Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa svého života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, jenž po dítěti hluboce touží. Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty.
Název: Malinka
Autor: Dita Táborská
Nakladatelství: Host
Počet stran: 434
Rok vydání: 2017
Mé hodnocení: 4/5
Nad čím přemýšlejí děti,
které byly adoptovány?
Malinka je dvaadvacetiletá žena, jejíž povoláním je práce u filmu. Žije ve svém bytě, poměrně často střídá partnery a rozhodně jim o sobě neříká pravdu. Její rodiče, Ina a Jaromír jsou rádi, že si ji jako maličkou adoptovali, ale přesto jsou z ní nešťastní.
Malce se totiž nikdo z rodiny nedokáže zavděčit. Za vším vidí něco, co tam vůbec není. Její rodiče jí musí neustále dokazovat svou lásku a oddanost a přesto je to všechno k ničemu, neboť Malka je zatvrzelá a má svou pravdu.
Máma brečela, táta hodně důrazně řekl, ať se jdeš uklidnit do pokoje a přijdeš, až budeš mluvit slušně. Prásklas skleněnými dveřmi, co nejsilněji to šlo, ale sklo se nevysypalo. Vzalas mosaznou sošku Buddhy a vší silou jsi ji mrskla do skleněné výplně, která konečně povolila. Vzalas velký střep a vrazila sis ho do zápěstí. Táta přiběhl, vyrval ti střep z ruky a odtáhl tě do koupelny, strašně jste se prali a tys ho pokousala. V koupelně táta zvládl z lékárničky vytáhnout dezinfekci a obvaz, a když ti v šíleném boji ošetřoval ruku, všimla sis, že pláče. Nikdy předtím ani potom jsi tátu brečet neviděla. Taky ses rozbrečela.
Na první mámu už se tě nezeptali a tys to uzavřela. Ona nebyla přivázaná ke stromu a nesnažila se dostat k tobě, ke své holčičce, ona byla prostě odporná páchnoucí smažka. Navždycky jsi to pohřbila. Eli, Eli, lema sabachthani?
Jediná její touha je poznat svou biologickou matku, což se jí nedaří, nejen díky jejím strachům, kteří ji ovládají, ale také díky hloupým chybám v papírování, které při jejím narození nastaly.
Alici je čtyřicet let a jediné, po čem opravdu touží, je malé krásné, voňavé miminko. Jelikož se nedaří, tak se vydá do adopční agentury, kde se se svým problémem svěří. Později se však všechno po čem kdy toužila hroutí, neboť se dozví, že její manžel čeká dítě s jinou…
Malinku jsem jednu dobu celkem registrovala, všichni ji chválili, byla na fotkách, v diskuzích. Já se povětšinou úplně nehrnu do knih, o kterých se opravdu pořád dokola mluví a tak mne tato kniha ani nezajímala.
Když však zmínky o Malince utichly, tak jsem si řekla, že by možná nebylo od věci si knihu zkusit přečíst. Anotace zněla celkem slibně, nehledě na to, že nakladatelství Host je určitou zárukou kvality.
Pojďme se spolu podívat, jak se mi Malinka líbila.
Obálka této knihy je opravdu jednoduchá, ale zajímavá. Kromě keře maliníku, spolu s plody jsou zde vypsána ženská jména. Vše je krásně sladěno, bez zbytečných barev nebo obrazců.
V knize pak najdeme celkem dvacet dva kapitol, které jsou spíše delší, a střídají se zde pohledy Malinky, její matky, a Alice, ženy, která celý život touží po dítěti, ale díky zdravotním problémům se jí nedaří přirozeně počít.
Jak již z anotace vyplývá, tak se kniha zabývá tématem adopce. Nejsou zde klasicky popsány pouze pocity rodičů, ale příběh se točí také kolem Malky, ženy, která byla jako dítě adoptována a vyrůstala v rodině spolu s bratry, kteří byli biologickými dětmi páru, který Malku adoptoval.
Tato rodina se snažila připravit pro Malku milující domov a dát ji veškerou lásku, kterou si rozhodně zasloužila, přesto pro ně nebyla přichystána odměna ve formě spokojeného dítěte, ba právě naopak.
Malka byla tvrdohlavá a věčná průšvihářka, která zkoušela trpělivost všech okolo ní. Celý život rodičům kdeco vyčítala a dělala naschvály, kde mohla. Ve skrytu duše toužila pouze po jediném, poznat svou biologickou matku a pochopit, proč se jí vzdala.
Paní Táborská napsala knihu, která se zaobírá tématem, které je pro mnohé lidi citlivým, přesto se jí povedlo reálně vykreslit postavy i jejich pocity, díky tomu se před čtenářem celý text krásně zhmotní.
Problémem se však může zdát styl, jakým autorka píše. Osobně jsem měla problém se do knihy začíst, přišla jsem si zmatená, nedokázala jsem se do hlavní hrdinky vžít. Později se mi konečně podařilo se pořádně začíst a knihu jsem nedokázala odložit z rukou.
Autorka nám v knize ukazuje, že žádná situace není pouze černobílá, a všechno má své řešení, i když je kolikrát opravdu v nedohlednu.
Pocity, které u knihy budete mít, jsou opravdu různorodé. Přes zděšení, soucit nebo vztek, až po silné negativní vnímání hlavní hrdinky, která se chová nevděčně a potřebovala by pořádně plácnout přes prsty.
V knize byly také kratší pasáže s Bohem, který rozmlouval s postavami. Tyto pasáže se mi zdály zbytečné, zdlouhavé a celkově takové zvláštní. V podstatě bych se nebála je vypustit, ale rozhodně se nejedná o něco, díky čemuž by kniha nějak výrazně utrpěla.
Na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, kniha nebyla vůbec špatná, ba co více, myslím si, že rozhodně nezapadne a my můžeme být pyšní na to, že se našel další český autor, který má čtenářům rozhodně co nabídnout.
Recenzi si můžete přečíst také na mém blogu:
