Máte nějakou knižní úchylku? Podíváte se třeba na poslední stranu knihy? Já se dívám na poslední slovo. Udělám si obrázek o tom, jestli konec bude spíš pozitivní, nebo negativní a většinou se spletu. Autor mne překvapí – a to mě těší, protože moment překvapení dělá autora dobrým autorem.
U knihy, kterou čtu se zaujetím, se obávám právě onoho posledního slova, které značí konec. Konec myšlenky, díla, příběhu, života. Valtr Komárek za sebou zanechal nespočet úvah o loutkách na prknech politiky, stál po boku osobností moderních českých dějin a sám se mohl s řadit mezi ně, ať už s jeho myšlenkami souhlasíme, nebo ne.
Titul Poslední slovo nebyl vlastně dokončen, a proto je „poslední“ zavádějící. Nabízí otevřený konec, prostor, možnost diskutovat a rodit nová a nová slova…
Jak se díváte na Valtra Komárka? V čem vás oslovil, pobavil, inspiroval a čím rozčílil doběla?