Přišel o oko, pravou ruku a dva prsty na levé. Plukovník Claus Schenk von Stauffenberg, hlavní postava operace Valkýra, která měla v roce 1944 svrhnout Adolfa Hitlera a dovést Německo k příměří. Nesvrhla a nedovedla. Atentát Hitlera jen lehce zranil, plukovník von Stauffenberg byl spolu s dalšími spiklenci popraven. Válka pokračovala ještě téměř celý rok, aby 8. května 1945 skončila německou kapitulací.
Von Stauffenbergův atentát na Hitlera se stal na den přesně před 70 lety – 20. července 1944. A přestože se nacistického vrchního šílence postupně pokusilo zlikvidovat 42 atentátníků (někteří zůstali jen u plánů), jednoruký a jednooký plukovník se dočkal „slávy“ největší. Vydávají se knihy, točí se filmy, třeba ten z roku 2008, ve kterém si jej zahrál Tom Cruise.
Z knih, které se Valkýře věnují, máme na Palmknihách populárně naučnou Operaci Valkýra Jesúse Hernándeze, nejprodávanějšího španělského autora knížek o druhé světové válce. Dodejme, že právem nejprodávanějšího. Operace Valkýra je napsaná výborně.
Válečná literatura je vděčný žánr. A když připomínáme Valkýru, připomeňme i další.
Ian Kershaw: Konec: Německo 1944–45
Na téma porážky a konce nacistického Německa byl napsán již bezpočet knih. Dosud žádná se však do hloubky nezabývala zásadními otázkami, které se v souvislosti s jeho koncem nutně nabízejí.
Co pohánělo Německo k tomu, aby dál bojovalo, ačkoli bylo jasné, že válka je prohraná? Jak rozkládající se hitlerovský stát v rozbité zemi dokázal vůbec dýchat až do momentu, než Rudá armáda stanula u budovy Říšského kancléřství? Proč se německý národ nezachoval jako v roce 1918 a nevzepřel se režimu, jenž jej v posledních měsících vystavil brutálnímu teroru a který celou zemi očividně vedl do záhuby? Proč armáda stále poslušně plnila Hitlerovy nesmyslné rozkazy? Do jaké míry se na sebezničujícím kurzu podílel strach a fanatismus Němců?
Toť vše, příště zvolíme veselejší téma.