Stoner – John Williams
Znáte ty knihy, které po dočtení odložíte s tím, že to bylo dobré, ale ne skvělé, a na nějakou dobu na ně zapomenete? A pak, po pár dnech, nebo týdnech, vám na mysli vyvstane postava z té knihy nebo nějaká scéna a najednou vám není jasné, proč jste její genialitu neodhalili dřív a běžíte si ji znovu přečíst? Tak přesně takový pocit jsem měla po dočtení Stonera.
Hlavní hrdina románu, William Stoner, je na začátku devatenáctiletý mladík, který na přání svého otce odchází studovat zemědělství na Missourskou univerzitu. Po roce se ale navzdory všem očekáváním rozhodne pro studium anglické literatury a univerzitní prostředí si zamiluje natolik, že se rozhodne stát se učitelem. Jeho život je protkán množstvím zklamání, od neúspěšného manželství po zmařenou kariéru. S tím vším se ale Stoner vyrovnává s klidem sobě vlastním.
Stoner je román, který se na první pohled tváří velmi nenápadně. Je to životní příběh člověka, který není ničím výjimečný na začátku ani na konci. To, co si prožil, by se klidně mohlo stát komukoliv z nás. Ale přesto je to román, který si dokáže udržet čtenářovu pozornost a vzbudit v něm sympatie k hlavním postavám.
Celý příběh stojí na postavě Williama Stonera. Stoner je samotářský, zamlklý a své city vyjadřuje jen velmi zřídka. To je ostatně špatná vlastnost většiny postav. Občas si říkáte, že kdyby spolu byli schopní trochu lépe komunikovat, všechny jejich problémy by se zázračně vyřešily. Stoner je výjimečný právě tím, jak je obyčejný. Není to ten typ hrdiny, kterého v románech obvykle očekáváme. Spíš než aby sebral sílu a postavil se nástrahám osudu, Stoner všechny životní těžkosti přijímá s jistou apatií. Nemá velké ambice ani sny a vlastně ho to ani netrápí. Celkově je úplným opakem onoho příslovečného amerického muže, který se svou pílí a vytrvalostí vypracuje až na vrchol a žije šťastně až do smrti.
Celý román má trochu existenciální nádech. Není to kniha, která by vám zrovna dokázala zvednout náladu. Při čtení jsem spíš měla chvílemi nutkání zakřičet na postavy, aby se přestaly chovat jako pokrytci a začaly něco dělat. Nutno říct, že to nepomohlo. Na první pohled se zdá, že Stoner nevedl šťastný život. S odstupem ale můžu říct, že se mi to tak jednoznačné nepřipadá. Stoner vás donutí zamyslet se nad tím, co to znamená být šťastný, což knize dodává nový rozměr.
John Williams pro svůj román zvolil dosti strohý styl psaní, který ale velmi dobře odráží atmosféru příběhu. Popisy rozhodně převládají nad dialogy, což jen zdůrazňuje pocit odcizenosti, který je v knize všudypřítomný. I přes množství popisů není Williamsův styl těžkopádný a čte se velmi příjemně (pokud se zrovna neutápíte v depresi nad tím, jak katastrofálně skončilo Stonerovo manželství). Vyprávění ve třetí osobě z pohledu Stonera umožnuje zachovat si od hlavní postavy odstup, ale zároveň se s ní sžít natolik, že vám na ní bude záležet, což je důležitý předpoklad k tomu, aby se vám tato kniha líbila.
Já sama jsem ze Stonera nadšená. Pravda, ta pochmurná atmosféra na náladě nepřidá, ale najdou se i světlejší momenty. Pokud patříte mezi čtenáře, kteří dokáží docenit trochu kvalitního pesimismu, Stoner se vám jistě zalíbí.
– See more at: http://book-lords.blogspot.cz/2015/06/stoner-john-williams.html#sthash.Sm948PPj.dpuf
Marcela Jelínková
Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.