Z oficiální anotace: Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě.
Věř mi. Jsi Backman. Ať už budeš u své milované osoby snášet jakékoli nedostatky, garantuju ti, že ty jich máš víc. Tak si najdi nějakou, která tě bude milovat ne proto, jaký jsi, ale navzdory tomu, jaký jsi.
Informace o knize:
Název v originále: Saker min son behöver veta om världen
Autor: Fredrik Backman
Nakladatelství: Host
Žánr: povídky, humor
Série: –
Počet stran: 192
Čteno: 24. října 2017, v češtině
Názor:
Fredrik Backman patří nejen mezi autory, jejichž jméno pokaždé napíšu špatně, ale také mezi ty, jejichž knihy si 
nemůžu nechat ujít. Styl psaní tohoto pána jsem si zkrátka zamilovala a nedám na něj dopustit. Fredrik Backman dokáže čtenáře pobavit, rozplakat i donutit k zamyšlení v jedné jediné větě a opravdu ho považuji za mistra slova.
Chci, abys věděl, že můžeš být, čím chceš, ale to není ani zdaleka tak důležité jako to, abys věděl, že vždycky smíš být přesně tím, čím jsi.
Na to, že jsem se na Backmanovy povídky tolik těšila, jsem ale byla trochu zklamaná. Ač se mi to těžko přiznává, zdálo se mi, že se autor místy až příliš opakuje. Jistě, nejprve to má smysl a dopad na čtenáře, ale pak už zkrátka ne… Kromě toho mi také vadily popkulturní reference, kterých v knize najdete opravdu mnoho. Samy o sobě nejsou špatné, ale pokud zmiňované filmy či osobnosti neznáte, nejspíš vás odkazy na ně budou pěkně štvát (jako se to občas dělo i mně). Jinak jde ale o velmi příjemné zpestření.
Je těžké být dobrým rodičem. Všechno je pokus a omyl. V mém případě hlavně to druhé.
Kniha je psaná formou dopisů, tedy ve druhé osobě, a je adresovaná Backmanovu synovi. Na začátku se mi to zdálo trochu zvláštní, ale nakonec jsem si na způsob vyprávění snadno zvykla a moc mě bavila. Jsem ráda, že jsem takto měla možnost krátce nahlédnout do autorova života a poznat, že je to, jak se říká, „taky jen člověk“.
Vynalezli dopravní špičky. (Čímž zároveň vynalezli legrační pojem „ironie“, neboť po předmětech velmi ostrých pojmenovali situaci, kdy tupě koukáš před sebe a čekáš, až se to pohne.)
Kromě toho má každá z povídek něco do sebe – některé jsou vtipné, jiné dojemné nebo zkrátka ze života, ale každá vás něčím dostane. Mezi jednotlivými povídkami ve formě dopisů najdete také krátké sloupky, kde autor prostřednictvím rozhovorů nebo krátkých fejetonů vyobrazuje typické scénky z každodenního (nejen) rodičovského života, které mě občas dostaly víc než samotné hlavní příběhy.
Jen na dvě věci v životě není pozdě: na omluvu a na přidání majonézy.
Abyste mohli číst Co by můj syn měl vědět o světě, nemusíte být rodiči. Knihu si jistě užije každý, kdo má chuť na pár příběhů ze života, u kterých se může zasmát, zaplakat si i zamyslet se. Ať už vás na knize zaujalo cokoli, vyzkoušejte ji – koneckonců ji máte přečtenou za chvilku.
Shrnutí:
Frederik Backman patří mezi mé oblíbené autory, takže jsem se na tuhle sbírku povídek moc těšila. Nakonec jí nemůžu dát plné hodnocení, protože se autor občas opakoval a používal na můj vkus až příliš popkulturních referencí. Jinak se ale můžete těšit na skvělé povídky ze života, které vás rozpláčou, rozesmějí i donutí k zamyšlení. Kniha je psaná ve druhé osobě formou dopisů Backmanovu synovi, takže má čtenář možnost nahlédnout do autorova života. Povídky jsou prokládány krátkými sloupky a scénkami ze života, které mě občas dostaly víc než samotné hlavní příběhy. Knihu můžu doporučit nejen rodičům – pobaví a potěší skoro každého a máte ji přečtenou hned. Tak proč jí nedat šanci?
Celkové hodnocení: 4/5
Za recenzní e-knihu děkuji Palmknihám. Pokud se chcete zasmát a u toho sfouknout nějakou knihu, kterou byste měli znát, najdete ji tady.
Blog autorky recenze:
