Vítejte u zatím nejzmatenějšího článku, jaký na Knihaha najdete :).
Je to proto, že do teď nedokážu pořádně pobrat, co jsem si to vlastně přečetla. Nechápu, co se mi na Stříbrné labuti líbilo. Vím jen, že jsem knihu přečetla tahem a výsledný dojem se dá popsat snad jen jako naprosté ohromení. Nic podobného jsem totiž zatím v rukou neměla.
Madison Montgomeryová se ne úplně dobrovolně ocitá mezi zlatou mládeží výběrové střední školy pro pracháče Akademii Riverside. Ocitla se tam s vírou, že uteče minulosti, její matka totiž spáchala sebevraždu. To je dost velké stigma samo o sobě, jenže ona k tomu přidala ještě odprásknutou milenku svého muže a půjčila si na to Madisoninu vlastní brokovnici. Bum! Skandál jako hrom. Madison doufá, že na nové škole začne s čistým štítem, ale drby jsou drby a mají nejspíš křídla. Na nové škole už všechno vědí. Už v prvních dnech ale všechny zaujme mnohem zajímavější událost. Madison upoutá pozornost kluků z Elitního klubu králů. A ti jsou zatraceně sexy, zatraceně bohatí a nejzatraceněji nebezpeční…
A Madison si nejspíš ráda hraje s ohněm.
…
No tak to teda bylo něco!
Na přečtení knihy potřebujete přesně 5 hodin, protože něco takového, jako odložit ji vás ani nenapadne. Ne, že by to bylo něco… co? Vlastně nevím.
Kniha nebyla špatná, nebyla výborná, ale byla neodolatelná. Vzbudila absolutní zájem a chuť vědět hned, co bude na další stránce. Paní autorka si nepotrpí na vzletné řečičky, jde přímo k věci a umí vyprávět takovým stylem, že i věci, které normálně v knize moc nemusím (např. erotické scény) mě bavily a neumím si příběh představit bez nich.
Způsob vyprávění je vlastně asi nejsilnější stránkou příběhu. Takto zpětně mu nevyčtu nic, i když k postavám bych pár výhrad přeci jen měla.
Jednání hlavní hrdinky pro mě bylo celkem záhadou. Sympatická mi rozhodně nebyla, většinou se chovala spíš jako prostitutka, ale počítám, že se to v dalších dílech nějak zdůvodní. Jenže na druhou stranu, kdyby byla jiná, nevěřila bych jí to. Křehká a něžná bytost by se do tohoto příběhu nehodila. Takže ano, Madison si uměla užít, co jí vlastní tělo nabízí a netrpěla kvůli tomu nějakými pokryteckými výčitkami. To se mi na ní zase líbilo. Když už, tak už :).
Kluci byli více méně všichni stejní. Co se dá o nich říct?
Sexy, bohatí, holkaři, bezohlední, tajemní. Ačkoliv se paní autorka snažila je trochu odlišit, vyčnívali jen dva: Bishop a Nate. Ostatní byli jen dav. Zvláštní bylo, že mužské postavy, krom špatných vlastností a sexuálních pudů, postrádaly nějakou hlubší osobnost. A hlavně, že mi to nevadilo. Tento typ knih se zřejmě pro hloubku nečte a nezáleží na tom, jaké postavy jsou.
Z předloženého výběru sexy drsňáků jsem si za favorita nedokázala vybrat ani jednoho. Byla to taková banda zmetků, že jsem nechápala, co na nich ženské hrdinky vidí. Jejich drsňáctví mě nebavilo a zdálo se mi až přehnané i vzhledem k okolnostem.
A vlastně i u dívek mi to přišlo celkem nadnesené. Asi si neumím představit, že by se holky v některých situacích dokázaly zachovat takto.
Chování postav mě tedy místy rozčilovalo, ale přiznávám, že i díky tomu byla Stříbrná labuť tak úžasně čtivá a jiná než ostatní knihy. Tady si totiž na drsňáka nikdo jen nehrál. Oni takoví byli.
Co mě každopádně bavilo a to velmi, byla záhada kolem elitního klubu namyšlených, prachatých frajírků v drahých kárách. Ukázalo se, že tohle klišé v podobě záhadných partiček na mě funguje. Jejich podivné uskupení připomínalo, víc než cokoliv jiného, jakousi podivnou sektu. Což se od začátku knihy potvrzovalo v každém náznaku, který postavy utrousily.
Paní autorka ale nerada prozrazuje tajemství, takže si jich většinu nechala do dalších dílů. Jsem zvědavá, o co přesně půjde. Zatím mám spíš mlhavé tušení, ale kniha končí tak, že stát se může cokoliv.
Stříbrnou labuť považuji za velmi netypickou YA v jedné věci. Chyběla tam taková tak klasická zázračná láska. Ne že by žádná nebyla. Nějaký náznak citů se přeci jen našel. Převažoval ale celkem bezohledný sex, vášeň a nepotlačovaná touha a jakýsi podvědomý pocit, že jde o krk. Tyhle věci byly vlastně středem všech „vztahů“ v knize. Pokud si tedy potrpíte na něžnou romantiku, nehledejte ji tady. Hledali byste marně. Erotických scén bylo požehnaně, ale kupodivu mi nevadily. Paní autorka mě v nich dokázala přesvědčit o tom, že její postavy jsou takové, jaké je chce mít – bezohledné, sobecké a bez nějakých morálních zábran.
Připravte se na potoky alkoholu, vůni trávy (ne té na louce), večírky a moře sexu – tohle všechno si budou postavy užívat naprosto bez zábran. A taky peníze. Užívali si luxusu, ale nebyl to středobod dění. Jejich pracháčství bylo spíš takovým doplňkem k tomu, aby si bez problémů mohly dovolit, co chtěly. Hlavně teda ty super auťáky 🙂
Upřímně musím říct, že se mi to líbilo, ale nedokážu si nijak vysvětlit proč.
Četlo se to fantasticky. I když děj mohl místy působit trochu zmateně – pánové byli mistři mlžení, tajemství a záhadných odpovědí-neodpovědí. Nejspíš se mi líbila ta naprostá bezohlednost, která v knize byla. Paní autorka se nesnažila dělat z grázlíků nepochopené a skryté prince a z dívek Popelky. Čas od času zřejmě chci číst i něco takového :). Pokud udrží notu a nesklouzne ke klišé, bude to zajímavá série.
Ještě nevím, jestli mě zláká další díl, ale pravděpodobně ano. Těch záhad a tajemství je prostě trochu moc a já jsem zvědavý čtenář.
Bohužel vůbec netuším, komu by se kniha mohla líbit. Počítám, že to bude buď a nebo – bude vás fascinovat nebo ji odhodíte, jako zvrácený nesmysl. Těžko říct, do které kategorie budete patřit, ale řekla bych, že za zjištění to stojí. Mě ke čtení dohnala zvědavost, jestli je to vážně takový mazec, jak se povídá. Počítám, že u vás to bude stejné :).