Sbírka několika povídek ze života obyčejných lidí. Stejně jako z knížky „ O dívce Grace“ nebo v příběhu „O světlech, která nevidíme“ jsou hlavními hrdiny obyčejní lidé se svými neobyčejnými životy, vždy se životy, které nějak ovlivňuje příroda.
Seznam povídek:
- Povídky Sběratel mušlí
- Lovcova žena
- Tolik šancí
- Dlouho to byl Griseldin příběh
- Čtvrtý červenec
- Správce
- Motanice u Prudké řeky Mtondo
Nevím, která z povídek mne oslovila nejvíc, ale každá ve vás zanechá nějaké jemné vlákénko, něco nového, a díky tomu pak život je jiný – možná snesitelnější, možná záhadnější, rozhodně máte o čem přemýšlet – o síle přírody i lidí.
V povídce „Sběratel mušlí“, která dala celému souboru název se slepý muž sbírající různé druhy mušlí a jiných mořských tvorů jednou zaslouží o uzdravení malé holčičky. Neuvěřitelný příběh, kdy jed, který běžně zabíjí jednou uzdraví……a přece máte při čtení pocit, že se to opravdu stalo, že není nic přidáno, že příroda dělá takové zázraky.
Wikipedie říká, že homolice je druh jedovatého měkkýše, který zabije i dospělého člověka…..
Ve druhé povídce „Lovcova žena“ se lovec setkává se svojí ženou, kterou neviděl mnoho let. Dívka, kterou potkal jako asistentku kouzelníka, žena, která ho naprosto uhranula – byla, krásná, vznešená, usměvavá. Uměla vypovědět o čem se zdá lidem i zvířatům. Později tuto svoji schopnost rozvíjela a proslavila se. Ta žena je tajemná, úplně jí nerozumím, ale přitahuje mne, jak se dovedla osamostatnit, postavit na vlastní nohy.
Další povídka „Tolik šancí“ vypráví o dívce Dorothee, která se musí přestěhovat se svým otcem i matkou do jiného státu. Vlastně celý život je postavený na lži – otec lže o svém zaměstnání, Dorothea o svém volném čase.
„Dlouho to byl Griseldin příběh“ – Griselda a Rosemary, dvě sestry, které se jednoho dne vydají do lunaparku a Griseldu naprosto ohromí polykač kovů a tak s ním uteče, občas napíše domů, ale tenhle příběh už není zajímavý. Malá Rosemary se nakonec vdá, její matka zemře a pak se ve městě najednou objeví Griselda, setká se sestrou zase odjede a dál píše své dopisy.
„Čtvrtý červenec“ povídka o bláznivých amerických rybářích, kteří soutěží, kdo chytne tu největší rybu. „Neprohrají, nemohou prohrát. Jsou přece Američané a už to je vítězství.
V povídce „Správce“ se dozvíme něco ze života Josepha, o kterého se do třiceti pěti let starala matka, která se jednoho dne nevrátila z trhu – zemřela. Joseph opustil domov a vydal se do světa. Po čase dostal práci jako správce usedlosti. Nedaleko usedlosti uvízne na mělčině několik vorvaňů a tento zážitek mu změní život (po kolikáté už?).Přestane se starat o usedlost a tu zničí neodklizený sníh. Začne budovat malou zahrádku, vzpomíná na matku a jak hlídá v noci svá semínka, uvidí dceru svých bývalých zaměstnavatelů, jak se topí, zachrání jí a stanou se přáteli. A mladá dívka mu svěří svůj sen – dojet až na Aljašku. A pak objeví jeho zahrádku, jeho přátelství a uvězní ho, pak pošlou do nemocnice, kde se pomalu uzdravuje a pak se chystá na cestu domů.
Tento příběh je hodně silný, mnoho postav, ale určitě vás zaujme Joseph a jeho mladičká kamarádka Belle. Někdo musí v životě zažít mnoho, vyšlo by to na několik životů a i když postava Josepha není jednoznačně kladná, já jsem jí tak vnímala, ostatně, kdo je jen bílý nebo černý.
Motanice u Prudké řeky je předposlední povídkou. Mluví o úplně obyčejné mimomanželské lásce, o dopisech, které putují přes poštovní přihrádku a co se může stát, když je jeden takový dopis zasunutý v novinách.
Mkondo (subst. Nepřerušovaný prudký pohyb, tok vody, např. v řece nebo vylité na zem, prodění vzduchu mezi dveřmi nebo okny, brázda za lodí, stopa, běh zvířete).
Jak může vypadat láska mezi vzdělaným Američanem a mladou běžkyní Naimou, která žije blízkou Kilimandžára. Zamiluje se tak, že se vzdá prestižní práce a začne běhat, aby svou milou dohonil. Dohoní ji a může si ji vzít za ženu a odvézt k sobě domů, do civilizace, jenže Naimě chybí divočina. Pak si ale zamiluje fotografování – fotografuje všechno: mraky, nebe, balónky. A pak se rozhodne , z minuty na minutu, že se vrátí zpátky do Afriky. Naimi občas pošle manželovi obrázky nějakých mraků, trávy, přírody…A pak se Ward rozhodne a také odletí do Afriky hledat svoji ženu, protože se mu po velmi stýská.
Podle mne je třetí příběh, který mne velmi zaujal, asi nejlepší. Přitahuje mě postava Naimi, ale hlavně Warda, muže, který je ochoten pro svou lásku udělat hodně.