V květnu 1993 se začínající policista Martin Servaz účastní vyšetřování dvojnásobné vraždy. V lesích jsou nalezena těla dvou sester oděných v šatech k prvnímu svatému přijímání. Místo činu nápadně připomíná scénu z knihy Erika Langa, známého autora thrillerů, kterého se však nepodaří usvědčit. O pětadvacet let později je Servaz přivolán k záhadnému úmrtí v domě stejného spisovatele. Podaří se najít souvislost mezi oběma případy a dopadnout vraha?
Název: Sestry – Autor: Bernard Minier – Počet stran: 432 – Nakladatelství: XYZ – Rok vydání: 2019 – Moje hodnocení: 5/5
Jsem ráda, že jsem se nenechala ovlivnit špatným dojmem, který jsem měla po přečtení minulé knihy – Noc.
Tahle se mi líbila. V poslední době je asi „módní“ řešit případy z minula či zpočátku kariéry detektivů. Podobný nápad měl i Hakan Nesser v Případu G.
První část se odehrává v začátku kariéry Martina Servaze, kdy jsou v lese nalezeny mrtvoly dvou dívek – sester, obě jsou oblečeny v šatech k prvnímu svatému přijímání. Martin se poprvé setkává s krutostí při policejním vyšetřování, kdy je za vraha označen známý spisovatel Erik Lang. Pak se k vraždě přizná někdo jiný…
„Bylo mu čtyřiadvacet, manželství se mu rozpadalo a jeho kariéra u policie se nevyvíjela zrovna ideálně. Necítil se být dobrým otcem ano dobrým manželem, ani dobrým poldou. Dokonce ani dobrým synem. Měl pocit, že všechno, čemu až dodnes věřil, se najednou rozpadá, a stejně jako Vil Coyote z jeho oblíbeného komiksu najednou cítil prázdno pod nohama. Vzpomněl si na písničku, v níž se zpívalo, že je lepší milovat než být milován, a vykročil do dusného, nehybného vzduchu. Takové pitomosti…“
Po dvacetipěti letech je Martin pověřen vyšetřováním vraždy v domě slavného spisovatele, kdy na hadí uštknutí zemřela jeho žena. Martin stále rád poslouchá Mahlera, ale jeho život se změnil. Už poznal slávu, ale i stinou stránku policejní kariery. Byl degradován. Sice nemá hodnost majora, ale veliká část jeho kolegů ho tak stejně oslovuje. A Martinovi se náhle vrací vzpomínky, setkává se s bývalým šéfem, kterému vlastně vděčí ze svoji skvělou policejní kariéru. Kowalski to ale tak nevidí a tak Martinovi vyčítá, že byl vždycky namyšlený, že ho neměl rád. Naštěstí se za tu dobu doba změnila, věda přišla na nové postupy, které Martinovi a jeho týmu pomohou objasnit vraždu současnou i vraždy z doby minulé.
Martin se stará o svého malého synka Gustava, snaží se všechno podřídit péči o něj, ale ne vždy to vyjde, tak jak by si přál. Tak se tady setkáme opět s lidskou , citlivou tváří Martina. Také opět sledujeme životní osudy jeho kolegyně Samiry a jeho zástupce Vincenta.
Hirtmanna, svého nepřítele na život i na smrt, tady zmiňuje jen okrajově, také se jen zmínkou dozvíme, že jeho dcera Margot žije v Kanadě.
Změny, pokroky ve vědě, které umožňují lepší práci nejen při vyšetřování jsou za čtvrt století opravdu převratné. Nejen práce s DNA, ale i mobilní telefony, Facebook, Instagram….
Jak jsme se přesvědčili i v minulých dílech Mráz, či Zkurvenej příběh, Tma nebo Kruh autor nás lehce vtáhne do děje, je skvělým vypravěčem a jeho knihy se dobře čtou. Po přečtení tohoto pokračování se těším, že se snad s Martinem zase setkáme, že nezůstane doma s malým Gustavem.
