Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.
O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají.
Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.
Název: Tatér z Osvětimi
Autor: Heather Morrisová
Překlad: Vladimír Fuksa
Nakladatelství: CPress
Počet stran: 248
Rok vydání: 2018
Mé hodnocení: 5/5
Lale Sokolov je mladý muž, který se do Osvětimi dostal, aby zachránil své nejbližší. Vůbec však nečekal, co ho v příštích letech čeká a jakou zkouškou si bude muset projít.
Díky neuvěřitelné dávce štěstí se Lale, vězeň s číslem 32407, stane pomocníkem tatéra a jednoho dne tatérem samotným. Díky této funkci má oproti ostatním vězňům, poměrně volnost a tuto volnost využije k tomu, aby ostatním pomáhal.
Vyměňuje proto šperky a peníze za jídlo, které rozdává potřebným. Ví, že se pohybuje na tenkém ledě a když všechno praskne, tak půjde na jistou smrt.
Jednoho dne si při své práci všimne mladé ženy, která čeká na vytetování svého čísla. Tou ženou je Gita a Lale v tu chvíli ví, že je nádherná a je rozhodnutý ji později vyhledat a spolu s ní tyto hrůzy přežít.
„Výborně,“ zašeptal a začal tetovat zbylé číslice – 4 9 0 2. Když skončil, přidržel její paži o něco déle, než bylo nutné, a znovu se jí podíval do očí. Lehce se usmál. Dívka mu odpověděla ještě slabším úsměvem. Její oči však před ním tančily. Když se do nich díval, srdce jako by se mu zastavilo a pak se náhle rozběhlo a rozbušilo se tak, až se bál, že mu vyskočí z hrudi. Podíval se na zem a měl pocit, že se s ním houpá. Jiná ruka mu podala další papírek.
„Dělej, Lale,“ zašeptal Pepan naléhavě.
Když Lale zvedl oči, ta dívka už byla pryč.
Tatér z Osvětimi je bezesporu knihou, která je v poslední době velice populární. Jednu dobu se objevovala takřka na každém rohu a i dnes zůstává poměrně čteným dílem. Jelikož si čas od času „ráda“ přečtu knihy, které se týkají druhé světové války, tak jsem byla opravdu zvědavá, jak se mi bude líbit.
Obálka je vkusná a ke knize se skvěle hodí. Vyobrazení Osvětimi ve spodní části, držících se rukou v horní části, a pruhovaném „pyžamu“ jakožto podkladu, dává tušit, o čem kniha asi bude.
V knize je celkem 28 kapitol a odehrávají se od dubna 1942 do března 1944. Kapitoly jsou spíše kratší a vždy přehledně označeny. Závěr knihy je doplněn o epilog, doslov, autorčinu poznámku, poděkování a v neposlední řadě také o mapku Evropské pevniny a mapku rozdělení tábora.
Tatér z Osvětimi je příběhem dvou lidí – Laleho a Gity, dvou obyčejných lidí, kteří přežili hrůzy Osvětimi. Příběh vychází ze skutečných událostí, a Lale, vlastním jménem Ludwig Eisenberg, jej autorce vyprávěl a pověřil ji, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.
Jedná se bezesporu o neuvěřitelný a zároveň nezapomenutelný příběh dvou mladých lidí a jejich lásky, která se zrodila v místech, kde byste jen těžko očekávali. V knize jsou popsána i zvěrstva, která se v táboře děla, nicméně nezachází se zde úplně do hloubky, jako v jiných knihách o holocaustu a jsou zde zmiňována pouze okrajově. Na prvním místě zde zůstává příběh Laleho a Gity a s tímto vědomím je také nutné ke knize přistupovat.
I když se jedná o příběh podle skutečné události, tak se nejedná o literaturu faktu, nýbrž o beletrii. Díky tomu a také díky stylu, jakým je kniha napsána, se čte opravdu jednoduše a rychle. Přesto Laleovy vzpomínky na Osvětim v některých částech působí spíše jako fikce, zvláště pak díky romantickým částem.
Knih o hrůzách druhé světové války existuje nepřeberné množství. Jistě se jedná o část naší historie, která by neměla být zapomenuta a je důležité si ji připomínat. Věřím, že další knihy s tímto tématem teprve napsány budou. Tato kniha je však výjimečná.
Lale přesně pochopil, co musí udělat, aby mohl pomáhat ostatním spoluvězňům a rozhodl se chytit šanci za pačesy. Jeho odhodlání nejen přežít tyto hrůzy, ale opustit tábor se vztyčenou hlavou, je naprosto obdivuhodné. A ještě obdivuhodnější je, že si zde, na tomto místě, které pro vězně bylo peklem na zemi, dokázal najít lásku svého života.
Pokud máte chuť si přečíst o lásce, která vznikla v koncentračním táboře, přežila hrůzy druhé světové války a zůstala stejně silná i nadále, tak po Tatérovi z Osvětimi sáhněte. Věřím, že si příběh užijete stejně, jako já.
Jelikož autorka původně Laleův příběh původně psala jako scénář, tak se v budoucnu možná dočkáme i filmového zpracování. Myslím, že by se mohlo jednat o stejně silný zážitek, jako v případě této knihy.
Recenzi si můžete přečíst i na blogu:
