Tři různé ženy spojuje jediné: stejný muž. Imogen opustil Phillip kvůli mladší a hezčí ženě. Během nepříjemného rozvodového řízení se u ní najednou objeví a vyhrožuje, že ji připraví o syna, jestli do konce měsíce nezmizí z jejich domu. Vyděšená Imogen provede něco šíleného. A pak jí nezbývá než bojovat o život. Nečekané spojence najde v bývalé a budoucí ženě svého manžela. Všechny se chtějí pomstít…
Název: Náš manžel
Autor: Jo Jakeman
Překlad: Lucie Libovická
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 304
Rok vydání: 2019
Mé hodnocení: 4/5
Imogen je druhou Phillipovou ženou. Právě jsou v rozvodovém řízení a mají spolu syna Alistaira.
Život s Phillipem nebyl zrovna procházkou růžovou zahradou, jelikož se jedná o muže, který si nenechá nic líbit a má potřebu ženu ovládat. Nejlépe tak, aby jeho „ovládání“ nebylo nápadné okolí.
Imogen má pochopitelně z manžela strach, přesto se jí ulevilo, že spolu již nežijí a ona se může naučit být zase samostatnou a sebevědomou ženou. I když si s Phillipem prožila své, nechce, aby malý Alistair přišel o svého otce, a tak se snaží nalézt nějakou společnou řeč. Phillip však kompromisy nepřijímá. Buď bude po jeho a nebo zařídí, aby byl Alistair po rozvodu svěřen do péče právě jemu.
Naomi je Phillipova současná přítelkyně, Je krásná, mladá a spolu s Phillipem žije v nově postaveném domě, který vypadá jako ze žurnálu. Mohlo by se zdát, že spolu mají harmonický vztah a že Phillip konečně našel ženu, se kterou by mohl být šťastný.
Natáhla jsem se pro čaj. Došlo mi, že má poznámka vyzněla zahořkle, a nenáviděla jsem Phillipa za to, že jsem kvůli němu taková. Jak jsem se snažila zůstat klidná, úsilím se mi třásla ruka a vylila jsem čaj s mlékem na stůl. Z kaluže mléčné tekutiny stekly dvě kapky na světlý smetanový koberec dřív, než jsem pod ně stihla nastavit ruku.
Naomi sebou škubla. Ostře nasála vzduch.
„Jejda!“ omlouvala jsem se. „Promiňte.“
Naomi ztuhla. Roky života s Phillipem ze mě učinily experta na řeč těla a čtení signálů, které vydává, jako třeba nepostřehnutelné vibrace ve vzduchu. Čekala jsem, že si na mně vyleje zlost – další pozůstatek života s Phillipem – ale místo toho jsem spatřila něco, co mě zneklidnilo.
Přes tvář se jí přehnal záblesk strachu jako padající hvězda. Trval jen okamžik a možná bych si ho vůbec nevšimla, kdybych jí neviděla na ruce. Třela si jemnou kůži mezi palcem a ukazováčkem. Ten citlivý masitý bod jsem dobře znala. Měla jsem ještě v paměti, jaké to bylo. Chvíli se ani jedna z nás nepohnula. Zírala jsem na ni.
Na čele se mi začal perlit pot, i když mi bylo náhle chladno. Dveře do minulosti se otevřely a zavanuly jimi vzpomínky jako chladný průvan. Phillip měl ve zvyku ohýbat mi palec dozadu, dokud jsem neklesla na kolena. Taky vždycky na levé ruce, přesně tam, kde se teď mnula Naomi. Když to Phillip udělá takhle, neovlivní to domácí práce, žehlení jeho košil, vaření jeho večeře. Hodně se naučil ze svého policejního výcviku. Maximum bolesti s minimem námahy. Sotva víc než rvačka na hřišti, nic, co by obstálo u soudu, ale já jsem věděla, co to znamená.
Když však jednoho dne Imogen dojde, aby se domluvila na podmínkách rozvodu, všimne si, že nejspíš nebude chyba v ní, jak jí manžel vždy tvrdil, ale v něm. Naomi totiž vypadá úplně stejně jako Imogen, vystrašená z muže, se kterým žije.
Imogen je pevně rozhodnutá Naomi pomoci ve chvíli, kdy se náhodou potkají v nemocnici. Jenže povede se jí manželovu milenku přesvědčit, že tady není všechno v pořádku a ona je jen další z Phillipových obětí?
Náš manžel je kniha, která tento rok vyšla u nakladatelství Motto a na chvíli rozvířila vody knižního světa. Jedni byli z knihy nadšení, druzí opravdu zklamaní. Osobně jsem byla na knihu vážně zvědavá a jelikož mám již přečteno, tak vám ráda přiblížím, jaký jsem z ní měla pocit.
Obálka je vyvedena v opravdu jednoduchém duchu, kdy jsou zde hlavním prvkem troje dámské vlasy, přičemž každé patří jedné z Phillipových žen.
Kniha obsahuje celkem 41 kapitol a v závěru nechybí ani poděkování autorky.
Anotace toho zase tolik nenastiňuje a tak jsem byla ze začátku mírně znepokojená, když jsem otevřela knihu a první kapitolou byl den Phillipova pohřbu. Ano, čtete správně, příběh začíná koncem, další kapitoly pak již odpočítávají dny do blížícího se pohřbu.
Nevím, jestli bylo takové vystavění příběhu od autorky správnou volbou. Tímto své čtenáře rozhodně připravila o moment překvapení, nebo alespoň o napětí nad tím, jestli Phillipovi jeho činy projdou nebo budou po zásluze potrestány.
Samotné postavy jsou pak relativně dobře vykresleny, zvláště pak Imogen. Ten její strach z muže, který ji roky týral, je doslova hmatatelný a vy opravdu nebudete mít problém jí ho věřit. I když už nějakou dobu žije s Alistairem sama, tak se nad ní Phillip neustále vznáší, jako velký černý mrak a i když si Imogen představovala, jaké to bude, když se svého despotického manžela konečně zbaví a začne žít, tak je neustále ve střehu. Phillip pro ni představuje obrovskou hrozbu a ona se jej opravdu bojí.
Phillip je členem policejního sboru a je nám představen jako miláček okolí a oblíbený kolega. To, co se děje za dveřmi jeho domácnosti by jeho ženám asi těžko někdo uvěřil.
Když se stane, že se Imogen konečně vzchopí a pod vlivem stresu, a hlavně strachu z budoucnosti udělá věc, která by ji v životě nenapadla, probudí ve Phillipovi doslova monstrum, které si toto jednání rozhodně nenechá líbit!
Hlavním vypravěčem celého příběhu je pravě Imogen, ale vracíme se i několik let zpátky, nejen do minulosti jí samotné, ale také do minulosti Phillipovy první ženy, Ruby. Ta působí opravdu velmi naivně a při odkývání střípků, které už zapadaly prachem, se bude její jednání zdát o to více šílené.
Domácí násilí je poslední dobou v knihách poměrně často využíváno, vzpomeňme například na knihu Za zavřenými dveřmi (Motto, 2017) a mnoho dalších. Díky tomu se již nejedná o tak originální námět a spousta čtenářů, chtě nechtě, bude mezi staršími „sestrami“ porovnávat.
Přesto si dovolím říct, že je Náš manžel opravdu čtivým psychologickým trhillerem, který se však liší a to hlavně díky situacím, které jsou opravdu hodně přitažené za vlasy. Černý humor, který nás celou knihou provází, by pro někoho mohl působit nemístně, no já jsem se docela dobře bavila.
Zběsilá jízda, která se rozjede poté, co se všechny Phillipovy ženy spiknou je opravdu bláznivinou, kterou si prostě musíte užít.
Pomstychtivý manžel, který si svou sílu a nadřazenost dokazuje na ženách je tématem, které se snad nikdy neokouká. Je to téma, které je ze života a tou ženou klidně můžete být vy, já nebo naše kamarádky či sousedky. Rozhodně jsem pro, aby byly takové knihy čteny a aby si veřejnost uvědomila, že násilí páchané na ženách nemusí být na první pohled vůbec vidět.
Příběhy s touto tématikou však nemusí být vždy smrtelně vážné a já jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Pokud máte chuť na bláznivou jízdu, která by se mohla zařadit nejen do kolonky „psychologický“ a „thriller,“ ale také mezi „komedie,“ tak si knihu určitě přečtěte, věřím, že si příběh užijete stejně, jako já.
Pomyslné body autorce srážím za ten pohřeb hned na první straně, což podle mě nebyla dobrá volba. Nicméně jinak jsem byla opravdu spokojená a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště.
Recenzi si můžete přečíst i na blogu:
