Anotace: Město Voortyaštan kdysi bývalo sídlem bohyně války a smrti, líhní hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří rozsévali smrt a podrobili si miliony lidí. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách.
Není proto divu, že generálka Turyin Mulagheshová — prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově a údajná válečná zločinka — je vyslána právě tam. Ve Voortyaštanu má počítat dny do důchodu a upadnout v zapomnění. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka.
Pravda je taková, že generálka byla ještě jednou, naposledy, povolána do služby, aby prošetřila objev, který může změnit svět — nebo ho zničit.
Problém je v tom, že si tahle stará vojačka není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou.
Název: Město mečů – Autor: Robert Jackson Bennett – Počet stran: 550 – Nakladatelství: Host – Rok vydání: 2017 – Moje hodnocení: 5/5
Úvod
Na pokračování „božské“ série jsem se opravdu těšila a vůbec jsem nemusela čekat, jelikož v době, kdy jsem četla první díl, se schylovalo k vydání překladu dílu druhého, takže naprostá spokojenost! Jak si můžete přečíst v recenzi na Město schodů, byla jsem tímto světem přímo uchvácena, a jak mohu napovědět hned v úvodu této recenze, zde tomu není jinak.
Kapitoly jsou opět dlouhé a specificky pojmenovány dle vývoje událostí. Navíc, tak jako v dílu prvním, je začátek každé kapitoly obohacen o úryvek z různých historických spisů týkajících se daných světců spojených s Kontinentem. Tyhle části zbožňuji, jelikož se pokaždé dozvím něco bližšího o místě a dané minulosti. Tyto detaily jsou opravdu velkým přínosem.
Dáváme si nesplnitelné sliby, abychom ospravedlnili svá nejhorší rozhodnutí…
V prvním díle této série jsem si skutečně pochvalovala jak popisnou, tak i dějovou stránku příběhu, a zde tomu není jinak! Autor dokázal velmi detailně, avšak bez zbytečných vycpávek, popsat další část Kontinentu (město Voortyaštan), jeho obyvatele a nastalou složitou situaci protknutou božskou mocí. Také si našel čas představit životní příběh a trápení hlavní postavy generálky Turyin Mulagheshové či stvořit nové charaktery. Dějová linie v knize byla opět bezchybná. Postupně docházelo k odkrývání tajemství a záhad, děj gradoval, akce a napětí stoupaly až do samotného epického finále.
Je velkolepá, děsivá, nádherná. Je mořem, měsícem i útesem. Ztělesnění války a nekončícího násilí.
Ač příběh nepatří zrovna mezi ty hubené jednohubky, čte se neuvěřitelně rychle a lehce. Ano, není to zrovna jednoduchý svět a musíte si hlídat, co se děje, jelikož je snadné se v tom všem ztratit a nepochopit to, ale stojí to opravdu zato! Je to prostě geniální, skvěle propojené a konečný výsledek je jak jinak než boží. Ani příznivci humoru a uštěpačných vtípků nebudou zklamáni, jelikož Turyin rozhodně nic nenechá bez komentáře, ale pozor! kniha obsahuje celkem dost sprostých slov, ale bez nich by to opravdu nešlo, poněvadž to patří k charakteru svérázné generálky.
Atmosféra a prostředí
Příběh a jeho postavy nás v tomto díle zavedou do města Voortyaštan, které je spojeno s bohyní války a smrti Voortyou. Jedná se o takový ten nejhorší možný konec světa nevhodný pro život. Tak jako v Bulikově plném schodů, i zde se děje něco divného, něco nadpřirozeného a nenormálního a je to potřeba vyšetřit! Jak jsem se již zmínila, autor dokázal město a vše s ním spojené velmi přesně popsat a vytvořit dojem, že v něm sami stojíte a obdivujete jeho zašlou krásu a historii. Příběh a jeho atmosféra působí na jednu stranu velmi starodávně, až téměř magicky, na druhou stranu zde můžeme vidět krutou realitu současného válčení a utrpení.
Nezapomínej, kde jsi. Nezapomínej, kde jsi.
