Knihu jsem si vybrala na první pohled, pouze na základě sympatií z anotace. Její hrdiny jsem si však zamilovala ještě dříve, než jsem knihu vůbec otevřela. Proč? Čtěte dál 🙂
…
Čas je, jak se zdá, spravedlivý.
Dostihne bohaté i chudé, neznámé i slavné a měří jim všem stejně. A tak se stalo, že „léta“ dohnala i členy slavné skupiny nájemných bojovníků. Skupina Sága vstoupila do legend a její členové, kterým se také říkalo králové Wyldu, do středního věku. Sága se rozpadla a její členové šli každý vlastní cestou. Někteří z nich to přijali a smířili se s novým životem. Mají ženy a děti, jinou práci nebo dokonce vlastní království a nebezpečí už nevyhledávají. Někteří možná litují ztracených dnů mládí, jenže vrátit se to nedá.
Anebo že by?
Jednoho krásného dne u dveří Claye Coopera zaklepe jeho kamarád Gabriel, aby požádal někdejšího spolubojovníka o pomoc v naléhavé záležitosti. Jenže Clay patří k těm smířeným s časem a do nebezpečné výpravy nemá mnoho chuti. Přeci jen cíl cesty leží daleko za nebezpečnou krajinou Heartwyldu. Za lesy plnými krvelačných potvor, smrtelného nebezpečí, nepohodlí a za stovkou puchýřů, které se vyrazí na jejich zpohodlnělých nohách při náročném putování. Nakonec se však rozhodne příteli pomoci a Sága se vydává znova na cestu za dobrodružstvím.
…
Tahle kniha je jedinečnou fantasy už v tom, jaké hrdiny si pan autor zvolil. Vysloužilá banda nájemných zabijáků příšer nebývá zrovna obvyklá. Přitom pánové nejsou zase tak staří, jak by se mohlo z anotace zdát. Ve skutečnosti jsou v podstatě v nejlepších letech, pořád můžou bojovat a jde jim to dobře, i když stará zranění a delší pauza se trochu ozývají. Jejich zkušenosti jsou však bohaté a vzpomínky na časy mládí a potvory, které pozabíjeli, docela zábavným způsobem okoření děj.
Ještě snad nikdy jsem nezažila takovou okamžitou smršť sympatií k postavám. A to kluci nebyli žádná zlatíčka. Jednoznačně šlo o partu nemilosrdných a zručných zabijáků ozbrojených legendárními zbraněmi, pomocí nichž se prosekávali hordami nadpřirozených breber, jimiž se to v knize jen hemží. Jejich minulost byla bouřlivá, jak by se asi od slavných žoldáků čekalo, ale zároveň byli i normální muži s touhami a vlastnostmi obyčejných mužů. Bylo neuvěřitelně snadné je přijmout a sžít se s nimi.
Členové Ságy se neberou zase tak moc vážně. Působí jako semknutá parta nikoliv náhodně poskládaný sbor hrdinů. Znají se, hodně spolu prožili, vtipkují spolu, rýpou do sebe. A hlavně jeden za druhého bojují bez sentimentálních řečí a bez podmínek.
Jejich dobrodružství je úžasně čtivá záležitost i díky stylu psaní, který je velmi lehký a uvolněný. Pan autor umí udržet napětí a zároveň vhodně odlehčit sympatickým, docela suchým humorem. Neřechtala jsem se jako blázen, spíš to bylo jen na takové to pobavení ze situace, ale sedělo přesně v těch správných místech. Začetla jsem se okamžitě. Běžně v dospěláckých fantaskách bývají začátky nesnadné a kostrbaté, ale tady jsem hladce vplula do příběhu a hned mě začal bavit. Sága se občas dostávala do neskutečných situací, které pobavily nejspíš přesně tak, jak autor zamýšlel. Každá postava navíc jednala a uvažovala svým naprosto osobitým způsobem a skvěle se doplňovala s ostatními. Ať už to byl stoický Clay, potřeštěný kouzelník Moog, mlčenlivý zabiják Ganelon, požitkář Matrick nebo Gabe, který dal Ságu znova dohromady. Společně byli úžasní. A stejně perfektní byly i vedlejší postavy.
Ke skvělým hrdinům jsem dostala i rozmanitý výběr zlotvorů z lesa a heartwyldské hordy. Líbilo se mi, že ne všechny zrůdičky chtěly jen zabíjet a škodit. Těch určených k odstranění zůstalo však pořád hodně. Heartwyld obývali wyverni, lidožrouti, koboldi, pavouci, trolové, enti, různé druhy obrů. Prostě všechno, co si jen umím představit a ještě víc. Musela jsem obdivovat fantazii autora, když došlo třeba na takové sovědy a další neznámé tvory.
Protože ve světě, v němž se příběh odehrával, funguje magie, pomohl pan autor svým hrdinům občas nějakým tím nadpřirozeným způsobem, příhodně se stanuvší náhodou nebo přímo nehorázným štěstím (hodně, hodně nehorázným). Ale já jim fandila tak moc a tak skvěle se mi to četlo, že mi to vůbec nevadilo. Nevadilo mi ani to, že se celý příběh poskládal pod taktovkou obvyklé šablony – hrdinové se dají dohromady, někam jdou, cestou povraždí nějaké ty nepřátele, aby vykonali hrdinský čin, který se zdá být nemožným a o němž se bude zpívat v písních a vyprávět v legendách, ať už dopadne jakkoliv. No a co. Funguje to? Funguje. Tak proč to měnit, když navíc pan autor umí psát tak, že mi kniha připadala skvělá a jedinečná i po značném množství fantasy, která mi okupuje knihovnu. V knize se nacházejí tak dokonalé momenty – vtipné, vážné nebo k zamyšlení, že se mi ani nechtělo věřit, jak perfektně to autorovi všechno funguje dohromady. Hrdinům se prostě děly epické věci tak nějak mimochodem a oni se s nimi poprali úplně přirozeně.
Teď po dočtení mám obrovskou chuť bliknout v souboru na začátek a začíst se znova. To je podle mě nejlepší doporučení, jaké může kniha dostat. Musím se přiznat, že mi svět a hrdinové docela chybí :). Tady nešlo jen o dobrodružnou cestu a zabíjení obtížných potvor. Šlo i o staré přátelství, důvěru v sebe navzájem, rodinu, lásku a nakonec i boj za něco většího než pouhá sláva a peníze.
Asi nejlepší prvotina, kterou jsem kdy četla! Autora si dobře zapamatuju, protože od něj si budu chtít přečíst úplně všechno. Stejné uznání si podle mě zaslouží i překladatelka, protože svou perfektní prací přispěla ke kvalitě výsledné knihy.
Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Možná to ještě nevíte, ale tuhle knihu chcete, takže vám to usnadním – stačí kliknout na logo níže a můžete se začíst.
