Nikdo není imunní proti závislosti. Vždycky je jen otázkou, zda se v životě potká s objektem své závislosti. Toto je zpověď Jirky Vlčka, závisláka na sérii Ztracená flotila od Jacka Campbella.
Upřímně: nechápu, jak jsem mohl přečíst šest dílů série za čtrnáct dní. Vlastně ani nechápu, proč jsem to dělal. Kdo by chtěl číst popisy vesmírných bitev smíchané s diskusemi o morálce? To vše prosím na zhruba 1920 stranách? No, zjistil jsem, že v tom nejsem sám. Potkal jsem se krátce s Tomášem Němcem z FantomPrintu a říkal jsem mu, jak napjatě čekám na další dva díly (tou dobou jsme měli vydané první čtyři). Slyšel mě kolega Martin Berger, šéf našich programátorů a najednou z něj vypadlo, že tak napjatě čekal na další díly, až to nevydržel a pořídil si je v angličtině.
Z toho mi plyne, že si klidně můžeme založit vnitrofiremní společenství Anonymních alkoholiků závisláků na military scifi. Možná časem expandujeme a dotáhneme to až do sčítání lidu, jak se to povedlo církvi Rytířů Jedi. V šesti dílech Ztracené flotily opravdu nejde o nic jiného, než o snahu zbytku poražené flotily Aliance dostat se zpět na domovské území. To již válka trvá sto let a nevypadá to, že brzy skončí. V návratu flotile samozřejmě brání proradní nepřátelé, představitelé Syndických světů. Naštěstí alianční flotila náhodou vyloví ve vesmíru hrdinu hned prvního střetu války, Johna Gearyho, který si užíval sto let spánku v hibernaci. Kapitán Geary se shodou okolností stane velitelem celé flotily – a zde začíná náš příběh.
Společně s hlavními hrdiny budete řešit dilemata týkající se cti, násilí na civilním obyvatelstvu, co to jsou přiměřené ztráty a co znamená láska v bojových podmínkách. K tomu se dozvíte (a to je samozřejmě to hlavní, co se vám hodí do života), jak nejlépe bojovat vesmírnými loděmi, jaké jsou přednosti bitevních lodí, kdy použít těžký křižník a kdy naopak křižník lehký. Právě toto nenásilné poučení je to, co se mi na knihách líbí. Opravdu si myslíte, že se vám tato kniha bude líbit? Bude, ale bude…
Mimochodem, příští rok by mělo vyjít volné pokračování této série. Jo a na Legii dostala série 93 %. Asi v tom nelítáme úplně sami 🙂
Jack Campbell a Ztracená flotila v e-shopu
Ukázka:
„Kapitáne Duellosi, zrychlete na kontakt s nepřítelem na svém současném vektoru. Útočte na všechny vhodné cíle.“
Desjaniová se na něj překvapeně zadívala: „Vy nemíříte na okraje formace. Nehodláte ho utahat.“ „Ne. To čeká. Předpokládá, že udeřím na horní nebo spodní hranu,“ ušklíbl se Geary. „Opravdu jsem si vyvinul předvídatelný vzorec chování.“ Chvíli přemýšlela o manévrech a na tváři se jí vynořil úsměv.
„Chce vám udělat to, co jsme jim udělali v první bitvě o Lakotu, že?“
„Nejspíš. Soustředit se a udeřit přímo na střed formace, kde se nachází Neochvějný a já.“ Neochvějný se otočil a otřásal se, jak se jeho hlavní pohonný systém snažil brzdit. Geary cítil přetížení na vlastním těle a slyšel, jak si nosná struktura lodi stěžuje. Bylo mu jasné, že kdyby teď selhal kompenzátor setrvačnosti, rozletěla by se loď na kusy a všichni lidé na palubě by skončili rozmáznutí po zdech. Všude kolem Neochvějného brzdil i zbytek flotily.
Syndický velitel to musel očekávat. Geary často měnil rychlost těsně před kontaktem, a tentokrát zpomalit musel, jinak by neměl skoro žádnou šanci zasáhnout nepřítele.
Neochvějný se znovu otáčel a v posledních minutách před kontaktem mířil přídí zpět k nepříteli. Formace lodí nad a pod ním se otáčely téměř v pravém úhlu k hlavní formaci. Bitevní křižníky v horní formaci mířily téměř přímo dolů a bitevní lodě šplhaly nahoru před střed hlavní formace. Zásobovací lodě v samostatné formaci šplhaly přímo nahoru a pryč od místa střetu.
„Všem jednotkám, palba povolena, jakmile se nepřítel dostane na dostřel vašich zbraní.“
I syndická formace prováděla poslední okamžiky před kontaktem změny. Lodě se stahovaly blíž a soustřeďovaly hranol do mnohem menšího a soustředěnějšího bloku plavidel mířících přímo na střed hlavní alianční formace.
„Kdybychom mířili na okraje jeho formace,“ poznamenala Desjaniová, „byli bychom příliš roztažení a po tom jeho manévru moc daleko, abychom ho rozumně zasáhli. Dobrý odhad, pane.“