Vše začíná poměrně nevinně, jediným vodítkem, které s trochou dobré vůle ukazuje na to, že se z příběhu vyklube krimi, je muž pozorující galeristu skrz okno výstavního sálu. A přesto na tom není nic zvláštního. Tedy, nebylo by, kdyby druhý den nebyla galeristova mrtvola pověšena v bráně opevnění malého ostrovního městečka. Jedno je jisté: rozhodně nešlo o sebevraždu. Policejní pátrání rozvíří mediální hladiny a zločinů utěšeně přibývá. Má je na svědomí jediný pachatel, nebo celá skupina? Jak si mají odborníci vysvětlit vrahovy podivné způsoby? Chce jim tím snad něco sdělit? A mohl by klíčem k celé záhadě být obraz s názvem Umírající Dandy?
Autorka spravedlivě rozkládá pozornost mezi všechny hráče v příběhu. Myšlenky postav neuspořádaně přelétávají mezi přítomností, minulostí i budoucností.
Jungstedtová nabízí jen zdánlivě nepodstatné informace, nutí čtenáře zapamatovat si složitá jména postav a neméně komplikované rodinné vztahy. Na první pohled nadlidský úkol, za který si severští spisovatelé zaslouží obdiv, na druhou stranu nenásilný trénink paměti.
Zvláštní darem Mari Jungsedtové je čtenáře šokovat. Jak jinak si vysvětlit zimní idylku, ve které se z ničeho nic objeví tělo známého muže? Autorka to nedělá nijak násilně, občas čtenáři naznačí, chvíli ho nechá nad událostmi uvažovat a teprve později mu ukáže, zda měl se svými domněnkami pravdu.
Lenka Martinková