Jennifer Hillier: Wonderland
Obálka byla první věcí, které jsem si na této knize všimla. Děsivý klaun – a pak už jsem nepotřebovala vědět nic dalšího. Anotaci jsem si samozřejmě přečetla taky a byla skvělá. Napínavá zápletka a prostředí zábavního parku – obojí neodolatelné. Pak se objevila na Palmknihách a já si o ni hned napsala. Na to, až konečně začnu číst, jsem se těšila strašně moc! A doufala jsem, že mě kniha nezklame.
První poznatek – klaun na obálce naštěstí ve čtečkové černobílé verzi nevypadá tak děsivě a navíc se na něj nemusím dívat pokaždé, když knihu zavřu :). A teď už k samotné knize:
Anotace i recenze slibovaly neskutečně napínavý příběh, od kterého se nedá odejít. To u mě úplně neplatilo (dovolenou jsem si nevzala:)), ale kniha mě bavila od samého začátku. Hlavně jsem se nemohla dočkat odpovědi na otázku: Co se skrývá pod Muzeem klaunů?
V příběhu, který se odehrává v Americkém městě Seaside, se všechno točí kolem zábavního parku Země divů. Je hlavním zdrojem příjmů pro většinu obyvatel, táhne turisty – díky parku městečko žije. Všichni, kdo kdy v městě žili, pracovali alespoň nějaký čas brigádně v parku v době studií, někteří zůstali i jako dospěláci. Na začátku knihy se má právě rozběhnout úžasná nová letní sezóna. Tedy rozběhla by se, kdyby pod ruským kolem nenašli jednoho krásného rána mrtvolu muže. Díky moderním technologiím stačí chvilka a fotografie „bezdomovce Harryho“, jak je mrtvola pokřtěna, protože její totožnost není známa kvůli znetvoření, už koluje na Twitteru. Věc se tedy utajit nepodaří a to je to, oč celému městečku jde – Země divů musí zůstat dokonalá a krásná, beze skvrnky na své pověsti. Je to obživa jich všech.
Případ dostane na starosti Vanessa Castrová, zástupkyně velitele policie, která se právě přistěhovala. A protože nemá vůči Zemi divů žádné osobní vztahy a nemá potřebu něco tutlat, pustí se do vyšetřování hezky od podlahy. A jak tak šťourá, odkryje nevědomky něco daleko většího, než zprvu tušila. Krom mrtvého chlapce je tu několik dalších zaměstnanců Země divů, kteří zmizeli – všichni mladí, blonďatí a hezcí kluci. A případ se začíná komplikovat, jak vyplouvají na povrch věci po léta pečlivě tajené…
Zástupkyni Vanessu Castrovou jsem si asi oblíbila ze všech postav nejvíce. Do městečka přijela se svými dvěma dětmi po smrti manžela, protože zde chce začít znova. A daří se jí to skvěle! Líbilo se mi její zaujetí případem a její odhodlání nenechat se ovlivnit a obelhávat „ochránci neposkvrněné pověsti parku“.
Sympatické a dobře napsané byly ale i ostatní postavy. Za všechny uvedu alespoň Vanessinu dceru Avu, která si našla letní brigádu v Zemi divů a Oscara Treja, provozního ředitele parku. A paní ředitelku parku Biancu Bischopovou, řečenou Dračice, která se sice neřadila mezi postavy sympatické, ale rozhodně mezi ty uvěřitelné a dobře napsané. Žádná z postav se nestihne během příběhu jakkoliv výrazně posunout ve vývoji, ale to není to, o co tu běží. To oč tu šlo především, byl případ zmizelých chlapců…
Před čtením patnácté kapitoly jsem už měla vytvořenou teorii, jak by to všechno mohlo být, která se na konci ukázala být naprosto scestná :). Paní autorka má absolutní talent na to rozdat karty a na další straně vám je vyrvat z ruky a zamíchat znovu. O svého favoritního podezřelého jsem přišla poměrně záhy a až do konce knihy jsem si nedokázala vybrat z ostatních, kteří se nabízeli, toho pravého. Konec byl šok! Závěr knihy jsem hltala hluboko do noci na úkor zdravého spánku, protože v poslední třetině ta kniha NEŠLA ODLOŽIT! Celé dílo bylo vystavěno na perfektní zápletce a stálo na mimořádně pevných základech. Až do samého konce se paní autorce podařilo uchránit svého vraha před prozrazením a mě udržovat v napětí. Musela jsem číst dál, protože mě zajímalo, co se, hergot, ještě stane, na co Vanessa přijde, kdo se v tom všechno vymáchá a hlavně – kdo je ten, co to všechno dělá a proč?
Jedinné, co bych knize vytkla bylo, že v kapitole, kde Vanessa vyslýchá ředitelku Země divů Biancu Bishopovou, se malinko vytratilo Biančino jméno a obě dámy se staly Vanessami – tedy ať mluvila kterákoliv z nich, vždy to bylo „řekla Vanessa“ i když mluvila Bianca. Naštěstí to bylo jen v několika odstavcích, ale trochu mě to překvapilo a vytrhlo ze soustředění a musela jsem pátrat, která z dam vlastně co řekla.
Příští knihu od paní Hillier budu číst raději o víkendu, abych si nezpůsobila trauma z odloučení od příběhu :). A nikdy nevkročím do žádného Muzea klaunů :).
Moc děkuji Palmknihám za poskytnutí recenzního výtisku. A protože tuhle knihu prostě musíte mít, můžete si ji koupit tady. Země divů čeká na vaši návštěvu!
Kateřina Miklíková