Menu
Knihaha
  • Rozhovory s autory
  • Naši recenzenti
  • eReading
  • Palmknihy
Knihaha

Kostičas nasadil laťku vysoko, Vidořád ji zvedl ještě výš, chválí knihu naše recenzentka

Posted on 14. 4. 201625. 11. 2017 by Markéta Klihavcová

Samantha Shannovová: Vidořád

Když jsem před časem četla Kostičas, ani na vteřinu by mě nenapadlo, že autorka dokáže v jeho pokračování nasadit laťku ještě mnohem výš. Dokázala to a já s čistým svědomím mohu říci, že série The Bone Season rozhodně patří k mým srdcovkám.

Jak se můžete dočíst v oficiální anotaci, hlavní hrdinka a vypravěčka Paige je zpět ve svém domově Londýně, kde, jak si naivně myslela, bude v bezpečí. Není to tak! Scion z ní udělal symbol toho největšího zla a na její hlavu vypsal odměnu, které se chytne každá živá i neživá duše. Nelze věřit nikomu a ničemu. Nic není takové, jaké se může zdát a Bledý snílek musí nasadit ostrý zrak, aby vše prokouknul a zachránil nevinné…

Některé revoluce změní svět za pouhý den. Jiné trvají celá desetiletí či staletí nebo ještě déle a jsou i takové, které nikdy nevydají plody. Moje revoluce byla dílem okamžiku a jednoho rozhodnutí. Začala kvetoucím kvítkem v utajeném městě na hranici dvou světů.

Autorka dokázala navodit v knize takovou atmosféru, až z toho jednoho přecházel zrak při čtení. Od začátku do konce jsem hltala každé slovo. Každý odstavec příběhu byl plný napětí, tajemství, zrady, nepochopení, nebezpečí a smrti. Jak příběh postupoval a nabíral na síle, bylo nervy drásající dát si byť jen krátkou přestávku, ale nejsem robot a nedokážu za den přečíst 519 stran, i když bych chtěla.

„Říkali nám, že máme být rádi, že jsme v trestanecké kolonii, a ne v éteru. Že nás zabíjejí Nite Kindem, a ne oprátkou. Že jsme naživu, i když nemáme svobodu. Říkali nám, abychom přestali chtít něco lepšího, protože už tak nám toho dávají víc, než si zasloužíme.“

Všechno bylo do detailu vykreslené. Scionský Londýn, kde se hlavní hrdinové nacházeli, dostal úplně nový rozměr. Nebylo to pouhé město, bylo to místo tak zkorumpované, tak odporné a nebezpečné, až jsem nevěřila, že je to možné.

„Když jsem Londýn uviděl poprvý, okamžitě jsem chtěl být jeho součástí. Tolik vrstev dějin, smrti a slávy. Člověk tu má pocit, že se může stát čímkoli a dělat cokoli.“

Co kapitola, to nový druh nebezpečí, to nová zrada a vyzrazené tajemství. Postupně se všechny dílky dávaly dohromady a vytvořily obraz, v jaký žádný čtenář ani nedoufal. Samotný konec druhého dílu byl veliký šok. Měla jsem už od půlky knihy jisté tušení, ale až když vše prasklo, došlo mi, že jsem s tipovačkou byla pouze na okraji toho všeho. Autorka dokázala jistě všem vyrazit dech a zamíchat tak s osudy postav, že nikdo nedokáže odhadnout, co by se mohlo dít ve třetím pokračování.

„Vidíš?“ pronesl Jaxon. „Život může být plný zázraků, ale ve skutečnosti je takhle chatrný.“ Chatrný. Jako křídla můry.

Kamkoliv by se člověk ve městě SciLo podíval, všude by našel zlo. Zlo v sobě měli obyčejní obyvatelé města, kteří nenáviděli vidoucí. Samotný Kmotr syndikátu byl tyran a jeho podřízení vidopáni a vidopaní též. Ani samotní vidoucí nebyli svatí. Když se k tomu přidali Refájci a nepřátelé z minulosti, všechno toto zlo zařídilo, že o akci v příběhu nebude nouze.

Tak jako téměř každá kniha, i tato v sobě má romantickou linii, i když málo. Kdo četl první díl, jistě tuší o jaké dvojici milenců tu mluvím, ale zbytek jistě promine, že to dále nerozvedu. Mohu říci, že to nikdy neměli a nebudou mít lehké, ale pár křehkých okamžiků soukromí si pro sebe dokázali ukrást.

Zaklonila jsem hlavu, podívala se na hvězdy a nasála hutný noční vzduch. Pečené kaštany, kouřová vůně kávy a uhasínajících ohňů. Byl to pach ohně, života a obnovy, ale i pach popela, smrti a zániku.

Co rozhodně stojí za zmínění, je neuvěřitelný vývoj postav. Pokud jste měli v prvním díle nějaké oblíbence a mysleli jste, že je znáte, tak to jste se nejspíše spletli. I ten nejmileji působící vidoucí umí bodnout kudlou do zad. Pravidlo: Nikomu nevěř. by si zde měl každý vzít k srdci. Gang Sedmi ciferníků odhalil na sebe několik tajemství a úžasný Bledý snílek ukázal, jak obrovskou silou vlastně disponuje. Paige dokázala přežít tolik věcí, až se to zdálo mnohem více než jen kruté. Její vnitřní síla vyrostla a ukázala světu, zač je toho loket.

„Před časem jsi byla otrok,“ řekl. „Nebuď otrokem svého strachu, Paige Mahoneyová. Staň se paní svého daru.“

Vidořád bych mohla chválit do nekonečna, jelikož jsem z něho naprosto nadšená. Byl plný akce, tajemství, zrady, bolesti, krve a neuvěřitelné síly lidského srdce a odhodlání. Popisy byly dokonalé, nebyly nijak přehnané a otravné, ale také ne chudé. Bylo vidět, že každý krok autorky byl promyšlený a kniha byla tak chytlavá, že se četla sama. Nadpřirozený i reálný svět vytvářel velice spletitý organismus plný nečekaných zvratů a šoků. Všema deseti doporučuju všem!

Zuzana Malá

Rubriky

  • *Hlavní sekce
  • Fantasy, scifi, dystopie
  • Historické, válečné
  • Humor, satira
  • Krimi, detektivky
  • Literatura faktu, životní příběhy
  • Populárně naučná
  • Romantika, erotika
  • Romány, novely
  • Thrillery, horory
  • Young adult

Stránky

  • Nejlepší knihy roku 2018
  • eReading
  • Palmknihy
  • Rozhovory s autory
    • A. J. Finn
    • Agnes Martin-Lugand
    • Alexander Stainforth
    • Camilla Läckberg
    • Franziska Stalmann
    • Helene Turstenová
    • Jeroen Windmeijer
    • Katarína Gillerová
    • Mandy Baggot
  • Naši recenzenti
    • Anastasja Višťalová
    • Hana Raabová
    • Jana Vavrečková
    • Josef Němec
    • Kateřina Dušáková
    • Kateřina Miklíková
    • Lucie Kalendová
    • Marie Valášková
    • Matouš Čihák
    • Michal Dočkal
    • Petr Pilař
    • Tereza Jílková
    • Tomáš Králíček
    • Petra Heřmanská
    • Zuzana Malá

Nejnovější komentáře

  • Michal Dočkal: Boj se zkorumpovanými policisty
  • Dana Goliášová: Boj se zkorumpovanými policisty
  • Klaudie: Strach, vina a nedůvěra
  • Dana Goliášová: Strach, vina a nedůvěra
  • Dana Goliášová: Barbara Woodová – Vzdálená řeka

Archivy

  • Prosinec 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Říjen 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Listopad 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Únor 2011
  • Prosinec 2010
  • Srpen 2010
  • Červen 2010
  • Květen 2010
  • Duben 2010
  • Březen 2010
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009
  • Říjen 2009
  • Září 2009
  • Srpen 2009
  • Červenec 2009
  • Červen 2009
  • Květen 2009

Základní informace

  • Přihlásit se
  • Zdroj kanálů (příspěvky)
  • Kanál komentářů
  • Česká lokalizace
©2025 Knihaha | WordPress Theme by Superb Themes