Zlo a akce
Generálka Mulagheshová byla, ač nerada, vyslána do města prošetřit jeho abnormální chod a problémy s tím spojené. Jak už napovídá anotace, za vším stojí něco božského, co by dávno mělo být mrtvé, pohřbené a nefunkční. Jak už to tak bývá, zlo si vždy najde cestu na zemský povrch a započne svoji finální cestu plnou ničení a bolesti. I zde tomu tak bylo. Zlo, zlé podstaty či samotní zloduši byli částečně božského a částečně lidského původu. V příběhu se také opravdu skvěle ukázalo, že ač zde máme zbytky božské moci, většinou za vším stojí pouhý člověk a jeho absurdní tužby.
„Každá smrt má ozvěnu. A někdy se zdá, že ty ozvěny přehluší veškerý život.“
Záhady a tajemství
Od samotného začátku víme, že se něco děje. Něco špatného, zlého, s velkými následky pro lidstvo a to vše je dobře nacucané božským vlivem. I v tomto pokračování nám autor předhodil mnoho a přemnoho nejrůznějších záhad a tajemství. Každá kapitola obsahovala něco nového, až se zdálo, že se nikdy nic nevysvětlí, ale to byl opravdu jen klamný pocit. Všechno spolu dokonale souviselo, propojenost byla na maximum, a jak se jedna záhada objasnila, započala pomalá, ač jistá řetězová reakce a bum! máme vše vysvětlené a ani to nebolelo (max. vaše mozkové závity, jelikož se snažíte být s řešením záhad o krok napřed před samotnou generálkou). Stejně jako u prvků zla, i zde se jednalo jak o božsky zabarvené mystéria, tak i pouhé lidské problémy.
„Pokrok je jedna věc, donebevolající zhovadilost druhá.“
Postavy
Na této sérii se mi moc líbí, že postavy jsou ve věku 35+ (zde dokonce něco mezi 45-55 lety). Nejsou to žádní naivní, pobláznění teenageři, ale logicky uvažující dospělí lidé. Také je velkým plusem to, že se hlavní postavy vyvíjejí. Vidíme zde rozvoj osobnosti, změny chování či uvědomění si sebe samotných. V prvním díle jsme se již setkali s generálkou jako s jednou z důležitých postav. V této knize se dostala do naprostého popředí a byla to tedy vzrušující jízda! Moc se mi líbilo, že autor objasnil její minulost a tím pádem celkově její osobnost a chování. Krom samotné Turyin se do příběhu zapojil z Města schodů také Sigrud, který je velmi svérázný hromotluk, který dokáže zabíjet lidi na potkání. Kombinace těchto dvou jedinců přinesla velký příval drsných a sprostých slov, upřímnost v každé větě a mnohem více. Co se týče „záporňáků“, více méně celou knihu jsem tušila, kdo za vším stojí, a musím se pochválit, jelikož jsem se vážně trefila.
„No…“ Pandey s námahou hledá slova. „Zdá se mi, že ve službě je už jen hrstka skutečných starých hrdinů. Až odejdou do výslužby, velká část historie upadne v zapomnění spolu s nimi.“
Závěr
Město mečů si musíte přečíst. Prostě musíte! Prosím. Je to neuvěřitelně živě a detailně, ale ne přehnaně, vykreslená urban fantasy, která čerpá z nadpřirozena v zastoupení božské moci. Stejně jako první díl, i druhý mě naprosto nadchl. Autorův styl psaní totálně zbožňuji a nejen to. Jeho svět je vykreslen tak, že si ho dokážete představit a téměř se ho dotknout či do něj ve své fantazii vstoupit, postavy nejsou vůbec ploché a vy cítíte, že s nimi můžete vést plnohodnotnou konverzaci a budete přesně vědět, co by vám odpověděly, jelikož tak moc dobře jsou charaktery vykresleny. Vážně, tuhle sérii si musíte přečíst, jelikož ji jako divá moc moc doporučuji. Co se mě týče, já nyní už jen mohu čekat na překlad třetího a zároveň posledního titulu a věřte mi, že se nemohu dočkat!
„Lidi si nevybírají, co z nich svět udělá,“ poznamená Mulagheshová.
Za recenzní e-knihu mockrát děkuji internetovému obchodu Palmknihy–eReading!
