Pavel Bareš: Projekt Kronos
Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horní části města se vzpamatovávají z válečných hrůz, méně šťastní obyvatelé spodního Downtownu je stále prožívají. Drogový byznys jen kvete, ulicím vládnou konkurenční gangy a zoufalí Downtowneři se ocitají v čím dál větší izolaci. To vše jsou ale jen první výstřely do tmy předznamenávající občanskou válku.
Mladý Downtowner Jason Blake vždycky toužil být hrdinou. A teď se mu – k jeho smůle – tohle přání beze zbytku vyplní. Naproti tomu Luco Scarpa nikdy nechtěl nic jiného než prožít svůj život v klidu a míru. Přesto má pod taktovkou nejmocnější organizace světa lovit právě takové lidi, jako je Jason. A ačkoli o tom ani jeden z nich nemá nejmenší tušení, brzy se z nich mají stát pouhé figurky šachové partie, ve které se hraje o osud celého města.
„Podívej se, co jsme dneska měli na Vánoce k večeři! Dvanáct zasranejch procent masa! Těma zbylýma osmdesáti osmi by se daly pohánět tankery a my jen sedíme a mlčíme a děláme, že je to v pořádku, že žijeme, ale my nežijeme! Tohle, to, co tu děláme, je… ubohý!“
Netřeba zdůrazňovat, že jsem 568 stránek slupla jako malinu. Během tří dnů, hokej nehokej (já – taková fanynka!). Projekt Kronos mě prostě chytil a už nepustil. Od prvních stránek se mi líbila grafická úprava, sloh i vynikající urban story, kterou dal autor dohromady. Jen pokud bych si mohla vybrat, lobovala bych za tištěnou verzi. Vlastním obyčejnou čtečku a jisté grafické vychytávky se mi špatně četly, stejně tak jsem si nemohla listovat mezi stránkami, když mi něco docvaklo a chtěla jsem se vrátit a vysvětlivky na konci knihy pro mě byly úplně pasé. Na druhou stranu – vlastním čtečku už rok a tohle byl první problém, který jsem s e-knihou měla. A možná je to záležitost čtečky. Pokud bych měla nějakou vymakanější, mohla jsem být vysmátá.
Projekt Kronos je prvotinou Pavla Bareše a musím dodat, že velice zdařilou. Má pěkný a nápaditý styl, moc se mi líbí jeho užití kurzívy a na knize si on i celé nakladatelství dali záležet. Po jistých úděsných překladech a odbytých knihách, na které jsem poslední dobou narážela, byla jeho kniha pastvou pro mé oči.
Jen nerozumím tomu, jak funguje magie v tomto světě. Jaký typ síly sehir vlastně má? Přeměňuje billboardy na transportní portály, přestavuje ulice (tomu rozumím, je spojen s městem) a dokáže změnit vodu v benzín a ten zapálit. Není to trochu široká oblast působení? Na jakém principu tedy jeho moc funguje?
„Zabil jsem celou svoji rodinu, vy parchante… Chápete to vůbec? Sledoval jsem, jak trpí v agonii, jeden po druhým, žena i dvě děti, a neměl jsem tušení, že umírají na nemoc, kterou jsem jim předal já. Já! Víte, jak dlouho mi trvalo, než jsem si to uvědomil? Víte, kolik lidí jsem zavraždil jen tím, že jsem dejchal stejnej vzduch, kolik času uteklo, než mi došlo, že to já jsem ten problém?“
Jedná se o drsný, skvělý příběh, poněkud nešťastně poskládaný dohromady. Pavel Bareš skákal v časové posloupnosti i mezi postavami. V knize se vyskytuje víc úhlů pohledů než by bylo zdrávo. Než se autor vrátil k Jasonovi, málem jsem zapomněla, co se mu dělo před tím a to jsem četla v rozmezí pár dní. Udržet v mysli reálnou časovou osu bylo dost těžké.
Postavy by potřebovaly trochu osekat, popřípadě doplnit informace o nich, protože jinak se stávají zbytečnou vatou a čtenáři uniká jejich význam. Nezbývá než doufat, že jejich existenci si autor zdůvodní v příštím díle a více je rozvede. I po dočtení knihy mám zmatek v některých agentech a vedoucích programu a Institutu…
V podstatě se jedná o výbornou knihu, která by si ovšem zasloužila ještě trochu dopracovat – seškrtat postavy, přehodit pár kapitol, abychom se X krát bez upozornění nevraceli v čase. A hlavně, doplnit ženské postavy. Příběh je tak trochu macho šovinistický. Mužských agentů, bojovníků, hrdinů i záporáků v ní najdete milion a ženská agent je tam pouze Nataly (moje nejoblíbenější) a ta se teprve zaučuje a to ještě ne v poli, ale je vynikající u počítačů (neberte mě špatně, je to super cool, něco jako Felicity Smoak a tu já miluju). Ale pro mě je to trochu málo. Z ženských postav je tam ještě jedna mrtvá učenka agentka, nějaká Lucy, máma, mrtvá máma, vdova, objekt touhy a objekt touhy č. 2, která je tak trochu mrcha, a náhodné oběti či kolemjdoucí. A to je na takovou knihu trochu málo.
Projekt Kronos doporučuji k přečtení. Určitě se u ní nudit nebudete. Jedná se o skvělou prvotinu českého autora, který má opět smůlu, že píše česky, protože by z ní jinak byl bestseller, z filmu kasovní trhák a z autora celebrita. Nedokážu si představit zfilmování českým štábem, herci a efekty…a reklamami… Nezbývá než šupem přeložit do angličtiny a snažit se prodat práva dál za hranicemi. Držím pěsti, protože autor má nezpochybnitelný talent, je jeden ze svěžích vánků současné české literatury a vy si jeho knihu pořiďte a podpořte tak mladého spisovatele, aby udělal díru do světa.
Pavel Bareš (nar. 1994) žije dostatečně blízko Praze, aby se mohl považovat za Pražáka, ale zároveň dostatečně daleko, aby po něm v příměstských autobusech chtěli kupon na první pásmo. Ve dne je studentem FSV UK, v noci frontmanem rockové kapely J!Scream, zapáleným hráčem videoher a čtenářem komiksů, cestovatelem, jachtařem, oddaným hnědokabátníkem a zlomyslným Pánem jeskyní.
Hana Láryšová
E-knihu si můžete koupit zde.