Také se bojíte navštívit lékaře? Máte strach z nemocnice? A co přísné sestřičky? Zkuste se na svět podívat očima Ivanky Deváté a zjistíte, že nic není tak černé, jak se na první pohled zdá. Stonat může být někdy i zábava, zvlášť je-li člověk malé dítě s pečující maminkou, která bez meškání navaří oblíbené jídlo. Ale i jako dospělý, a dokonce jako vrozený hypochondr přesvědčený o záhadnosti a nezbadatelnosti všech svých chorob si člověk užije spoustu legrace. Chce to jediné – nadhled. A ten Ivance Deváté rozhodně nechybí…
Název: V oblaku dezinfekce – Autor: Ivanka Devátá – Počet stran: 128 – Nakladatelství: Motto – Rok vydání: 2015 – Cena: 119 Kč
Knížku k recenzování jsem si vybrala podle tématu, kterého se týká a to je zdravotnictví. A taky proto, že autorka je známá svým lehce sarkastickým vyjadřováním, nadhledem a vtipem. Upoutala mě už obálka knihy, na které je vyobrazena pacientka v posteli s ovázanou hlavou, ležící pod pořádnou duchnou, kdy jí z lůžka trčí nohy. Později jsem se v knize dozvěděla, proč právě tenhle obrázek se ocitl na obálce. Vztahuje se k dětství autorky, kdy právě vystrčené nohy z pod peřiny, byly důvodem rozepří mezi matkou a dcerou. Obálku ilustrovala Iva Hüttnerová.
Kniha je autobiografická, skládá se z několika kapitol a vždy se vztahuje k nějakému zdravotnímu tématu. Začíná v dětství, kdy autorka stonala za trpělivé péče svojí maminky a postupně se přesouvá do dospělosti a zralého věku, kdy je potřebná lázeňská péče. Sama pracuji ve zdravotnictví a těšila jsem se na zábavné historky. Někdy až tak zábavné nebyly. Například pobyt na jednotce intenzivní péče moc veselý nebyl. Popis necitelných zdravotnických pracovníků, nerespektování soukromí a intimity, hrubost, vyzrazování lékařského tajemství atd. Tohle by si měli zdravotníci přečíst, aby si uvědomili, jak je vnímají pacienti a jak je důležité dodržovat etické chování.
Vejde dáma k fyzioterapeutovi, na jeho pokyn si odloží a předvede úspěšně pokračující celulitidu, jakož i vnady, které během let sestoupily z třetího patra do přízemí, kde si udělaly pohodlí, a muž, udata, nezavře oči, nezapláče, neběží se schovat k mamince. Ani nemrkne, jako by měl před sebou úplně oblečenou tetu Stázinku, která mu nosí cukrátka. S citem začne hnísti povolené zádové svaly, vyhmatávat choré obratle a pohrávat si odborně s tím opotřebovaným tělem, jež ze sebe vydalo už všechnu úrodu a touží po jednom- dožít bez bolestí. Když procedura skončí, hrdina podá dámě lázeňský průkaz a usměje se: „Tak pozítří,“ se šarmem, s jakým si dávají dostaveníčko mládenci, kteří se už nemohou dočkat příštího setkání. No, pánové, někdy je to na Oskara.
Ale nemůžu jenom kritizovat kniha je velmi dobře napsaná, střídá se úvaha a vyprávění. Je psaná s nadhledem, krásným jazykem, s vtipem. Je vhodná pro zimní večery, kdy čtenář potřebuje trošku radosti a vlídného slova před spaním. A není jenom o špatném chování zdravotníků, to bylo jenom tak na okraj. Vypráví o důvěrném vztahu lékaře a pacienta, o nemocech, pacientech čekajících na ošetření, vyšetřovacích metodách a taky obětavosti herců, kteří pro zdárně odehrané představení obětují svoje zdraví.
Za recenzní výtisk děkuji obchodům Palmknihy – eReading. eknihu koupíte zde:
