Frantu v kartách porazím já, dostane za úkol přečíst kompletní sonety od W.S. a bude mi je recitovat při měsíčku, parchant jeden!
Autorem recenze je Pavel Koutský.
Perunova krev na Palmknihách