Působivý román o tom, že na některé vzpomínky nestačí ani ničivý oheň… Jedné podzimní noci se Fredrik Welin probudí a zjistí, že mu hoří střecha nad hlavou. Fredrik unikne doslova na poslední chvíli a stihne popadnout jen pláštěnku a dvě holínky — obě levé. Jeho milovaný dům na ostrůvku v Baltu lehne popelem i se vším majetkem. Ohořelé trosky se stanou symbolem jeho osamělého života, který se už chýlí ke konci. Fredrik se nastěhuje do starého přívěsu po dceři a hned si objedná nové holínky. Když mu dcera přijede na pomoc a zkontaktuje ho sympatická novinářka kvůli rozhovoru pro místní noviny, obrátí se Fredrikovi život vzhůru nohama.
Název: Švédské holínky – Autor: Henning Mankell – Počet stran: 456 – Nakladatelství: Host – Rok vydání: 2018 – Moje hodnocení: 5/5
„Ten mnoho ví, kdo poznal utrpení – Píseň o Rolandovi“
Henninga mám moc ráda jako autora detektivních románů a tvůrce komisaře Kurta Walandera, ale to jsem ještě nevěděla, že píše i jiný žánr. Ten mě uchvátil ještě víc, je jen škoda, že autor již zemřel…
Italské boty nás seznámí s Fredrikem Welinem, lékařem, který si žije svůj osamělý život na jednom z ostrůvků v Baltu. Švédské holínky na tento román navazují – o osm let později, v době, kdy Fredrikovi shoří dům a on zachrání jen sám sebe, pláštěnku a dvě levé holínky. Fredrikovi je už sedmdesát a obává se, že nemá dost sil na nový začátek, tím spíš, když si sousedé začínají myslet, že si svůj dům zapálil sám…
Situace se ale začne měnit, když jej požádá o rozhovor novinářka Lisa a Fredrik zjistí, že by se ještě dokázal zamilovat a začne mladé ženě trochu nadbíhat.
Také jeho dcera Louisa se najednou objeví a když mezi nimi nikdy nevládly ideální vztahy, je rád, že není sám. Na dceři, kterou objevil až hodně pozdě, mu přeci jen záleží, tím spíš, když se dozví, že bude dědečkem. Pro to malé i pro Louisu by udělal všechno.
Stárnoucí pán hodně vzpomíná, vzpomíná na situace na které by raději zapomněl, ale také na hezké chvilky, které jej v průběhu života potkaly.
Zvláštní postavou, která se táhne oběma díly je soused Jansson, pošťák, který rozváží po ostrovech poštu. Jako skoro všechny vztahy Fredrika je i tento komplikovaný – nemá ho rád, ale je na něm do určité míry závislý, Jansson je také hodně opuštěný a to je možná sbližuje. Vlastně žádná veliká událost, která se týká Fredrika se neobejde bez Janssona, který takové chvilky ještě okoření svým krásným hlasem. Já jsem asi celou dobu měla trochu za zlé, jak Fredrik o Janssonovi mluvil, jak se na něj utrhoval, mě připadal jako trochu zvláštní, ale vlastně neškodný soused.
Oblíbená postava je dcera Louisa – velmi tajemná, rebelka, která má svého otce ráda, ale vlastně mu nikdy úplně nedá najevo své city. Scéna, kdy se ale potká s novinářkou Lisou a vyhodí ji, vlastně mluví za vše. Já mám ale Louisu ráda, i když se asi živí prostitucí a snad i malými krádežemi, líbí se mi její přímost, její životní optimismus i vztah k Muhammedovi, bratrovi Ahmeda. Líbí se mi, jak vzpomíná na matku, i po její smrti se zlobí na otce, že jí opustil…
A pak mne přitahuje krajina, asi teskná, mnoho malých ostrůvků se svými svéráznými obyvateli, chtěla bych vidět zamrzlé moře a Frederika jak si vysekává díru do ledu a koupe se v ledové vodě…
Švédské holínky mohu jedině doporučit. Za recenzní výtisk děkuji eshopům Palmknihy – eReading. Eknihu koupíte zde:
