Moderní popelkovské příběhy jsou něco, co si občas ráda přečtu. Většinou se držím knih žánru YA, protože tam mi tohle nějak přirozeněji zapadá. Tentokrát jsem se rozhodla zabrousit do knih pro dospělé a volba padla na Barvu půlnoci.
…
Alex Winslow – rocková hvězda, skvělý textař, charismatický zpěvák, který uhranul své fanoušky po celém světě. A taky alkoholik a feťák po odvykačce, potížista, arogantní zmetek. To je hlavní hrdina knihy. Začátek příběhu ho zastihne před odjezdem na tříměsíční celosvětové turné, které ho má kopnout zpět na špici a před jeho největšího konkurenta. Poslední deska byla propadák a Alex musí co nejrychleji napsat a nahrát novou. A ta musí být dokonalá. A on musí zůstat střízlivý.
Proto je tu ona, Indigo Bellamyová. Už několikátá z řady chův – asistentek, které mají za úkol stát Alexovi neustále za zadkem a držet ho dál od chlastu, drog a průšvihů. Problém je ten, že se sebestředným a hrubým Alexem dlouho žádná nevydrží, ale Indigo má motivaci. Potřebuje peníze. Hodně nutně, takže je odhodlaná s Alexem vydržet, i když on se chová jako rozmazlené děcko.
…
Příběh vypráví oba hlavní hrdinové na střídačku, takže jsem nebyla ochuzena o přímé prožívání žádného z nich. Na počátku je opět vzájemná nechuť. Tentokrát má ale z obou stran celkem jasné důvody. Alex o chůvu nestojí a zbavit se jí už je pro něj téměř otázkou cti. A proto se chová maximálně hnusně. Že z něj bude znechucená ona, to je pochopitelné. Důvodem k otočení situace tentokrát nebyl žádný žhavý cit, ale prostá přitažlivost u Indigo a přebujelé ego u Alexe. Na žhavý cit pochopitelně nakonec došlo také 🙂 o to jde vždycky.
V knize je k nalezení větší množství klišé typických pro tuto kategorii knih, ale tomu se nelze divit. Kdo se pouští do tohoto žánru, musí s podobnou věcí počítat. Vlastně by se dalo říct, že určité věci jsou už očekávány a v žádné z knih nechybí. (Zkuste si napsat hrdinu bez břišáků a bude zle :))
Čím se tedy Barva půlnoci od ostatních liší?
Nechci se tvářit, že mám v kategorii hodně načteno, protože by to nebyla tak úplně pravda. Něco však přeci jen znám a tak jsem si nemohla nevšimnout postavy Alexe. Ve většině knih jsou hlavní hrdinové badbojové tak nějak na oko a od první stránky poznáte, že je takové autoři nechtěli. Alex je fakt zmetek – jo, má své důvody, svá trápení, strachy a závislosti. Možná v kombinaci se slávou je to ještě horší, ale i tak. Dovolí si všechno, protože ví, že mu to projde. A on má, hergot, vztek, tak ať si to užijí všichni okolo. Jenže zároveň je krásně sarkastickej a se slovy to umí. Jeho kapitoly byly vtipné, pravda, kdyby se tak choval ke mně, tak se asi nesměju. Jenže ty jeho poznámky a vtipné hlášky mě dostávaly. A když se pro změnu rozhodl mluvit vážně, lezla z něj téměř poezie. Takže jo, tohle se paní autorce povedlo. Věřila jsem, že je textař. Dobrý textař. A navíc vůbec nepůsobil strojeně a nepřirozeně. Sami uvidíte, jestli na něm nakonec nebude i něco dobrého.
Bavilo mě sledovat vývoj vztahu mezi ním a Indigo. Ona byla sice ukázková klišé hrdinka – chudá, hezká, jiná než ostatní, milá, skromná, obětavá… Známe to, ale jinak by příběh nejspíš nefungoval jak má. Začátky s Alexem si protrpěla a nechala se oblbnout celkem brzo. Uznávám však, že do práce nastoupila už načatá :). Tohle fungovalo. Vzájemné pocity vůči sobě jsem postavám věřila. Chovaly se přesně tak, jak myslely a jak ve svých kapitolách říkaly, že vnímají toho druhého. Blbé bylo, že jsem postavám zapomněla věřit jejich vztah v momentě, kdy spolu začali spát. S erotickýma scénama se příběh zvrtl úplně někam jinam. To byla taky chvíle, kdy mě Alexova neustálá zlost a sobectví začalo štvát a jeho přitažlivost zmizela. Vážně jsem ztratila propojení s tím, co k němu hrdinku přitahovalo a už jsem to až do konce knihy nenašla.
Celý příběh je svázaný s hudbou a životem rockových hvězd. Odehrává se totiž na turné, takže prakticky po celém světě. Nevýhodou bylo, že se autorka soustředila spíš na ty dva než na prostředí, ve kterém zrovna jsou. Poznala jsem tak především hotely. Paní autorka rozličných měst nijak extra nevyužívá k dokreslení atmosféry, což je sice škoda, ale zase se tak vyhnula přílišným kýčům, kterým jiné autorky neodolají. Popisů (pokud tedy nešlo o sex) jsem si zrovna dvakrát neužila, ale kniha měla spád, který oceňuju. Líbilo se mi i uvedení některých „Alexových“ textů. Bylo to něco, co hrdiny spojovalo dohromady a když jsem je četla, krásně připomínaly chvíle, kdy vznikaly. Přesně ty chvíle, které se odehrály na stránkách knihy. A tohle na příběhu byla jedna z nejlepších věcí. Alexova tvorba a zapojení Indigo do ní.
V knize nejde jen o vztah Alexe a Indigo, i když to je samozřejmě to hlavní. Ke slovu přichází i vedlejší postavy a mají co říci. Paní autorka si dala záležet na vztazích nejen v Alexově bezprostřední blízkosti – v kapele. Svou porci problémů, lásky a závislostí dostanou i členové rodiny Indigo, i když na menším prostoru. Paní autorka si tak vytvořila pro svůj hlavní pár zajímavý rámec, který netvořil jen obyčejné křoví.
Jedinou výtku mám k obálce knihy. Protože ta se mi fakt extra nelíbí. Ve čtečce to naštěstí není problém 🙂
Ty z nás, které mají od žánru určitá očekávání, se mohou těšit, že dostanou vše měrou vrchovatou. To, co je na těchto knihách tak přitažlivé tady nechybí a k tomu je tu Alex, který je opravdu dobře napsanou postavou. Jeho vztek jsem cítila doslova na vlastní kůži.
Knihu ráda doporučím všem, kteří mají chuť na příběh Popelky v nové době. Je příjemně čtivá a nehraje si na nic, čím není. Bude vás bavit.
Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do čtečky pořídíte po kliknutí na loga níže a nechybí ani ukázka.
