Usoudila jsem, že od doby, kdy jsem četla své poslední sci-fíčko od domácího tvůrce uplynula doba nepřiměřeně dlouhá. Tak jsem se rozhodla sáhnout po něčem takovém a ve správné chvíli se mezi novinkami objevila kniha Hranice impéria. Anotace zněla slibně, tak jsem po ní sáhla.
…
Už je to nějaký čas, co se lidstvu podařilo zvítězit ve válce s Protektory a zahnat je za hranice známého vesmíru.
Pravdou však je, že mimozemské rase Protektorů za mnohé dlužili, hlavně za systém bran, které umožnily cestovat do hodně vzdálených míst vesmíru prakticky lusknutím prstu. Bohužel měly tu nevýhodu, že do jejich stavby bylo potřeba našmelcovat mozky z dvou milionů lidí. Když chtěli Protektoři přistavět další, lidi zrovna nepřekypovali ochotou odevzdat dobrovolně svou šedou kůru. Rozhodli se, že si budou vládnout sami.
A od rozhodnutí byl už jen krok k úspěšnému povstání a převzetí moci. V čele impéria od počátku stojí císařská rodina Hankersonů a vládne z planety Hub nejen lidem, ale i několika přátelským mimozemským rasám.
Jak už to tak bývá, jsou i rasy nepřátelské a imperiální flotila se zrovna pouští do války s jednou z nich – Ralgary, kteří čas od času zkouší impérium napadat. Tentokrát je jich však podezřele hodně a navíc se zdá, že se z hlubin vesmíru za hranicemi impéria vynořila cizí, po zuby vyzbrojená válečná flotila.
…
Kniha mě začala bavit docela záhy a to i přes to, že se na mě valilo obrovské množství lidí, jmen, hodností, ras a válečných lodí…
Není divu, protože pan autor rozehrál sci-fi, ve kterém lze očekávat velké boje početných mezihvězdných flotil na obrovském prostoru celého impéria. Kromě lidí to samozřejmě vyžaduje i značné množství techniky, ale to jistě nemusím fanouškům žánru říkat. S tím se počítá.
Technické prvky a způsob jejich fungování mě zaujal a myslím, že byly dobře promyšlené. Jednak byly popsány tak, že člověk nemusí být fyzik říznutý leteckým inženýrem, aby je pochopil. A pak taky proto, že byly prostě zajímavé a funkční. Ať už šlo o systém bran, komunikační lodě nebo jiné technické parádičky, třeba zbraně lodí a výzbroj výsadkových jednotek.
Vesmírné bitvy byly impozantní a obě bojující strany početné. Pokud se bojovalo na některé z planet, stálo to taky za to. Obojí mě bavilo také proto, že hlavní hrdina stál doslova v centru dění, na jedné z velících lodí. Byla jsem proto přítomna strategickému plánování akcí. Pokud se bojovalo na planetách, byl přímo v oku uragánu – tedy v největších bojích.
Zmíněným hlavním hrdinou je člen císařské rodiny a toho času zpravodajský důstojník na supermoderní komunikační lodi Hermés Daniel Hankerson. Jako hlavní hrdina mě trochu zaskočil. Na jednu stranu mi byl docela sympatický. Připomínal mi mladého Bonda. Jamese Bonda. Byl takový nad věcí, měl rád svůj drink, který byl pro něj typický. Podle všeho chytrý, jako liška a docela fešák s vášní pro poker a pozorování lidí (ne šmírák, zpravodajec a znalec charakterů). Na druhou stranu jsem si nebyla moc jistá tím, že je skutečně takové zpravodajské eso, jak se mě pan autor snažil přesvědčit. Připadalo mi, že se zatím hledá a je spíš nejistý v tom, jak se prosadit vzhledem ke svému rodinnému původu. S jeho vývojem v průběhu děje jsem však spokojená a myslím, že v pokračování se ještě předvede.
Možná víc než jeho jsem si oblíbila jeho androidího komorníka a příležitostnou smrtící zbraň Kelvina. On do značné míry přispíval k odlehčení situace a dopřával mi humoru a hlášek, co hrdlo ráčilo v těch správných situacích.
Oblíbit si nějakou postavu je však pří čtení Hranic impéria trochu nebezpečné. V příběhu čekají hrdiny vesmírné bitvy, v nichž mnozí přijdou o život. Na obou stranách. Přes to jsem si však hodně z nich oblíbila a líbilo se mi jejich jednání a postoje. A taky jsem o ně postupně přišla.
Krom technických vymožeností se některým hrdinům dostalo i fyzických a psychických nadsil. Někteří byli takzvaně vylepšení. Počítali se ke šlechtě a jejich organizmus byl silnější, odolnější a byli údajně i inteligentnější než jiní. Zlounům se dostalo zajímavých schopností spíš psychologického ražení, které z nich dělaly opravdu nebezpečné protivníky, i když neměli úplně technickou převahu. Pan autor navíc krásně vysvětlil, kde se zlouni vzali a jaké motivace mají k útoku na císařskou rodinu a impérium.
Styl psaní je spíše stručný a čte se lehce a pohodlně. Na nějaké sáhodlouhé popisy, lyrické metafory a hluboké pocity pana autora moc neužije. Tady šlo o politiku, která byla vysvětlená srozumitelně a dávala logiku. Ráda chválím také historii. Tyhle věci mě baví a mám je ráda v příbězích dotažené. To se tady povedlo. A hlavně bitvy. Boje lodí jsem si užila.
Po technické, politické a bitevní stránce jsem spokojená. Dokonce i vazby mezi postavami mi připadaly dobré. Pokud tedy hodnotím (ne)přátelské a pracovní vztahy. O něco horší už to bylo se vztahy více intimními. Ne že bych to v podobné knize čekala, ale když už to tu bylo, chci tomu uvěřit a trochu si to s hrdiny prožít. Tady mi to úplně nesedlo. I když se jednalo jen o náznak vztahu, moc jsem ho nepochopila a chemie mezi těmi dvěma mi nefungovala.
Celkově hodnotím knihu jako dobrý počin a zajímavý úvodní díl k sérii, kterou si určitě budu chtít přečíst celou. Konec prvního dílu dává tušit, že to nejzajímavější je ještě přede mnou.
Pokud máte rádi sci-fi žánr a umíte si vychutnat pořádné boje v nekonečném vesmíru, zkuste Hranice impéria. Čekají vás intriky v intrikách jiných intrik a zajímavě rozehraná partie o budoucnost lidstva.
Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky seženete po kliknutí na logo níže.
