Čtečky to mají za sebou. Jsou mrtvé, asi tak jako včerejší noviny. Bohužel.
Wexler
Trekstor
Menší německá firma, která prodává čtečky čínského původu. Zas tak moc levné nejsou, takže asi moc není důvod je kupovat. Aspoň myslím. Možná vám Trekstor bude povědomý díky aféře kvůli placení patentových poplatků. Nebo spíše neplacení. Vlastně ani nevím, jak to nakonec dopadlo. Nicméně jedna věc byla zajímavá: tři velikosti čteček. Mimo klasické 6″ nabízí výrobce i 8″ a 4,3″. Ta malá čtečka by stála za úvahu, kdyby nebylo… no, čtěte dál.
Sony
Sony se tak intenzívně věnuje čtečkám, že je dokonce opomíjí zařadit do katalogu. Nakonec jsem v obrovském stánku Sony objevil v koutku výstavku, kterou hlídala znuděná slečna. Sony vystavovalo relativní novinku: PRS-T3. Čtečka je to hezká (i ten název se mi jako horňákovi líbí), bohužel zastaralá díky neexistenci nasvícení. Sony se to snaží kompenzovat krásným displejem a integrovaným pouzdrem – po jehož sejmutí jsou vidět střeva přístroje. Slečna byla natolik znuděná, že si ani nevšimla, jak jim tam demoluji vystavené exponáty.
PocketBook
Ukrajinský výrobce PocketBook byl snad jediný, který vystavoval něco zajímavého.
Hodně zajímavě vypadá nový model PocketBook Mini. 5″ displej je velmi vyhovující pro běžné čtení, rychlost také, cena bude úžasná (a nechte se překvapit dotací). Nevím proč, ale Mini jsem nevyfotil. Můžete se na něj nicméně kouknout tady.
Technicky nejzajímavější byl čtecí přívažek k mobilnímu telefonu. Ten se mi natolik líbil, že jsem si ho natočil na video. Prodej slibují v říjnu, cena 99 EUR. Zatím bude čtečka jen pro Samsung Galaxy třetí generace, pokud bude zájem, tak se objeví i pro další telefony.
https://www.youtube.com/watch?v=OQCmgHflXpk
Na závěr návštěva na stánku Koba. Byly tam staré známé čtečky v trochu oprášeném hávu. Nevím proč, ale tak nějak mě nezajímají – nejsou špatné, ale nejsou taky sexy. Chybí jim šmrnc.
Jo a to nebyl úplný závěr. Ten obstarali němečtí rapeři na stánku Vodafone. Německý rap mi připadá podobně obskurní, jako eskymácký šavlový tanec. No, nakonec jsem to germánům vrátil i s úroky. Vzal jsem domorodé stopaře a nedali jinak, než že chtějí pustit českou muziku. Chvíli soustředěně poslouchali Sto zvířat a pak se zeptali, jestli je to politický protest song.