Běla a Sabina vyrůstaly jako dokonale na sebe napojená jednovaječná dvojčata — dokud jejich symbiózu nezačala rozežírat drogová závislost. Jejich matka prožila svůj život v paralyzujícím smutku z osudu jedné dcery a v marné snaze zakrýt ho před tou druhou, která svůj život takříkajíc zvládla.
Ve stejném roce jako obě dívky se v české vesnici na Ukrajině narodil Vitalij, který se rozhodl řešit neutěšenou ekonomickou situaci odjezdem do vysněného Česka, země svých dávných předků. Práci dostával od Luboše, obchodníka s bílým masem, který jednou dostal odvážný nápad…
Všechny postavy propojí dítě, které se po mnoha letech začne nepříjemně hlásit o slovo. Co vlastně chce? Má právo jim po tak dlouhé době vtrhnout do životů a znovu je obrátit vzhůru nohama? Román Běsa volně souvisí s románem Malinka a klade nesnadné otázky, co to znamená být něčí otec nebo matka.
Název: Běsa
Autor: Dita Táborská
Nakladatelství: Host
Počet stran: 336
Rok vydání: 2018
Mé hodnocení: 4/5
Běla a Sabina jsou nejen sestrami, ale hlavně dvojčaty, která jsou na sebe dokonale napojena. Po rozvodu je vychovává pouze matka, která se ze všech sil snaží, aby jejím milovaným holčičkám nic nechybělo.
Děvčata jsou opravdu parťačky, jak se patří a tak není výjimkou, že se prohodí na hodinu klavíru nebo při testu ve škole. Jedna druhou umí perfektně podržet, avšak ve vztahu ke svému otci se moc neshodnou. Zatímco Běla otce již neřeší a ví, že se z jeho strany nedočká ničeho, pouze planých slibů, Sabina po jeho pozornosti touží a udělala by cokoliv, aby si jí otec všímal.
V dospělosti se obě děvčata nemohla více odcizit. Zatímco jedna má děti a manžela, druhá pobývá ve světě prostituce aby si byla schopna vydělat na další dávku. Spousta planých slibů matce a obviňování všech okolo jsou v jejím životě na denním pořádku.
Plesk. Cože? Sabina se zastavila a nechápavě se na tátu zadívala. Nervózně se ošil. Položil její kufr a chytil ji za ramena.
„Sabulko, podívej, je to velkej úkol pro velkou holku, ale já vím, že moje holčička to zvládne. Do hotelu jít nemůžeš, ale zařídil jsem ti bydlení u jedněch lidí v Popradě. Počkáš tam tři dny a pak přijedeš vlakem na zastávku Východná. Na silvestra. Vlak tam bude v pět, počkám na tebe a báječně si toho silvestra užijeme. Ano? Zvládneš to, Sabulko?“
Krunýř. „Tati, ale já přece můžu spát s tebou na pokoji, ne? Já klidně budu spát na zemi!“ Zkoušíš to ještě, to se přece zvládne! Přece teď, po tom všem, nepojedeš někam úplně jinam, k nějakejm zasranejm Slovákům?!
„Sabino, neblázni! To bychom se nevyspali ani jeden a správce chaty tohle nechce dovolovat. Podívej, já s tím nic nezmůžu. Nevěděl jsem to dřív. Mě to přece taky mrzí!“
„Tak pojeď se mnou!“
„To nejde, Sábi. To nejde. Já to tam mám zaplacený. Hele, netvař se, že to nezvládneš. Vždyť už jsi přece skoro dospělá!“
Ve stejném roce, jako obě děvčata, se v české vesnici na Ukrajině narodil Vitalij, který se špatnou ekonomickou situaci rozhodl řešit odjezdem za prací do Česka. Zde se seznámí s Lubošem, obchodníkem, který do Česka ilegálně přiváží ukrajinské dělníky, a ještě si přivydělává jako pasák. Právě od Luboše dostává práci, a je to právě Luboš, kterého napadne jeden šílený nápad…
Všechny tyto postavy spojí dítě, které se po letech hlásí o své slovo. Co vlastně chce a proč se objevilo tak najednou?
Vzhledem k tomu, že jsem od autorky četla Malinku, která se mi líbila, tak jsem měla jasno i v tom, že Běsa mi nesmí uniknout. Byla jsem zvědavá, co si pro nás autorka přichystala, protože anotace zněla více než lákavě.
Tak se pojďme podívat, jak se mi kniha líbila a jestli jsem byla i s druhou knihou od paní Táborské spokojená.
Obálka této knihy se nese v podobném duchu, jako kniha předchozí. Opět je jednoduchá, bez zbytečných barev, krásně sladěná do zelených tónů.
V knize pak najdeme celkem sedm kapitol, které jsou zakončeny epilogem. Epilog je složen z deníkových zápisků, které jsou psány psacím písmem, což pro mne bylo velkým překvapením.
A co vlastně název Běsa znamená? Jedná se o složeninu jmen hlavních hrdinek, tedy Běla a Sabina. Samotná kniha je pak volným pokračováním Malinky. Odehrává se dávno před jejím narozením a my jsme svědky toho, co všechno se stalo a proč se Malka musela ocitnout v kojeneckém ústavu.
Čas zde plyne poměrně rychle, takže se ke konci knihy setkáváme i s protagonistkou knihy předchozí, tedy samotnou Malkou.
Ditě Táborské se podařilo báječně oba romány propojit, aniž by celé propojení působilo nepatřičně nebo násilně, což si zaslouží hlubokou poklonu.
Čtenář by se však měl připravit na to, že se v knize objevuje ohromné množství postav, které může ze začátku působit v celém příběhu zmatečně. Alespoň já jsem měla problém, abych si zapamatovala kdo ke komu má jaký vztah.
Tyto postavy jsou z různých společenských vrstev, ať už se jedná o obyvatele Bohemky, spolu s jejich osudy, rozdělená rodina Vitalije, nebo rodina Sabiny a Běly a spousty dalších.
S těmito postavami se vydáme okusit chudobu, bohatství, ale také obchody s bílým masem, se spoustou lží a křivd.
Ani v Běse se autorka bohužel nevyvarovala poněkud zvláštní linky s Bohem. Tato linka nebyla nijak dlouhá, ale stejně jako v Malince se mi zdála zbytečná a v podstatě bych si knihu bez této linky dovedla docela dobře představit. Úplně jsem nepochopila, co tímto autorka vlastně chtěla říci, stejně, jako je pro mne těžko pochopitelné, co autorku vedlo k tomu aby z Boha udělala ženu.
Vyprávění autorky je opravdu poutavé, dalo by se říci, že je Běsa čtivější než její předchůdkyně. Dita Táborská prostě umí a vyšvihla se mezi nejlepší české autorky. Nebála bych se říci, že se vyrovná i s tvorbou zahraničních spisovatelek.
Pokud jste Malinku ještě nečetli a zajímalo by vás, zda se obě knihy dají přečíst v opačném pořadí, tak rozhodně nedoporučuji. I když Běsa předchází Malince, tak v průběhu času se zde Malka objevuje a díky tomu byste přišli o pointu první knihy.
Rozhodně tedy doporučuji číst v pořadí, v jakém byly napsány. Přesto, pokud vás láká číst pouze Běsu, tak se do ní klidně pusťte, myslím, že nebudete litovat.
Recenzi si můžete přečíst i na blogu:
