Konečně mám volný víkend, který mohu trávit u počítače sepisováním restů! Jedním z nich byla i recenze na Diabolika, kterou jste si mohli přečíst na mém webu zde a na webu Knihaha zde. Pokračování Diabolika, nesoucí název Krvavé impérium už mám přelouskané, takže vzhůru na recenzi!
Autor – S. J. Kincaid
Nakladatelství – Fragment
Počet stran – 352
Rok vydání – 2018
Série – Diabolik #2
Žánr – Youngadult, Sci-fi
Nový Imperátor Tyrus usedl na trůn a s Nemesis po boku chystá velké změny. Chce z Impéria vybudovat místo, ve kterém se bude bytostem jako Nemesis projevovat úcta a uznání. Vědecké poznání a informace budou pro všechny, ne jen pro elitu. Nikdo nebude muset intrikovat a bát se o život. Galaktická šlechta se však nehodlá vzdát starých pořádků. Rozehrává nemilosrdnou hru plnou intrik a lží. Tyruse čeká těžký boj, při kterém se ho Nemesis chystá chránit. Jenže ona už není strojem na zabíjení. Probudily se v ní city a emoce, a je třeba, aby to dokázala celému světu. Pokud se jí to nepodaří, ztratí mnohem víc, než jen trůn. Ale co když činy, které mají potvrdit její lidskost, povedou ke skutkům, které lidské nejsou? Má vítězství, které je vykoupeno smrtí, vůbec nějakou cenu?
Kdo jste četl moji recenzi na Diabolika (najdete ji zde), tak víte, že jsem z knihy byla hodně nadšená. I když je to značené jako youngadult sci-fi, rozhodně je tato série i pro starší čtenáře. A moje nadšení pokračuje i druhým dílem – Krvavým impériem. Ovšem s druhým dílem přišlo i dost pochybností. Například to, že jsem ohledně jedné osoby byla dosti skeptická už v prvním díle se jen zvýšilo v tom druhém – Tyruse jsem sice ke konci jedničky začala brát na vědomí, věřila jsem, že jeho láska k Nemesis je opravdová, ale bohužel v Impériu přišlo hluboké zklamání, a snad i nenávist? I zamilovaný člověk se snadno nechá zlomit opojením moci a drogami. Ano, i v dalekém vesmíru panuje závislost na drogách, která stihla i našeho Tyruse a tak nějak zapříčinila jeho „pád“. Slovo pád schválně dávám do uvozovek, protože je to takový pád-nepád.
Tyrus a Nemesis bojují společně proti nepřátelům, a zároveň plánují společný život. Je tu ovšem jeden problém – Tyrus nemůže vládnout, ačkoliv je Imperátorem, protože žezlo, které se v jeho rodině dědí, jej neposlouchá. Všichni věří, že ho takto Živoucí kosmos trestá za jeho „hřích“ – chce z diabolika, který vlastně není člověkem, učinit Imperátora. Vydávají se přímo za tajemným tvorem, který by měl být Nejvyvýšenější. Chtějí od něj pomoct, radu, jak z celé situace ven.
V Krvavém impériu se už mnohem více vykreslují charaktery postav, se kterými jsme se seznámili v prvním díle. Senátor Pasus v téhle knize sehraje opravdu nemalou roli, když se vetře do Imperátorovi přízně. To samozřejmě zamává jak s důvěrou, tak i se vztahem Tyruse a Nemesis. Po dočtení této knihy jsem měla chuť čtečku rozmlátit, jak jsem byla naštvaná, a furt jsem sokola opakovala – Jak to mohl udělat? Jak to sakra mohl udělat? Co si doprčic myslel?
Zklamal mě fakt, že ve druhém díle už se tolik nemluví o rozdílu mezi člověkem a diabolikem. Protože ačkoliv se v Nemesis probudily city, člověkem prostě není. Ona byla, je a bude diabolik, a právě ten rozdíl mezi ní a člověkem mě v prvním díle dost bavil, ovšem v Impériu je toto téma docela dost hluboce potlačeno. I když teda ke konci nastal jistý zlom v tomto tématu. Uvidíme, co nám přinese třetí díl. Miluju knížky, které zamávají mými emocemi, je to totiž důkaz, že jsou dobře napsány. Krvavé impérium totiž dostálo svého názvu a stalo se skutečně tím, čím je. Doufám ale, že se autorka vyjádří ve všem ve třetím díle a neudělá z toho nekonečnou nataženou sérii, jakých je teď opravdu nepřeberné množství. Snad to nějak kulantně zakončí.
Knihu koupíte:
Autorkou recenze:
