Máte plné zuby erotických románů a rádi byste si přečetli dobrou detektivku? Tak jo! Jo Nesbo, Larssonová, Mo Hayder, Keppler, Olsen… zkrátka o všech těch ze severu zrovna mluvit nechci:) Hodlám zůstat mnohem blíž – sice též na severu, ale Moravy – na Ostravsku. Už víte?
A vlastně se ani nejedná o typickou detektivku… Je to něco mezi detektivkou, psychologickým románem a sociální studií Tak trochu rádio Jerevan, co? 😀 Nevíte, co si myslet? Taky jsem nevěděla – a přesto jsem nemohla přestat číst. Děj knihy Nely Rywikové je „překvapivě“ vázán na dům číslo 6 na periferii Ostravy. Nejedná se, pravda, o nijak „atraktivní“ lokalitu. Ovšem příběh, který se v něm odehrává, bych se tímto slovem rozhodně označit nebála…
Ten, kdo čeká extrémní akci a potoky krve, ať raději sáhne po autorech výše zmíněných. A ti, co se zatím nenechali odradit, ať čtou dál. Detektiv Adam Vejnar nevede zrovna uspokojivý osobní život a z práce domů nespěchá. Bezmyšlenkovitě sáhne po telefonu, který by jinak ve večerních hodinách v kanceláři vyzváněl marně. A tak se dozví o případu, který jeho kolegové odložili, a který se pro něj stane výzvou. Prchal zmizel. Ale kam? Nebo ho vážně někdo zavraždil? Proč bydlel v tom hrozném domě a proč mu na něm tak záleželo? Architektonická památka – jasně…
Ale brzy má na tom místě vyrůst nová bytová zástavba. Co s tím mohl mít Martin společného? Čtenář má možnost nahlédnout do děje očima několika postav – bývalého fotbalisty, který si svůj život představoval jinak; bývalé kantýnské, která si svůj život představovala jinak; správce domu, o němž těžko říct, co si představoval; bývalého havíře, který si, pokud jde o životní perspektivu, nepředstavoval v podstatě asi vůbec nic; a staré paní, která svůj byt přepsala na vnučku Kristýnu, a raději si už nic nepředstavuje. A přesto je všechny spojil jakýsi pochybný společný zájem…
Vejnar není žádný Columbo, přesto mu člověk podvědomě drží palce. Zoufalci, kterého bývalá přítelkyně vystěhuje z bytu, se přece musí začít nějak dařit… dokáže Prchalovo zmizení objasnit?
Setkáte se zde s použitím nářečí – a jak nemám místní dialekt zrovna v lásce, kdyby tomu tak nebylo, nebylo by to „ono“. Osobně jsem tímto příběhem nadšená. Že by patriotismus? Hrdost na to, že i tady u nás se může odehrát něco zajímavého? Možná…
Zhodnocení nechávám na každém z vás.