Název v originále: Shadowblack
Autor: Sebastien de Castell
Nakladatelství: Egmont
Žánr: YA, fantasy
Série: Divotvůrce #2
Počet stran: 360
Čteno: 1. – 6. dubna 2018, v češtině
Kellen spolu s tulačkou Ferius a kočkoveverčákem Reichisem opustil zemi čarodějů Jan’Tepů. Ti ho ale nepřestávají pronásledovat. Aby těch problémů nebylo málo, seznamuje se naše trojka s Seneirou, dívkou s páskou přes oči. A kromě toho se Kellen stále potýká se svým černým stínem…
„Riskovala jsi život, abys mě zachránila. Už zase.“
„To bylo ode mně velice ušlechtilé, viď? Tak pojeď. Ať jsme od toho města co nejdál. Nerada bych byla ušlechtilá dvakrát za den.“
Na první díl této série, Divotvůrce, jsem se moc těšila, ale bohužel mě vážně zklamal. Už po jeho dočtení mi ale bylo jasné, že dvojka musí být rozhodně lepší. A, světe div se, vážně byla! Většina nešvarů z Divotvůrce totiž v Černém znamení úplně zmizí. Nenajdete tu žádné přebytečné používání kurzívy a rozhodně tu nechyběla akce ani popis světa.
Naopak: jeden zvrat střídá druhý a já se od příběhu nemohla odtrhnout. Nějakým záhadným způsobem se ovšem autorovi podařilo přece jen mezi všechnu tu akci nacpat i popis kouzelného světa. Tím, že Kellen utíká ze svého domova má tedy čtenář možnost poznat různorodé prostředí velké časti světa, který autor vytvořil. A že je co objevovat! Pohromadě tu žije spousta různých národů, které mezi sebou pěstují spletité diplomatické vztahy… a ano, uhodli jste. Kellen se ocitne přesně uprostřed, ani neví jak.
„Mluvíš o magii jako o nějakém vtipu, jenže magie znamená moc, Ferius.“
„Chlapče, jednou, až budeš dost dlouho na světě, poznáš, že moc je ten největší vtip na světě.“
Co ale Černé znamení tolik táhne nahoru není ani svět, ani děj, ale postavy. Kellen se od typických Young Adult hrdinů odlišuje úplně vším, čím to jde. Není ani talentovaný, ani vyvolený, ani jedinečný. A ve skutečnosti se jeho schopnosti v průběhu knihy nijak závratně nezlepší – přesto ovšem projde obrovským vývojem, o kterém se skvěle čte. Kouzlo tkví ve způsobu, jakým Kellen hledá sám sebe. Snaží se se zaškatulkovat a přilepit na sebe štítek s označením. Jeho životní příběh mu ale ukazuje, že žádné takové škatulky a štítky neexistují.
Pak tu máme Kellenovy společníky: ostřílená Ferius, která působí jako Kellenův obrovský vzor, ale mísí se v ní moudrost a pohotovost s jistou dávkou nicneříkajících replik. Ano, nejspíš vás většinou času bude štvát, ale stejně ji za to budete milovat. A potom kočkoveverčák Reichis, který by nepřestává děsit svou krvežíznivostí, ale ve skutečnosti je docela roztomilý. Jen mu to neříkejte.
Správné řešení těch nejožehavějších problémů – aspoň pro kočkoveverky – je jít přímo ke zdroji potíží, pořádně se mu zakousnout do krku a odejít s pokud možno co největším kusem krvavého masa. 
Sečteno a podtrženo, tuhle sérii byste neměli vynechat, jestli máte rádi dobrý humor, propracované postavy a svět magie, kde se ale dá vyhrát i bez kouzel. A já se nemůžu dočkat dalšího dílu, na který i šetřím tu poslední půlhvězdičku.
Černé znamení je druhý díl plánované šestidílné série o klukovi bez magie ve světě, kde kouzla znamenají všechno. Autor se od předchozí knihy vypsal, takže se můžete těšit na akční příběh plný zvratů, který se odehrává v propracovaném světě se spletitými diplomatickými vztahy. Hlavním kladem jsou ale postavy: protagonista Kellen hledá sám sebe a prochází obrovským vývojem. Spolu s ním cestuje i pohotová Ferius a krvežíznivý kočkoveverčák Reichis, který přináší skvělý humor. Rozhodně se máte na co těšit, takže pokud se vám nelíbil Divotvůrce, rozhodně se nenechte odradit. A já se nemůžu dočkat dalšího dílu, na který i šetřím tu poslední půlhvězdičku.
eknihu koupíte zde:
Celou recenzi najdete na mém blogu: