Přečtěte si tuto knihu – změní váš pohled na paměť, čas, lásku a naši snahu udržet si věci, bez nichž nemůžeme žít.
Ti, kteří si oblíbili jedinečný vypravěčský styl autora knihy Jsou světla, která nevidíme, jistě nebudou zklamáni ani tentokrát. Prostřednictvím svých fascinujících příběhů a postav, které nám již po přečtení několika stránek připadají jako naši staří známí, zavádí Doerr čtenáře na různá místa naší planety, od Litvy až po Čínu, a připomíná nám dar naší paměti, nesmírné bohatství našeho světa, krásu, křehkost i zázračnost našich vlastních životů. Každá z povídek, z nichž mnohé získaly prestižní ocenění, je sama o sobě nevšedním čtenářským zážitkem, skutečným literárním skvostem.
Autor: Anthony Doerr
Žánr: Literatura světová, Povídky
Vydáno: 2016, MOBA
Počet stran: 280
Překlad: Jakub Kalina
Autor obálky: Karol Lament
Zeď vzpomínek je další sbírkou několika povídek, podobně jako Sběratel mušlí, některé jsou situovány do Afriky nebo na Nový Zéland, kde autor nějakou dobu žil.
Doktor Amnesty – povídka je trochu sci-fi,z doby, kdy budou doktoři umět vyvolat, uchovat a uložit naše vzpomínky. Bohatá Alma, běloška s demencí, žije po smrti svého manžela sama ve velikém domě a pomalu úplně ztrácí paměť, žije jen díky svým vzpomínkám, stará se o ní černoch Pheko, muž s malých chlapcem o kterého se stará. Dozvídá se, že Alma bude přemístěna do léčebny a on tak vlastně přijde o práci, to ale bude pro něj veliký problém. Postava Pheka je můj favorit, chudý muž s velmi těžkým životem, který nemá žádné školy (když začal pracovat u Almy a Haralda neuměl ani číst), ztráta zaměstnání je pro něj veliký problém. Je mu jasné, že by si mohl v bohatém domě cokoliv vzít a nikdo by na to nikdy nepřišel, to ale on nedokáže, ztratil by úctu sám před sebou. Hlavní zápletka ale není v demenci a jejím léčení v budoucnu, ale v tom, že Harald manžel Almy, který sbíral různé zkameněliny, těsně před svou smrtí objevil raritu, velmi vzácnou zkamenělinu a dvojice podvodníků se snaží toto Almino tajemství objevit a zpeněžit.
Milujte se a množte se – druhá povídka o problémech jedné dvojice, která touží po miminku. S jistou nadsázkou manželský pár popisuje své útrapy nad plozením potomků – jsou to situace, kdy vás sex už nebaví, jen měříte teplotu a počítáte plodné dny a pak přijde rána – přirozeně to asi nepůjde…. A tak přichází útrapy umělého oplodnění, spojené i s finančními problémy. Herb a Imogene ale moc touží po dítěti a tak všechno podstoupí, bohužel bez žádaného výsledku….
Demilitarizovaná zóna – příběh otce a syna, který je popisovaný hlavně formou dopisů. Syn bojující v Severní Koreji, je vášnivý ornitolog, otec se stará o starého otce, který kdysi bojoval v Koreji a dnes trpí pokročilou Alzheimerovou chorobou. Nejmladší z generace bojuje, kdesi daleko se zákeřným průjmem a netuší, co se děje doma, že matka opustila otce.
Vesnice 113 – tak tahle povídka se mi moc líbila. Popisuje postup stavby veliké přehrady, evokovala ve mně stavbu veliké přehrady v Číně. Lidé nejsou důležití, jen veliké dílo, co bude vidět až z kosmu. Postava semenářky (krásná práce, že) a stařičkého učitele mne fascinovala. Ve vesnici pomalu utichá život, lidé se většinou bez odporu stěhují „za lepším“ do města. Jak se lidé z vesnice stěhují, semenářce stále víc chybí starý učitel Ke, hledá ho. Nakonec se vydá do města za synem, snaží se, ale ve městě, ani v novém bytě nemá stání, nakonec se rozhodne vrátit se zpátky do vesnice. Začne nosit jídlo starému učiteli, povídají si….V létě se pomalu začne napouštět přehrada, a život jde dál ….
Řeka Nemunas – smutná povídka o patnáctileté Allison, která po smrti svých rodičů se stěhuje do Litvy za svým dědečkem, jejím jediným příbuzným. Oba rodiče jí postupně zabila rakovina. Malá Allison, patnáctiletá slečna a už tak dospělá, rozumná, silná žena, úplně jsem se do ní zamilovala. Tak ráda bych se s ní potkala, objala jí, utěšila, ale vlastně ani nevím, jestli by o to stála. Přes den chodí děda do práce, jsou prázdniny a Allison se začne starat o starou nemocnou sousedku, každý den spolu vyjíždí na řeku a tak jednou spolu spatří jesetera. To jí ale nikdo nechce věřit, protože jesetera v řece už mnoho let nikdo neviděl. Allison je smutná, že jí nikdo nevěří a než jí to může potvrdit paní Sabóová, sousedka, umírá. Končí prázdniny, Allison jde do nové školy, poznává nové kamarádky, ale stále nemůže zapomenout na jesetera v řece.
Život po životě – jedenáct dívek, které žijí v sirotčinci, příběh o jedné z nich o Esther Grammové, dívce s epilepsií. Esther hezky malovala a malování se věnovala celý život. Doktor Rosenbaum, židovský doktor si právě tuto nemocnou dívku vybral a zachránil jí před smrtí v koncentráku. Esther vlastně nikdy nepochopila, proč si vybral právě jí. Po sedmdesáti letech žije v Americe, epileptickými záchvaty trpí stále stará se o ní vnuk Robert. Robert je úžasná postava, obdivuji jeho starostlivost, jak pečuje o nemocnou babičku – moc bych si přála takového vnuka. Celý příběh probíhá vlastně ve dvou rovinách – přítomné a minulé, Esther mezi epileptickými záchvaty vzpomíná na své kamarádky ze sirotčince.
Hlubina – Tom, hlavní postava, chlapec, který se narodil s nemocným srdcem, lékař mu předpověděl šestnáct, maximálně osmnáct let života. Jeho matka o něj má takový strach, že ani do školy nechodí pravidelně, ale i tak se mu podaří potkat ve škole svoji životní lásku Ruby. Tomova matka má několik podnájemníků, nejdéle ale zůstane pan Weems, ten jediný má zásluhu na tom, že se Tom občas dostane ven, že může něco dělat. Matka zemřela a bezradný Tom vyhledá pane Weemse, začne pracovat v nemocnici, občas se mu udělá špatně, ale naučí se ty stavy zvládat a stále žije. Pak jednou potká Ruby, která se vdala a má miminko, to už je Tomovi dvacet jedna a stále žije, ze dne na den, ale žije.
Za recenzní výtisk děkuji Palmknihám.
Eknihu koupíte zde:
