Nemám tahle přirovnání moc rád. Eric Frattini španělským Danem Brownem. Prý. Je to pochvala nebo varování? Popravdě, pro mě osobně spíš to druhé. Dan Brown si mě nezískal. Přesněji – Šifra mistra Leonarda mě naprosto dostala. Důvodem bylo chytlavé téma. Téma, o které se Brown několik let soudil. Prý je ukradl. Bůh suď, jak to bylo, každopádně Anděle a démony už jsem nedal. Nereálný a za vlasy hodně přitažený příběh mě zklamal.
Jenže. Co když všechno bylo tak trochu jinak? Příběh začíná v okamžiku, kdy zestárlý Jidáš začíná svému žáku jménem Eliezer diktovat své poselství, které ve druhém století odsoudí svatý Irenej ve svém pamfletu Adversus haereses (Proti herezím) a které pak na konci padesátých let najdou prostí rolníci ve středním Egyptě.
K Jidášovu evangeliu se klikatými cestami dostane Crescentia Brooksová, obchodnice s uměním a starožitnostmi. Ta ale překvapivě uloží spis, který by mohl zcela změnit pohled na dějiny katolické církve, do sejfu malé banky ve Spojených státech. Teprve když umírá, svěří tajemství své vnučce. Afdera Brooksová babičce slíbí, že vzácný rukopis nechá zrestaurovat a seznámí s ním veřejnost. Přesně to si ale nepřeje kardinál Lienert, vatikánský státní sekretář. Příběh plný napínavých zvratů může začít…
Vodní labyrint je výborná knížka a já se u ní skvěle bavil. A to je co říct, jsem čtenář netrpělivý a jak mě knížka jen trochu začne nudit, hned ji odkládám. U Frattiniho jsem vydržel do konce – je poutavý vypravěč a stejně jako Brown skvěle míchá realitu s fikcí.
Závěrečný verdikt? Téma výborné, příběh čtivý, pointa zajímavá. Dávám jedna mínus. A ten mínus jen proto, že si musím nechat nějakou rezervu pro příště.